Muchomůrky červená a zelená jsou fascinujícími, avšak nebezpečnými houbami. Jejich použití je opředeno legendami, ale i rizikem smrtelné otravy.
„Účinky na zdraví: jak působí muchomůrky na lidský organismus? Muchomůrka červená (Amanita muscaria), s výrazným červeným kloboukem a bílými tečkami, se vyskytuje ve smíšených a jehličnatých lesích od července do listopadu. Obsahuje psychoaktivní látky, jako jsou muscimol a kyselina ibotenová, které vyvolávají halucinace, stav obluzení a mohou být toxické,“ uvádí k tématu Eva Kieslichová z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, Institutu klinické a experimentální medicíny, Praha a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha v tištěném časopisu a také na webu casopisvnitrnilekarstvi.cz.
Nikdy se nesmí konzumovat v syrovém stavu – její jedovaté látky mohou způsobit závažnou otravu již po požití několika kusů, zatímco vyšší dávky mohou vést ke smrtelným následkům.
„Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je extrémně jedovatá houba, která způsobuje selhání jater a ledvin a je nejčastější příčinou smrtelných otrav houbami. Její hlavní toxiny – falotoxiny, amatoxiny a virotoxiny – působí nevratné poškození buněk a ničí červené krvinky. Smrtelná dávka pro dospělého člověka může být již 50 gramů, což z ní činí nejnebezpečnější jedovatou houbu u nás. Na rozdíl od jiných druhů muchomůrek je otrava touto houbou fatální, pokud se rychle neprovádí specializovaná léčba,“ vysvětluje dále casopisvnitrnilekarstvi.cz.
Muchomůrka zelená a její možné záměny
„Muchomůrka zelená bývá často zaměňována s nejedovatou muchomůrkou císařkou (Amanita caesarea), která je v některých kulturách dokonce považována za kulinářskou lahůdku. Muchomůrka císařka má oranžové lupeny a klobouk, zatímco muchomůrka zelená má klobouk zbarvený do zelených až olivových odstínů. Toto drobné odlišení však může být pro nezkušeného houbaře nebezpečné, a proto je důležité mít při sběru hub jistotu, že jde o bezpečný druh,“ uvádí online portál bylinkyprovsechny.cz.
Příznaky otravy muchomůrkami
„Intoxikace muchomůrkou červenou probíhá ve dvou fázích. První fáze začíná po jedné až dvou hodinách od požití a zahrnuje příznaky, jako je mravenčení kůže, rozšíření zornic, sucho v ústech a rychlý tep. Postižený může mít tendenci k nadměrnému pohybu, výrazné pocení a zvýšené slinění. Druhá fáze, která následuje, se vyznačuje útlumem, ospalostí, halucinacemi a poruchami vědomí. Tyto příznaky obvykle ustoupí do 6–8 hodin bez trvalých následků, avšak v případě předávkování může dojít k vážným komplikacím,“ upřesňuje dále i otravě Eva Kieslichová z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, Institutu klinické a experimentální medicíny, Praha a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha v tištěném časopisu a na webu casopisvnitrnilekarstvi.cz.
„Otrava muchomůrkou zelenou má mnohem závažnější průběh a začíná zhruba po 6–12 hodinách od požití. První příznaky zahrnují silné bolesti břicha, zvracení a průjem, po nichž následuje latentní fáze, kdy se pacient cítí lépe. Toto „vylepšení“ však brzy střídají vážné problémy s játry a ledvinami, které mohou končit smrtelným selháním orgánů, pokud není poskytnuta odborná lékařská pomoc,“ doplňuje Eva Kieslichová.
Legendy a zajímavosti: historie muchomůrek
Muchomůrka červená je v severských zemích opředena mýty a legendami. Germánské národy ji spojovaly s bohem Odinem, a podle jedné z legend vznikly muchomůrky z pěny jeho koně během pronásledování čerta po obloze. V německy mluvících zemích je známa jako „Fliegenpilz“ neboli létací houba, což odkazuje na její schopnost vyvolat halucinace. Ve středověku byla údajně používána čarodějnicemi k výrobě létacích mastí, které jim měly umožnit dosáhnout změněného stavu vědomí.
Je známo, že mouchy, které sají šťávu z muchomůrky červené, upadají do jakéhosi „komatu“ a po několika hodinách se probouzejí. Tento efekt dal vzniknout jejímu názvu a rovněž byl zdrojem fascinace ve starověkých kulturách, které věřily, že houba má zvláštní magické vlastnosti.
Zevní využití muchomůrky červené: tinktura na bolest
„Muchomůrka červená nachází své využití i v oblasti tradiční medicíny, zejména ve formě tinktur a mastí, které se používají při bolestech svalů, dně, artróze či ischiasu. Obsahuje analgetické a protizánětlivé látky, což ji činí oblíbenou v alternativní léčbě. Tinktura z muchomůrky červené může poskytnout úlevu při svalových křečích, což ocení i sportovci po intenzivní fyzické námaze,“ vysvětluje v krátké citaci web leciveja.cz.
Recept na tinkturu z muchomůrky červené:
- Nasbírejte čerstvé kloboučky muchomůrky červené a důkladně je očistěte. Vyhněte se kontaminaci zeminou nebo listím.
- Nakrájejte kloboučky na menší kousky a vložte je do čisté sklenice.
- Přelijte 40% až 60% alkoholem tak, aby byly houby zcela ponořené.
- Sklenici uzavřete a umístěte ji na tmavé a chladné místo po dobu 4–6 týdnů.
- Po této době tekutinu přeceďte do lahvičky s kapátkem.
Použití: Tinktura je určena pouze pro zevní použití. Aplikujte několik kapek na postižené místo a jemně masírujte, abyste podpořili úlevu od bolesti či zánětu.
