Aceruloplazminémie: vzácné genetické onemocnění ovlivňující metabolismus železa a mědi

Aceruloplazminémie je vzácné autozomálně recesivně podmíněné onemocnění, které způsobuje ukládání mědi a železa v různých orgánech.

Jaké jsou její symptomy, diagnostika a léčba? „Aceruloplazminémie je vzácné genetické onemocnění charakterizované absencí proteinu ceruloplasminu, který hraje klíčovou roli v metabolismu mědi a železa. Následkem toho dochází k jejich nadměrnému hromadění v orgánech, jako jsou mozek, játra, sítnice a slinivka, což vede k vážným zdravotním komplikacím, včetně neurologických poruch, degenerace sítnice a diabetu.“ uvádí MUDr. Eliška Konupková na medicínském portálu priznaky-projevy.cz.

Příčina a genetický základ onemocnění

Aceruloplazminémie je způsobena mutací v genu CP (ceruloplasmin), který je zodpovědný za produkci proteinu ceruloplasminu. Tento protein hraje důležitou roli v transportu mědi a regulaci metabolismu železa v těle. Při jeho absenci dochází k nadměrnému hromadění železa a mědi v různých orgánech, což způsobuje poškození tkání.

Onemocnění se dědí autozomálně recesivně, což znamená, že pacient musí zdědit dvě mutované kopie genu, jednu od každého rodiče, aby se onemocnění projevilo. Přenašeči jedné mutované kopie genu obvykle nevykazují žádné symptomy.

Zde je realistický – medicínský obrázek, který znázorňuje Aceruloplazminémii, vzácné onemocnění způsobující ukládání mědi a železa v různých orgánech, jako jsou mozek, játra a slinivka břišní. (c) Zdroj: N. Macáková / ZdravíŽivot.cz ‚ (vytvořeno pomoci Al).

„Aceruloplazminémie je vzácné autozomálně recesivní onemocnění, při kterém chybí ceruloplasmin, což narušuje metabolismus mědi a železa. Tento stav vede k ukládání kovů v tkáních, což způsobuje řadu vážných zdravotních problémů.“ píše zdravotnický portál MedlinePlus.

Příznaky a projevy aceruloplazminémie

Příznaky aceruloplazminémie se obvykle objevují v dospělosti, obvykle mezi třetí a pátou dekádou života. Mezi hlavní symptomy patří:

1. Neurologické příznaky: patří sem poruchy koordinace pohybů (ataxie), tremor (třes), dystonie (abnormální svalové napětí) a v některých případech kognitivní poruchy či demence. Neurologické problémy jsou důsledkem hromadění železa v mozku, zejména v bazálních gangliích.
2. Degenerace sítnice: vysoké hladiny železa v sítnici vedou k její degeneraci, což způsobuje zhoršení zraku až slepotu.
3. Diabetes: u pacientů se často vyvíjí diabetes, protože železo se ukládá také v pankreatických buňkách, což narušuje produkci inzulínu.
4. Jaterní poruchy: jaterní buňky mohou být poškozeny nadbytkem železa, což může vést k cirhóze jater.
5. Anémie: v důsledku narušení metabolismu železa může u pacientů dojít k anémii (nedostatku červených krvinek), což vede k únavě a slabosti.

Diagnostika aceruloplazminémie

Diagnóza aceruloplazminémie se opírá o několik klíčových vyšetření, která potvrzují absenci ceruloplasminu a nadměrné hromadění železa a mědi v těle:

1. Anamnéza a fyzikální vyšetření: lékař sbírá informace o příznacích a rodinné anamnéze pacienta. Vzhledem k tomu, že onemocnění je geneticky podmíněné, je důležité zjistit, zda v rodině byly podobné případy.
2. Laboratorní vyšetření: zahrnuje měření hladin ceruloplasminu, železa a mědi v krvi. U pacientů s aceruloplazminémií je hladina ceruloplasminu výrazně snížena nebo zcela chybí.
3. Zobrazovací metody: magnetická rezonance (MRI) mozku a dalších orgánů může ukázat nadměrné ukládání železa v těchto tkáních, zejména v bazálních gangliích, játrech a pankreatu.
4. Genetické vyšetření: testování mutací v genu CP je klíčovým krokem pro potvrzení diagnózy. Genetické vyšetření může také pomoci identifikovat přenašeče onemocnění v rodině.

„Diagnostika aceruloplazminémie zahrnuje laboratorní testy zaměřené na hladiny ceruloplasminu a železa v krvi, stejně jako zobrazovací vyšetření, která ukazují nadměrné ukládání železa v mozku a dalších orgánech. Genetické testování mutací v genu CP je nezbytné pro potvrzení diagnózy.“ uvádí server NCBI.

Léčba aceruloplazminémie

Léčba aceruloplazminémie je zaměřena na snížení hladiny železa v těle a zmírnění symptomů. Neexistuje žádná kauzální léčba, ale několik postupů může pacientům pomoci:

1. Chelatační terapie: léky, jako je deferoxamin, vážou nadbytečné železo v těle a podporují jeho vylučování. Tento postup pomáhá snížit množství železa v orgánech a zmírnit poškození tkání.
2. Antioxidační terapie: použití antioxidantů, jako je vitamin E, může snížit oxidační stres způsobený nadbytkem železa a chránit buňky před poškozením.
3. Symptomatická léčba: neurologické příznaky, diabetes a jaterní poruchy jsou léčeny symptomaticky. Pacienti s diabetem potřebují inzulinovou léčbu, zatímco neurologické příznaky mohou být zvládány pomocí léků zmírňujících třes nebo křeče.

„Léčba aceruloplazminémie zahrnuje chelatační terapii zaměřenou na odstranění nadbytečného železa z těla, stejně jako symptomatickou léčbu neurologických příznaků a diabetu. I když není možné onemocnění zcela vyléčit, tyto postupy pomáhají zmírnit symptomy a zlepšit kvalitu života pacientů.“ uvádí článek na medicínském portálu rarediseases.org.

Život s aceruloplazminémií

Pacienti s aceruloplazminémií musí být pod neustálým lékařským dohledem kvůli riziku postupného zhoršování zdravotního stavu v důsledku hromadění železa v těle. Pravidelné monitorování hladiny železa, funkce jater a neurologických příznaků je klíčové pro včasnou intervenci a zmírnění komplikací.

Život s tímto onemocněním může být náročný, zejména pokud dojde k rozvoji neurologických příznaků a diabetu. Nicméně při správné léčbě a včasném záchytu onemocnění mohou pacienti dosáhnout lepší kvality života a vyhnout se některým závažným komplikacím.

Historie objevu aceruloplazminémie

Aceruloplazminémie byla poprvé popsána v roce 1987, kdy byla u pacienta z Japonska diagnostikována absence ceruloplasminu spojená s neurologickými poruchami a nadměrným ukládáním železa v mozku. Od té doby bylo hlášeno několik dalších případů po celém světě, ale onemocnění zůstává velmi vzácné.

Přesný mechanismus a genetický základ onemocnění byl identifikován později, kdy byla nalezena mutace v genu CP. Tento objev otevřel cestu k lepšímu pochopení role ceruloplasminu v metabolismu mědi a železa a umožnil přesnější diagnostiku a léčbu tohoto onemocnění.

Kazuistika pacienta s diagnózou aceruloplazminémie

Pacient: muž, 47 let
Rodinná anamnéza: bez závažných genetických onemocnění, rodiče oba zdraví, bez neurologických obtíží.
Sociální anamnéza: pracuje jako technik, nekuřák, střídmá konzumace alkoholu, pravidelná fyzická aktivita.

Úvod: Pacient, muž ve věku 47 let, byl přijat na neurologické oddělení s obtížemi, které zahrnovaly poruchu koordinace pohybů, třes (tremor) a abnormální svalové napětí. Tyto symptomy se začaly objevovat zhruba před šesti měsíci, nejprve v mírné formě, ale postupně se zhoršovaly. Pacient nejprve zaznamenal problémy s jemnou motorikou, zejména při práci s nástroji a při psaní. Postupně se přidala i zhoršená chůze a potíže s udržením rovnováhy. Pacient si také stěžoval na zhoršení zraku, zejména v periferním vidění.

Anamnéza: Pacient uvedl, že před šesti měsíci zaznamenal postupně se zhoršující problémy s chůzí a motorikou rukou. Zpočátku pociťoval jen mírné potíže, které přičítal únavě nebo věku. Během několika týdnů se ale obtíže zhoršily natolik, že měl problémy s udržením rovnováhy a začal se často zakopávat. Rodiče pacienta jsou oba zdraví, bez známek podobných neurologických problémů, a v rodině není známa genetická onemocnění. Pacient nezaznamenal žádné výrazné změny ve stravovacích návycích nebo životním stylu, které by mohly souviset s jeho obtížemi.

Fyzikální vyšetření:

• Neurologický nález: při vstupním vyšetření byl patrný výrazný tremor rukou a mírná ataxie (porucha koordinace pohybů). Pacient nebyl schopen přesně vykonávat jemné motorické úkony, jako je spojování prstů, a měl problémy s udržením rovnováhy při chůzi. Dále byla zaznamenána dystonie svalů v oblasti dolních končetin, což vedlo k abnormálnímu držení těla.
• Oční vyšetření: pacient měl zhoršené periferní vidění a mírnou fotofobii (citlivost na světlo), což naznačovalo možné degenerativní změny na sítnici.

Laboratorní vyšetření:

• Krevní testy: u pacienta byla zaznamenána snížená hladina ceruloplasminu (téměř nulová) a zvýšené hladiny železa v séru. Dále byla přítomná mírná anémie, která naznačovala problémy s metabolismem železa.
• Hladiny mědi v krvi: v rámci dalších testů byla zjištěna abnormálně nízká hladina mědi, což podporovalo podezření na narušení metabolismu mědi.

Zobrazovací metody:

• Magnetická rezonance (MRI): MRI mozku ukázala vysoké koncentrace železa v bazálních gangliích, což bylo spojeno s pacientovými neurologickými symptomy, jako jsou tremor a ataxie. Dále byla zjištěna přítomnost nadměrného množství železa v játrech a slinivce břišní, což naznačovalo multisystémové postižení.

Genetické vyšetření: genetické testy byly provedeny k potvrzení podezření na aceruloplazminémii. Vyšetření odhalilo mutace v genu CP, což definitivně potvrdilo diagnózu aceruloplazminémie.

Diagnóza: na základě klinických příznaků, laboratorních testů a výsledků genetického vyšetření byla pacientovi diagnostikována aceruloplazminémie, vzácné genetické onemocnění způsobené absencí ceruloplasminu, které vede k nadměrnému ukládání železa v mozku, játrech a slinivce.

Léčba:

1. Chelatační terapie: pacientovi byl předepsán deferoxamin, chelatační činidlo, které pomáhá odstraňovat nadměrné množství železa z těla. Léčba byla zaměřena na snížení hladiny železa v mozku a dalších orgánech, aby se zabránilo dalšímu poškození.
2. Antioxidační léčba: pacientovi byl doporučen vitamin E jako antioxidant, který pomáhá chránit buňky před poškozením způsobeným oxidativním stresem z nadbytku železa.
3. Symptomatická léčba: pacient byl také léčen léky zmírňujícími tremor a svalovou dystonii. Byla zahájena fyzioterapie zaměřená na zlepšení koordinace pohybů a posílení svalů.

Prognóza a další sledování: pacient byl pravidelně sledován na neurologii a také na hepatologii kvůli možným komplikacím. Prognóza pacientů s aceruloplazminémií závisí na včasné diagnostice a adekvátní léčbě. I když onemocnění nelze vyléčit, chelatační terapie a pravidelné sledování umožňují pacientovi zvládat symptomy a zpomalit progresi onemocnění. Pacient nadále podstupuje pravidelnou magnetickou rezonanci pro sledování množství železa v mozku a játrech.

Závěr: tento případ zdůrazňuje význam včasné diagnózy aceruloplazminémie, vzácného genetického onemocnění, které se může projevit neurologickými příznaky. U pacienta byly příznaky včas rozpoznány a léčba chelatačními látkami a antioxidanty byla zahájena s cílem zabránit dalšímu poškození orgánů.

Použité zdroje: priznaky-projevy.cz – MUDr. Eliška Konupková dále MedlinePlus, NCBI, rarediseases.org.
Kazuistika – téma pro redakci magazínu ZdravíŽivot.cz zpracoval Bc. David Dřímal.
Dále použity redakční informace, poznatky a zdroje – redakční text.