ADD – porucha pozornosti: ztracení se v myšlenkách

Porucha pozornosti bez hyperaktivity, často označovaná jako ADD (Attention Deficit Disorder), je neurobiologickým onemocněním.

Onemocnění, které ovlivňuje schopnost jedince soustředit se a udržovat pozornost. Jedinci trpící touto poruchou mohou působit, jako by žili vlastním světem, neboť jejich myšlenky často bloumají a jsou obtížně ovladatelné.

„Tito lidé se při však při soustředění nechají velice rychle vyrušit jiným podnětem, obtížně dokončují zadané úkoly a jejich život je v podstatě chaos. V některých případech však dokážou vyvinout ohromnou dávku soustředění, a v ten moment není téměř možné je od činnosti nebo tématu odtrhnout,“ píše k tématu web symptomy.cz.

V tomto redakčním článku se budeme podrobně zabývat příznaky ADD, diagnostikou, léčbou a rozdíly mezi ADD a ADHD.

Příznaky ADD

Příznaky ADD mohou být rozmanité a ovlivňovat každodenní život jedince. Klíčové znaky této poruchy pozornosti zahrnují:

1. Obtížnosti s koncentrací: lidé s ADD mají problémy s udržením pozornosti na úkolu nebo činnosti. Často se stává, že začnou něco dělat, ale brzy se odvádí myšlenkami jinam.
2. Zasněnost: tito jedinci jsou často zasnění a odtržení od reality. Mají tendenci přemýšlet o mnoha různých věcech najednou.
3. Vysoká impulsivita: i když ADD nesouvisí s hyperaktivitou, mohou jedinci trpící touto poruchou projevovat impulzivní chování, jako například rychlá rozhodnutí bez zvažování následků.
4. Zapomínání: zapomínání na důležité úkoly, termíny a povinnosti je dalším běžným příznakem ADD.
5. Nesoustředěnost na detaily: Lidé s touto poruchou často přehlížejí drobnosti a důležité detaily v úkolech nebo projektu.

Diagnostika ADD

Diagnostika ADD je složitý proces, který zahrnuje pečlivou analýzu pacientových symptomů a vyhodnocení jeho chování v různých prostředích (doma, ve škole, v práci). Diagnóza by měla být prováděna odborným zdravotnickým pracovníkem, jako je psychiatr nebo psycholog.

K diagnóze ADD patří:

1. Podrobný rozhovor: lékař či jiný odborník bude provádět rozhovor s pacientem a jeho rodinou, aby získal přesný obraz symptomů.
2. Vyšetření psychologických testů: psychologické testy mohou pomoci potvrdit diagnózu a vyloučit jiné podobné poruchy.
3. Hodnocení funkčnosti: lékař zhodnotí, jak ADD ovlivňuje každodenní život a schopnost pacienta plnit své povinnosti.

Léčba onemocnění ADD

Léčba ADD je individuální a závisí na konkrétních potřebách pacienta. Hlavními metodami léčby jsou:

1. Psychoterapie: kognitivně-behaviorální terapie a terapie chování mohou pomoci jedinci zvládat své příznaky, zlepšovat koncentraci a zvyšovat efektivitu.
2. Farmakoterapie: v některých případech může lékař předepsat léky, jako jsou stimulancia (např. metylfenidát), které mohou pomoci zlepšit pozornost a snížit impulsivitu.
3. Podpora rodiny a vzdělávání: důležitou součástí léčby je podpora rodiny a školního prostředí. Učitelé a rodiče mohou pomoci vytvořit strukturovaný a podpůrný prostředí.

Rozdíly mezi ADD a ADHD

Je důležité si uvědomit rozdíly mezi ADD a ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), protože se jedná o dvě odlišná onemocnění:

• ADD: zahrnuje pouze poruchu pozornosti a není spojeno s hyperaktivitou. Lidé s ADD jsou často zasnění a nesoustředění.
• ADHD: zahrnuje jak poruchu pozornosti, tak hyperaktivitu. Jedinci s ADHD jsou nesoustředění a také mají tendenci být hyperaktivní, impulsivní a nepokojní.

Porucha pozornosti bez hyperaktivity (ADD) může postihnout lidi všech věkových skupin, pohlaví a sociálních vrstev, a není vázána na konkrétní demografické charakteristiky. Nicméně, existují určité faktory a skupiny jedinců, kteří mohou mít větší riziko pro výskyt a výraznější projevy této poruchy:

1. Děti a mládež: ADD je často diagnostikováno v dětství a dospívání. Děti s touto poruchou mohou mít problémy ve škole, ve vztazích s vrstevníky a v rodinném prostředí.
2. Rodinná anamnéza: pokud má rodina historii poruch pozornosti (ADD nebo ADHD), existuje zvýšené riziko, že i další členové rodiny mohou trpět tímto onemocněním.
3. Stres a trauma: osoby, které zažily stres nebo traumata v raném věku, mohou mít vyšší riziko vývoje ADD. Tyto faktory mohou ovlivnit neurobiologické a psychologické procesy, které souvisejí s poruchou pozornosti.
4. Genetika: genetické faktory hrají významnou roli v predispozici k ADD. Pokud má někdo blízkého příbuzného s touto poruchou, může být geneticky náchylnější k jejímu vývoji.
5. Komorbidní poruchy: ADD může často současně existovat s dalšími poruchami, jako jsou úzkostné poruchy, depresivní poruchy nebo poruchy učení. Tyto komorbidity mohou zvýšit zátěž a trápení postižených jedinců.
6. Nedostatečná diagnostika a léčba: lidé, kteří nejsou diagnostikováni nebo jim není poskytnuta vhodná léčba, mohou trpět tímto onemocněním více, neboť se snaží zvládat jeho příznaky bez podpory.

Je důležité si uvědomit, že každý jedinec s ADD je jedinečný, a proto může zkušenost s touto poruchou záviset na mnoha faktorech, včetně individuálního zvládání, prostředí a podpory, kterou obdržují. Diagnostika a léčba ADD by měly být přizpůsobeny konkrétním potřebám každého jedince.

V závěru lze říci, že ADD je vážnou poruchou, která může významně ovlivnit každodenní život postižených jedinců včetně nezletilých dětí. Správná diagnóza a adekvátní léčba mohou pomoci těmto lidem zvládat své obtíže a vést kvalitnější a plnohodnotný život. Je důležité, aby se rodiny, školy a zdravotnický personál podíleli na podpoře těchto pacientů a pomohli jim dosáhnout jejich potenciálu.

Použité zdroje: symptomy.cz, redakční informace a zdroje,
(redakční text).