Alzheimerova choroba je jednou z nejzávažnějších neurodegenerativních onemocnění, která postihuje stále více lidí na celém světě.
Tato nemoc dramaticky ovlivňuje životy pacientů i jejich rodin, a proto je důležité rozumět jejím základním faktům, včetně vzniku, forem, průběhu, příznaků, diagnostiky a prognózy.
Vznik Alzheimerovy choroby
Přestože přesné příčiny Alzheimerovy choroby nejsou dosud plně pochopeny, existují určité faktory, které mohou zvyšovat riziko jejího vzniku. Genetika hraje důležitou roli, ať už prostřednictvím rodinné anamnézy, nebo dědičných mutací, které zvyšují riziko. Dalším významným faktorem je stárnutí, neboť se stářím se zvyšuje i riziko onemocnění. Některé studie také ukazují spojitost mezi Alzheimerovou chorobou a faktory jako vysoký krevní tlak, diabetes, obezita a kouření.
Formy Alzheimerovy choroby
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do dvou hlavních forem: sporadické (neurčitého původu) a familiární (dědičné). Sporadická forma je mnohem častější a postihuje většinu pacientů. Naopak, familiární forma má jasnější genetickou predispozici.
Průběh nemoci
Průběh Alzheimerovy choroby je extrémně individuální. Nemoc může trvat relativně krátce, přibližně 2-3 roky, ale také se může protahovat na 20 let. Průměrná délka nemoci je zhruba 9 let od okamžiku diagnostikování, přičemž během této doby dochází k postupnému zhoršení kognitivních a fyzických funkcí. Většina pacientů se stává nesoběstačnou a nakonec nemoc končí smrtí.
Příznaky
Příznaky Alzheimerovy choroby se postupně zhoršují a zahrnují problémy s pamětí, narušenou orientaci v čase a prostoru, obtíže s komunikací, narušené úsudek a rozhodování, potíže s plánováním a prováděním běžných úkolů, změny v náladě a chování, a také ztrátu soběstačnosti. Tyto příznaky mají zásadní dopad na každodenní život postižených a vyžadují péči a podporu.
Diagnostika
Diagnostika Alzheimerovy choroby zahrnuje řadu klinických a neuropsychologických testů, které hodnotí kognitivní funkce pacienta. Dále se využívá obrazové diagnostiky, jako je magnetická rezonance (MRI) a pozitronová emisní tomografie (PET), které mohou odhalit charakteristické změny v mozku spojené s touto chorobou. Diagnostika by měla být co nejdříve provedena, aby se umožnilo zahájit léčbu a plánovat péči.
Léčba Alzheimerovy nemoci
Léčba pacienta trpícího Alzheimerovou chorobou je komplexní. Mezi nefarmakologické postupy patří:
- Vytvoření prostředí, které pacient dobře zná, kde je možné vyloučit prvky, které by ho mohli ohrozit, je nutné zajistit mu životní potřeby, včetně např. kontaktu s institucemi.
- Podstatné jsou i rehabilitace, jimiž se myslí např. rukodělné práce, pohybové aktivity, trénink komunikace, četba, psaní, nácvik orientace.
- Důležité je též udržování kontaktů s blízkými osobami.
Možnosti farmakologické léčby jsou omezené a pouze zmírňují a zpomalují progresi onemocnění nebo tlumí symptomy.
„Můžeme tedy podávat léky podporující kognitivní a mentální funkce, léky zlepšující prokrvení mozku, léky potlačující projevy, jakými jsou deprese, úzkosti, poruchy spánku, ale i fyzické problémy – laxativa, analgetika aj,“ uvádí k tématu web symptomy.cz.
Prognóza
Bohužel, kromě několika léčebných možností, které mohou zmírnit některé příznaky, neexistuje pro Alzheimerovu chorobu žádná definitivní léčba. Průběh nemoci je pro pacienta a jeho rodinu často nesmírně obtížný a emocionálně náročný. Prognóza závisí na mnoha faktorech, včetně věku pacienta, stadia nemoci při diagnóze a na dostupné podpoře a péči. Je důležité vyhledat odbornou pomoc a podporu, aby se maximalizovala kvalita života pacienta a jeho rodiny.
Alzheimerova choroba zůstává výzvou pro lékaře, vědce a celou společnost. Je nezbytné pokračovat ve výzkumu této nemoci a rozvíjet léčebné metody, které by mohly pomoci zmírnit její dopady na postižené. V této nesmírně důležité práci jsou nezbytní jak vědci, tak i všichni, kdo se starají o ty, kteří trpí touto neúprosnou chorobou.
