Chronická tyreoiditida (Hashimotova struma) je autoimunitní onemocnění štítné žlázy, které způsobuje její zánět a snížení funkce.
Úvod do onemocnění. „Chronická tyreoiditida, známá také jako Hashimotova struma, je způsobena autoimunitním procesem, kdy tělo vytváří protilátky proti vlastní štítné žláze,“ uvádí k tématu medicínský web priznaky-projevy.cz, jenž upřesňuje, že tento zánět narušuje schopnost štítné žlázy produkovat hormony nezbytné pro metabolismus.
Příčiny onemocnění
Onemocnění vzniká na podkladě autoimunitní reakce, kdy imunitní systém napadá beta-buňky štítné žlázy. „Toto onemocnění často postihuje ženy ve středním věku a jeho výskyt je častější u pacientů s jinými autoimunitními poruchami,“ doplňuje v krátké citaci zdravotnický portál symptomy.cz. Genetické faktory mohou také hrát roli, zejména u jedinců s rodinnou anamnézou autoimunitních onemocnění.
Příznaky Hashimotovy tyreoiditidy
Mezi hlavní příznaky patří únava, přibývání na váze, deprese, zácpa, ztráta vlasů, zimomřivost a suchá kůže. U některých pacientů se mohou projevit také otoky štítné žlázy (struma), což může způsobovat tlak nebo bolest v krku. „Pacienti často přicházejí k lékaři kvůli postupné ztrátě energie a nejasným potížím, které si sami neumějí vysvětlit,“ konstatuje MUDr. Eva Pivoňková na medicínském portálu priznaky-projevy.cz.
Moderní léčba
Léčba spočívá ve zvyšování hladiny hormonů štítné žlázy pomocí hormonálních substitucí. Nejčastěji se podává levotyroxin, což je syntetický hormon, který nahradí chybějící produkci štítné žlázy. Tato léčba je celoživotní a vyžaduje pravidelné kontroly hladiny hormonů. Doplňkově může být doporučena změna stravovacích návyků, zejména zvýšení příjmu jódu, selenu a vitamínů skupiny B.
Kdy vyhledat lékaře?
„Lidé by měli vyhledat lékaře při prvních známkách zhoršení metabolismu, jako je nevysvětlitelná únava, přibývání na váze nebo neustálý pocit chladu,“ uvádí dále k tématu zdravotnický portál symptomy.cz. „Endokrinologové se specializují na diagnostiku a léčbu štítné žlázy, přičemž diagnostika zahrnuje krevní testy na hladiny hormonů a autoprotilátek,“ dodává zdravotnický web.
Život pacientů s chronickým zánětem štítné žlázy (Hashimotovou tyreoiditidou) před léčbou i po ní se vyznačuje výraznými změnami jak na fyzické, tak na psychické úrovni.
Život před diagnózou a léčbou
Před diagnostikováním tohoto onemocnění pacienti často zažívají dlouhodobou únavu, kterou zpravidla připisují běžnému stresu nebo životnímu tempu. Dochází k postupnému zpomalení metabolismu, což vede k nárůstu hmotnosti, často bez změn stravy nebo pohybu. Častým doprovodným příznakem je zimomřivost a snížená tělesná teplota, kterou pacienti vnímají jako neustálé studené ruce a nohy. Tento stav se může rozvíjet měsíce až roky, než pacienti vyhledají lékaře, protože příznaky nejsou vždy akutní nebo výrazné.
Mnozí pacienti trpí problémy se zažíváním, zejména zácpou, což dále zhoršuje celkovou kvalitu života. Změny nálad, podrážděnost nebo i deprese jsou běžné, což může narušit rodinné a pracovní vztahy. Pacienti často ztrácí energii i motivaci a cítí se celkově ‚opotřebovaní‘.
Léčba a přechod na substituční terapii
Po stanovení diagnózy a zahájení léčby hormonální substitucí se pacienti často rychle cítí lépe. Hormonální lék levotyroxin obnovuje funkci štítné žlázy a postupně zlepšuje celkový zdravotní stav pacienta. V průběhu několika týdnů až měsíců se upravuje metabolismus, zlepšuje se trávení a ustupují příznaky, jako je únava či zimomřivost. Pacienti však musejí být připraveni na celoživotní léčbu a pravidelné kontroly hladin hormonů. Navzdory zlepšení fyzického stavu mohou přetrvávat psychické potíže, zejména úzkost nebo obavy z návratu nemoci.
Změny životního stylu a dlouhodobá péče
Život po zahájení léčby vyžaduje pravidelné užívání léků a změnu životního stylu. Pacienti se učí sledovat své tělesné projevy a jsou citlivější k jakýmkoli změnám v těle. Důležitou součástí dlouhodobé péče je správná strava, která podporuje funkci štítné žlázy. Doporučuje se zvýšený příjem potravin bohatých na selen, jód a vitamíny skupiny B.
„Pacienti, kteří léčí Hashimotovu tyreoiditidu, často mívají problémy s psychickou pohodou. Pro některé je tato diagnóza náročná, protože musejí přijmout skutečnost, že onemocnění nelze vyléčit a vyžaduje celoživotní péči,“ uvádí redakční psychologická konzultace s Marii Fraňkovou, klinickým psychologem zaměřená na chronická onemocnění.
Vliv nemoci na rodinný život
Nemoc může mít dopad nejen na samotného pacienta, ale také na jeho rodinné vztahy. Rodiny často sdílí obavy o zdravotní stav svého blízkého a musí přizpůsobit svůj životní styl potřebám pacienta. „V některých případech je nutná podpora rodinných příslušníků, například při plánování jídel nebo dodržování lékařských pokynů,“ uvádí k tématu odborná knižní publikace „O rodinné péči“. Důležitá je psychická podpora a otevřená komunikace.
Dlouhodobé vyhlídky a život s onemocněním
I když je Hashimotova tyreoiditida chronické onemocnění, mnoho pacientů vede s adekvátní léčbou plnohodnotný život. Pravidelná lékařská péče a kontrola hladin hormonů umožňuje většině pacientů vyhnout se komplikacím a udržet své zdraví na stabilní úrovni.
Z historie onemocnění
Historie chronického zánětu štítné žlázy, známého jako Hashimotova thyreoiditida, sahá do počátku 20. století. Toto onemocnění poprvé objevil a popsal v roce 1912 japonský lékař Hakaru Hashimoto, který na základě histologického vyšetření štítné žlázy zjistil charakteristické změny, včetně lymfocytární infiltrace a fibrózy. Toto onemocnění bylo následně pojmenováno po něm.
V dávné historii před diagnostikou Hashimotovou metodou byly poruchy štítné žlázy těžko rozpoznatelné, a pacienti trpící hypotyreózou čelili vážným následkům, včetně letargie, obezity, depresí a srdečních problémů. Úmrtnost při neléčené hypotyreóze byla v minulosti velmi vysoká, protože organismus nebyl schopen správně regulovat svůj metabolismus, což vedlo k tzv. myxedematóznímu komatu, smrtelnému stavu vyvolanému těžkým nedostatkem hormonů štítné žlázy.
Gravesova-Basedowova nemoc: nepřítel štítné žlázy
Ve starověku byly problémy se štítnou žlázou, jako je struma (zvětšení štítné žlázy), spojovány s nedostatkem jódu v potravě. Jód byl v historii používán jako léčivo již od 19. století, když jeho nedostatek byl identifikován jako hlavní příčina endemických strum, zejména v oblastech daleko od moře, kde přirozený příjem jódu byl nízký. Léčba v raných obdobích zahrnovala podávání jodidových solí, a v pozdějších dobách se začaly objevovat hormonální substituce. Po objevení hormonů štítné žlázy v roce 1914 vědcem Edwardem Caldwellem Kendallem se začala využívat hormonální léčba, konkrétně podávání tyroxinu (T4), což výrazně zlepšilo prognózu pacientů s hypotyreózou. Tento hormon se vyráběl synteticky, což umožnilo pacientům nahradit chybějící hormony štítné žlázy a stabilizovat jejich stav.
V současné době je Hashimotova thyreoiditida léčena pomocí substituční terapie levotyroxinem, což je syntetická verze hormonu T4. Díky moderní léčbě je kvalita života pacientů výrazně lepší a úmrtnost způsobená neléčenou hypotyreózou je minimální, pokud je onemocnění včas rozpoznáno a léčeno.
