Cukrovka, známá také jako diabetes, je chronickým onemocněním, které postihuje miliony lidí po celém světě.
Tématu diabetes se dnes věnovala redakce našeho magazínu s tím, že se jedná o stav, při němž hladina cukru (glukózy) v krvi je vyšší než normální. Tato nemoc může mít závažné důsledky na zdraví, pokud není správně řízena. V tomto článku se zaměříme na příznaky, léčbu a různé druhy cukrovky.
Příznaky cukrovky
Cukrovka může mít různé příznaky, které se mohou postupně zhoršovat. Některé z hlavních a známých příznaků zahrnují:
- Excesivní žízeň a močení: lidé s cukrovkou často pociťují silnou žízeň a chodí častěji na záchod kvůli nadměrnému močení.
- Únavu a slabost: cukrovka může způsobit únavu a pocit slabosti, protože buňky nemohou správně využívat glukózu jako zdroj energie.
- Ztráta hmotnosti: u některých jedinců může cukrovka vést ke ztrátě hmotnosti, i přes zvýšený příjem potravy.
- Zhoršené hojení ran: cukrovka může zpomalit proces hojení ran a zvyšovat riziko infekce.
Léčba cukrovky
Léčba cukrovky je komplexní a zahrnuje několik klíčových prvků:
- Změny v životním stylu: změna stravovacích návyků a pravidelná fyzická aktivita mohou být účinnými způsoby, jak ovlivnit hladinu cukru v krvi. Snížení příjmu cukru a sacharidů, konzumace více vlákniny a vyhýbání se nezdravým tukům může pomoci udržet hladinu cukru v normálním rozmezí.
- Orální léky: pro některé lidi může být předepsána léčba orálními léky, které pomáhají kontrolovat hladinu cukru v krvi.
- Inzulin: pro lidi s cukrovkou typu 1 nebo pokročilou cukrovkou typu 2 může být nezbytná injekční léčba inzulinem, který pomáhá přenášet glukózu do buněk.
- Monitorování hladiny cukru: pravidelné sledování hladiny cukru v krvi je důležité pro správnou léčbu cukrovky. To může být prováděno pomocí glukometru.
Druhy cukrovky
Existují dvě hlavní formy cukrovky:
Cukrovka typu 1: Tento druh cukrovky je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém těla ničí buňky produkující inzulin v pankreatu. Lidé s cukrovkou typu 1 potřebují denně inzulinové injekce pro regulaci hladiny cukru v krvi.
Cukrovka typu 2: Tento typ cukrovky je nejčastější a obvykle se vyvíjí postupně. Buňky v těle postupně ztrácejí schopnost správně reagovat na inzulin, což vede k zvýšené hladině cukru v krvi. Lze ji často kontrolovat pomocí změn v životním stylu, stravovacích návyků a léků.
Starověk, středověk a novověk
„První zmínky o diabetu pocházejí z Egypta, odkud se zachoval Ebersův papyrus z roku 1552 př. n. l. Autor zde diabetes popisuje jako vzácnou nemoc, při které nemocný neustále pije, avšak močí ještě více, čímž hubne, až nakonec umírá. Kolem roku 100 n. l. Hippokratův žák Aretaus jako první užívá termín diabetes (z řeckého διαβήτης – diabainó), což v překladu znamená „procházím něčím“ . Římský lékař Claudius Galén (*129 n. l.) ve svém spisu Corpus Galenic popisuje novou léčbu diabetu, jejíž podstatou je dostatek tělesného pohybu, málo jídla a hydroterapie. Ve starověku byl diabetes popsán pouze jako nemoc, avšak toto období účinnou léčbu diabetu nepřineslo,“ uvádí k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
Mezi knihami této doby stojí za zmínění Kánon lékařství, ve kterém perský učenec Ibn Síná zvaný Avicenna shrnuje dosavadní lékařské poznatky a mimo jiné popisuje diabetickou sněť (gangrénu).
„Oproti středověku nastává v novověku obrovský rozvoj všech věd včetně medicíny. Již v roce 1674 si Angličan T. Willis všiml sladké chuti diabetické moči. Jedno století po Willisově objevu byla vyvinuta W. Dobsonem chemická metoda, kterou lze cukr v moči detekovat. Roku 1787 přidává W. Cullen přívlastek „mellitus“. Roku 1869 Paul Langerhans popsal nově objevené ostrůvky pankreatu ve své dizertační práci. Tyto ostrůvky jsou po něm dodnes nazvané jako Langerhansovy ostrůvky. Roku 1889 lékaři O. Minkowski a J. von Mering zjistili vztah mezi pankreatem a diabetem. Neúspěšně se pokoušeli diabetes léčit orálně podávaným pankreatinem, jejž připravovali sušením zvířecích pankreatů. Lékař M. A. Lane roku 1907 podrobněji zkoumal Langerhansovy ostrůvky a rozlišil v nich A buňky (alfa buňky) a B buňky (beta buňky). Z tohoto zjištění J. de Meyer odvodil, že by některé z těchto buněk mohly tvořit hypotetický hormon, který snižuje glykemii, a pojmenoval ho inzulin (z lat. insula, což v překladu znamená ostrov). Revoluci v léčbě diabetu znamenal objev inzulinu, který byl uskutečněn na lékařské fakultě University of Toronto,“ píše k tématu Wikipedia a dodává, že roku 1921 kanadský chirurg Frederick Banting a jeho spolupracovník a student medicíny Charles Herbert Best, za finanční podpory profesora John James Richard Macleoda, extrahovali inzulin z psího pankreatu a injekčně jej vpravili do jiného pokusného psa, u něhož se příznaky diabetu zmírnily. Posléze pokus zopakovali na diabetickém dítěti, které se tak stalo prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě. Do Československa došel objev inzulinu až roku 1923, čímž byla započata éra české diabetologie. Téhož roku byl Banting a Macleod oceněn Nobelovou cenou za lékařství.
Cukrovka je závažné onemocnění, ale správnou léčbou a životním stylem lze mnoho jejích komplikací předejít. Je důležité pravidelně navštěvovat lékaře a dodržovat lékařské rady, aby se zabránilo komplikacím a udrželo si kvalitu života. Vědomá prevence a včasná diagnostika mohou hrát klíčovou roli v boji proti cukrovce.
