Deprese je závažný psychický stav, který může postihnout lidi všech věkových kategorií, včetně dětí.
Jak se však deprese u dětí liší od té, která postihuje dospělé, a jak je možné ji identifikovat a léčit, je téma, které si zaslouží pozornost rodičů, pediatrů a odborníků na duševní zdraví. Tématu se dnes věnovala redakce našeho zdravotnického magazínu.
Symptomy deprese u dětí
Deprese u dětí může sebou nést různé symptomy, které mohou být způsobeny různými faktory, včetně genetických predispozic, stresu nebo traumatických zážitků. Některé z nejběžnějších symptomů deprese u dětí zahrnují:
- Změny ve spánku a stravovacích návycích: děti mohou zažívat problémy se spánkem, jako nespavost nebo nadměrnou ospalost. Také se může projevovat ztrátou chuti k jídlu nebo naopak nadměrným přejídáním.
- Ztráta zájmu o aktivity: děti s depresí mohou ztratit zájem o věci, které dříve rády dělaly, jako hry, sport nebo školu.
- Změny ve vnímání sebe sama: deprese u dětí – obecně může způsobit nízké sebevědomí, pocity viny a pocit, že nejsou dost dobří.
- Podrážděnost: děti mohou být náladové, podrážděné a agresivní, což může být projevem jejich vnitřního nepohodlí.
- Sociální izolace: děti s depresí mohou upřednostňovat osamocení a vyhýbat se sociálním interakcím.
Obecné rozdíly mezi depresí u dětí a dospělých
I když některé symptomy deprese mohou být podobné u dětí i dospělých, existují významné rozdíly mezi těmito dvěma skupinami. Děti mohou mít obtíže vyjádřit své emoce slovy a často projevují svou depresi jinak než dospělí.
Jedním z klíčových rozdílů je, že děti s depresí mohou projevovat fyzické stížnosti, jako jsou bolesti břicha nebo hlavy, místo aby sdělily své emocionální obtíže. Dospělí často projevují depresi slovy, zatímco děti ji mohou projevovat skrze své chování.
„Většina dospělých si dovede u sebe představit depresivní stav provázený smutkem, skleslostí, nevýkonností, zvýšenou únavou, lítostivostí, nesoustředivostí, se zpomalením tempa, vnitřním neklidem, s problémy se spánkem, sebehodnocením a též s úvahami o nebytí. U dětí by buď vůbec nečekali, že mohou být také depresivní “Z čeho?“, nebo poznají jen „takovou depresi“, jakou znají u sebe,“ uvádí k tématu odborníci z Asociace dětské a dorostové psychiatrie (addp.cz).
„Přesto jsou poruchy nálady v dětství časté, jen mají širší škálu projevů: Někdy jsou spojeny se somatickými potížemi – nejasné bolesti hlavy, břicha dítě je opakovaně vyšetřeno pediatrem či neurologem a není vysvětlena příčina. Často se dětská deprese pojí s poruchou chování, s agresivitou obrácenou proti druhým nebo proti sobě. Dítě je podrážděné, reaguje nepřiměřeně, někdy agitovaně, hyperaktivně, ničí věci, ubližuje druhým, jindy se naopak zcela stáhne ze sociálních situací,“ upřesňují odborníci z addp.cz.
U dětských depresí se mohou objevit i halucinace, často sluchové např. příkazy, co má udělat/, jindy nastane porucha vnímání okolního světa ve smyslu zvýšené vztahovačnosti „pořád proti mně něco mají, dívají se na mne, vysmějí se mi“…apod. Současně můžeme zastihnout úzkosti, fobie.
„Některé příznaky deprese jsou jako u dospělého: ztratí se schopnost radosti z věcí a situací, které dříve bavily či byly příjemné, dítě může mít pocity viny, problémy se sebepojetím a sebehodnocením. Je smutné či zvýšeně plačtivé, „přecitlivělé“. Nelze podcenit riziko sebevražedného chování u depresivních pacientů! Mějte na paměti možnost impulsivních či zkratkovitých činů dětí a adolescentů např. spolykání léků, které bývají v domácnostech snadno dostupné. Měly by nás varovat i sklony k sebepoškozování, byť motivů k tomuto jednání je více. Časný kontakt s odborníkem pomůže stav analyzovat,“ doplňují na webu addp.cz dětští psychiatři.
Pozor: adolescent v depresi snáze zkusí alkohol či drogy!
Diagnostika a léčba
Diagnostika deprese u dětí je komplexní proces, který zahrnuje vyšetření od lékaře, psychiatra nebo psychologa. Identifikace deprese u dítěte je prvním krokem k léčbě a podpoře.
Léčba deprese u dětí se liší od léčby u dospělých. Většinou zahrnuje terapii a v některých případech může být předepsána farmakoterapie. Terapeutické metody, jako je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), mohou pomoci dětem získat dovednosti k řešení emocionálních problémů a zlepšení jejich duševního zdraví.
Musí mé dítě při depresi vždy užívat léky? Je vůbec vhodné dávat dítěti psychofarmaka? Máme obavu z návyku.
„Základem efektivní terapie je správná diagnostika potíží. U lehkých reaktivních stavů pomůže pojmenovat problém a dát strategie řešení, např. naučit metody zvládání přechodně zvýšeného stresu nebo uzpůsobení podmínek dítěte jeho možnostem např. správné školní zařazení vzhledem k intelektu dítěte či k jiným specifickým výukovým potížím, zábrana přetěžování. Jindy je nezbytná stabilizace rodinného klimatu v tíživé situaci, což se pak může promítat do zlepšování stavu dítěte,“ uvádí se dále na webu addp.cz.
Nejvíce depresivních stavů léčíme kombinací psychoterapie a psychofarmak. Farmakoterapie je volena s ohledem na dětský organismus, není riziko návyku. Je nezbytné zvládnout akutní stav dekompensace, pak léčbu stabilizovat a posléze dlouhodobě udržovat zlepšený stav dítěte či adolescenta.
„Indikace k nasazení léků je v případech, kde selhala samostatná psychoterapie k pedopsychiatrovi se nezřídka dítě dostaví s tím, že již jej rodiče třeba půl roku vodili k psychologovi a zatím nevidí významnější efekt. Dále tam, kde se vlivem deprese dlouhodobě zhoršuje komunikace v rodině či ve škole, zhoršil se prospěch nebo např. narostly agresivní projevy dítěte,“ dodávají odborníci z Asociace dětské a dorostové psychiatrie.
Kdy to nezvládneme ambulantně, kdy je nutno odeslat do nemocnice?
„Těchto stavů je několik: např. pokud u pacienta trvají úvahy o sebevraždě, či je zastiženo chování směřující k tomuto činu, pokud má halucinace nabádající k sebeublížení, pokud narůstá agresivita neusměrnitelná domluvou, pokud je sklon řešit poruchu nálady škodlivým užíváním alkoholu a drog. Zjednodušeně; pokud je pacient v nemoci nebezpečný sobě nebo svému okolí,“ uvádí dále k ambulantní či nemocniční léčbě v rámci hospitalizace dětští psychiatři z addp.cz.
„Nevyhnutelná hospitalizace je tam, kde je dítě doma týráno či zneužíváno. U psychosomatických obtíží, kde není dítě úplně somaticky vyšetřeno, může být odesláno k doplňujícím vyšetřením,“ dodávají k tématu nutnosti hospitalizace.
Poskytovatelů dětské psychiatrické péče je málo
Jenže to je potíž. „Nemáme momentálně kam takové děti posílat,“ upozorňuje na webu vitalia.cz předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD) Ilona Hülleová. Dětských psychiatrů, psychologů nebo klinických psychologů není v ČR dostatek. A koronavirus tento problém odhalil v celé nahotě.
Podle Jany Schmidtové u nás už před pandemií chybělo 60 % dětských psychiatrů, jejich počet se ale nijak výrazně nemění, takže dnes je toto procento ještě vyšší, protože se zvýšil počet dětských a dospívajících pacientů. Například dětí s depresivními poruchami za poslední rok přibylo o 10 %. Jak uvádí tisková zpráva Sdružení praktických lékařů, depresí v ČR trpí až 4 % dětí ve věku 12–17 let, častěji se jedná o dívky.
Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bylo v ČR v roce 2020 evidováno 135 poskytovatelů ambulantních zdravotních služeb v dětské a dorostové psychiatrii. Pro srovnání, v roce 2019 to bylo 142 poskytovatelů. Nejde o počet psychiatrů, ale o počet pracovišť, se kterými mají zdravotní pojišťovny uzavřené smlouvy. Na jednom pracovišti může působit i více lékařů. Přičemž předloni se léčilo 55 tisíc dětí. „Mezi dětskými pacienty převažovali chlapci (asi 61 %). Nejčastější diagnózou u nemocných do 19 let včetně byly poruchy psychotického vývoje, druhou nejčastější byly, stejně jako u dospělých, neurotické, stresové a somatoformní poruchy,“ uvádí zpráva ÚZIS o psychiatrické péči za rok 2020. Aktuálnější data zatím nejsou k dispozici.
Výsledkem je, že se stále častěji stává, že intervence odborníka nepřijde včas. „Nedávno jsem přijala pacientku, která hledala odbornou pomoc dětského psychiatra půl roku. Dokonce se pokusila o sebevraždu. Spolykala velké množství léků. Dozvěděla jsem se o ní od její depresivní a sebevražedné kamarádky, kterou jsem akutně přijala do péče,“ dodává psychiatrička.
Jana Schmidtová ordinuje ve dvou soukromých zařízeních – v Praze a Jesenici u Prahy. Dříve měla za měsíc 15 nových žádostí o přijetí k péči, nyní je jich za stejné období 100. „Je to obrovské číslo a pacienti i jejich rodiče jsou zoufalí. Setkala jsem se například s tím, že byli ochotní k nám dojíždět až 200 kilometrů, hlavně, když je vezmeme,“ popisuje lékařka.
Lepší vyšetření u pediatra než žádné
V případě podezření na duševní nepohodu dítěte je podle ní lepší ošetření u praktického lékaře než vůbec žádné. A co tedy může praktický lékař pro malého pacienta v ideálním případě udělat?
Může využít 27bodový dotazník s názvem CDI, jenž zjišťuje momentální psychické rozpoložení dítěte. Na základě odpovědí může vyhodnotit míru deprese u pacienta a usoudit, v jak závažném riziku je.
Důležitým pomocníkem je také rozhovor, pokud k němu dítě či dospívající svolí. A pozorování chování dítěte. S rizikovým pacientem by se lékař měl vídat častěji a zvát si jej na kontrolu třeba 1× týdně. Pediatr má také možnost předepsat malému pacientovi některá antidepresiva. „Například sertralin. Je to daleko lepší než podávat benzodiazepiny, které jsou vysoce návykové a mohou do budoucna přivodit riziko závislosti, proto by měly být podávány dětem jen po krátkou dobu, nejlépe vůbec,“ popisuje na medicínském webu vitalia.cz pedopsychiatrička.
Dětská praktická lékařka Ilona Hülleová ale upozorňuje na další záležitosti, jež mohou ošetření depresivních dětí komplikovat. Například vysoké pracovní vytížení praktických lékařů pro děti a dorost. Už na podzim přišla nevídaně rychlá a výrazná vlna respiračních infekcí, na ni navázaly další vlny koronaviru a nyní dopady pandemie zastínila nutnost pomoci lidem prchajícím z válkou zasažené Ukrajiny, byť praktikům aktuálně mají odlehčit takzvané UA POINTy.
Duševní stavy: úzkost, syndrom vyhoření a deprese
Část ordinací praktických lékařů má navíc velmi přetíženou kartotéku. Může čítat i 2500 dětí. To s sebou nese riziko, že na malého pacienta nebude mít jeho praktický lékař dost času, a nebude mu tedy moci ani podat pomocnou ruku. „Při takto přetížených kapacitách na dotazníky čas není. Můžeme děti nechat, aby je vyplnily, ale pak narážíme na problém, co bude dál, když na psychiatrii je k hospitalizaci nevezmou. Pak nezbývá nic jiného, než předepsat léky a domluvit se s rodinou na režimových opatřeních, ale to je tak všechno,“ popisuje Ilona Hülleová s tím, že pokud se nezačne hledat cesta, jak navýšit počet dětských lékařů, primární péče o děti se v ČR za čas rozpadne.
Důležitost podpory a porozumění
Závěrem by bylo dobré zmínit, že deprese u dětí může mít dlouhodobé dopady na jejich růst a vývoj. Proto je klíčové, aby rodiče, učitelé a zdravotníci byli schopni rozpoznat známky deprese u dětí a poskytli jim potřebnou podporu. Porozumění tomu, jak se deprese projevuje u dětí, je zásadní krok k tomu, abychom jim mohli pomoci v jejich cestě k duševnímu zdraví.
