Autismus u dětí – klíčové informace pro rodiče a pečovatele, včetně příznaků, poznatků a historie samotné léčby.
„Autismus se řadí mezi velmi vážné poruchy mentálního vývoje dítěte, které jsou celoživotní. Patří do tzv. nemocí autistického spektra. Do těchto nemocí patří – dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom a jiné. Název autismus pochází z řeckého „autos“, což znamená sám nebo já,“ uvádí v úvodu k danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
„Autistické děti trpí vrozenou poruchou některých mozkových funkcí na neurobiologickém podkladě. Autismem jsou častěji postiženi chlapci nežli dívky. Udává se, že poměr je 3-4:1. V ČR se vykytuje cca 15-25 případů autistických na 10 000 narozených dětí. Diagnóza bývá většinou velmi časná, projevy jsou výrazné a nezaměnitelné,“ vysvětluje dále portál symptomy.cz.
„Autisté mají problémy s porozuměním toho, co vidí, prožívají i slyší. Mají narušenou schopnost komunikace, sociální integrace atd. Mezi projevy a vážností choroby jsou mezi autisty značné rozdíly a k autistům a je tedy nutné k nim přistupovat individuálně,“ dodává medicínský portál.
Diagnóza autismu může být komplikovaná a vyžaduje pozorné hodnocení chování dítěte odborníky.
Diagnostika autismu
Diagnostika se obvykle provádí na základě pozorování chování dítěte a rozhovorů s rodinou. K důležitým milníkům patří sledování vývoje řeči, sociálních interakcí a hraní. Autismus lze spolehlivě diagnostikovat ve věku 2 let, přičemž rané zásahy jsou klíčové pro podporu rozvoje dítěte.
Příznaky a projevy
Příznaky autismu se mohou lišit, ale typicky zahrnují problémy s navazováním očního kontaktu, opožděný vývoj řeči, opakované chování nebo zájmy a obtíže s přizpůsobením se novým situacím. Děti s autismem mohou také projevovat nadměrnou citlivost na senzorické podněty.
Autismus/grafika. Zdroj: makrovektor ze služby freepik
Příčiny autismu
Přesná příčina autismu zůstává nejasná, ale vědecké důkazy naznačují kombinaci genetických a environmentálních faktorů. Výzkumy potvrzují, že není způsoben očkováním.
Kdy navštívit lékaře
Je důležité hledat odbornou pomoc, pokud si všimnete odchylek ve vývoji vašeho dítěte, zejména v sociálních interakcích a komunikaci. Prvním krokem je návštěva pediatra, který může doporučit další hodnocení specialisty v oblasti vývojových poruch.
Léčba autismu
Léčba autismu je zaměřena na podporu vývoje dítěte a zlepšení jeho kvality života. Neexistuje univerzální lék na autismus, ale individuální terapie, jako je behaviorální intervence a logopedie, mohou být velmi účinné. Důležitou roli hrají také vzdělávací programy a podpora pro rodiny.
„Na počátku diagnostiky stojí přesné odebrání anamnézy a důkladný rozhovor s blízkými. Pomocí pozorování chování a psychologických vyšetření se stanoví nápadné příznaky v oblasti vnímání, sociální interakce, mluvení, inteligence nebo motoriky. Nezbytné je rovněž neurologické/psychiatrické a tělesné vyšetření, dle potřeby jsou provedena další vyšetření. Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Pro odlišení autismu od jiných poruch (jako je např. snížená inteligence, němota, poruchy vztahové vazby) je třeba, aby diagnostiku provedl klinický psycholog s příslušnou specializací, dětský psychiatr nebo odborný lékař se specializací na dětskou psychiatrii. Do diagnostiky mohou být zapojeni také psychoterapeuti,“ píše k tématu Národní zdravotnický informační portál (NZIP).
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) uvádí, že podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 patří autismus k závažným vývojovým poruchám. Přitom se zejména rozlišuje mezi následujícími typy autismu:
- Autismus v raném věku: závažná vývojová porucha, která se objevuje do tří let věku. Narušeno je sociální chování a komunikace. Objevují se opakované, stereotypní vzorce chování, které probíhají vždy stejně. Dalšími příznaky mohou být úzkosti, zesílená agresivita nebo poruchy spánku.
- Atypický autismus: rozdíl oproti autismu v raném věku spočívá ve věku, kdy se autismus objeví, nebo v tom, že uvedená diagnostická kritéria nejsou zcela naplněna. Touto formou autismu jsou postiženy zejména děti se silně opožděným vývojem a s poruchou rozvoje řeči.
- Aspergerův syndrom: porucha se od autismu v raném věku liší zejména nepřítomností obecného opoždění vývoje, respektive tím, že u nich nezaostává vývoj řeči ani kognitivních schopností. Bližší informace naleznete v článku Aspergerův syndrom: co to je?
Vliv na průběh
„V úspěšné léčbě postiženého dítěte hraje roli řada faktorů. Pokud se u postiženého rozvinou dobré řečové schopnosti do pátého roku života, je další prognóza příznivá. Případné tělesné obtíže (např. epilepsie) a utváření sociálního a školního prostředí má vliv na průběh poruchy, respektive její zmírnění,“ dodává nzip.cz.
Mnoho osob postižených autismem potřebuje dlouhodobou péči nebo ošetřování.
Specifická léčba autismu
„Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Jedním z nejznámějších programů je takzvaný TEACCH (zkratka pochází z anglického názvu Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children),“ píše dále portál nzip.cz, jenž dodává, že se vyznačuje zejména:
- podpůrnou diagnostikou,
- podporou ve školní výuce / odborném vzdělávání,
- školením blízkých osob,
- podporou sociálních dovedností,
- nácvikem komunikace a
- předáváním dovedností pro vhodné utváření volného času.
Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování života.
„V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení. Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy (ABA, anglicky Applied Behavior Analysis). Cílem je zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení předškolních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností,“ dodává ke specializované léčbě dětského autismu Národní zdravotnický informační portál (NZIP).
Emoce a chování
„U autistů je možné sledovat nepřiměřené a bezdůvodné emocionální reakce – bezdůvodný pláč, vztek, smích, úzkost. Nebezpečná je potom absence strachu. Z toho vyplývá i problémové chování projevující se agresivitou vůči druhým i sobě samému, neschopnost koncentrace, problémy se spánkem či jídlem,“ vysvětluje k chování autistů portál symptomy.cz.
Historie a poznatky
Autismus byl jako samostatná diagnóza poprvé identifikován v 40. letech 20. století, ale jeho porozumění se od té doby výrazně rozšířilo. Výzkum v této oblasti pokračuje a přináší nové poznatky o možných příčinách, léčbě a podpoře osob s autismem.
Historie a poznatky o dětském autismu odhalují fascinující cestu od prvního uznání tohoto stavu až po současné rozumění a přístupy k léčbě. Tato cesta je poznamenána významnými objevy, vývojem teorií a změnami v postojích společnosti.
Raná historie a identifikace
Autismus jako jedinečný syndrom byl poprvé identifikován v 1940 s dvěma lékaři pracujícími nezávisle na sobě – Američanem Leo Kannerem a Vídeňanem Hansem Aspergerem. Kanner popsal skupinu dětí s „raným infantilním autismem“, které vykazovaly extrémní samotářství a byly posedlé rutinou. Zhruba ve stejné době Asperger popsal, co dnes nazýváme Aspergerův syndrom, charakterizovaný podobnými, ale méně závažnými rysy, a děti s tímto stavem často vykazovaly nadprůměrné intelektuální schopnosti.
Rozvoj teorií a rozumění
V průběhu let 50. až 70. let 20. století se teorie o příčinách autismu zaměřovaly převážně na psychologické faktory a výchovu dětí. V této době byla populární teorie „chladné matky“, která neprávem vinila matky z emocionální nedostupnosti a byla zodpovědná za vývoj autismu u jejich dětí. Tento pohled byl však postupně zavržen díky lepšímu pochopení biologických a genetických faktorů.
Genetický výzkum a biologické faktory
Od 80. let 20. století do současnosti se výzkum zaměřil na genetiku a neurobiologii, což přineslo důležité poznatky o příčinách autismu. Bylo objeveno, že autismus má silnou genetickou složku, s mnoha různými geny, které mohou zvyšovat riziko vývoje poruchy. Studie také ukázaly, že struktura a funkce mozku u lidí s autismem se mohou lišit od ostatních.
Systémové změny a společenské vnímání
V posledních desetiletích došlo k významnému pokroku ve zlepšení životních podmínek lidí s autismem, a to díky lepšímu porozumění, většímu povědomí a změnám ve společenském vnímání. Začlenění do vzdělávacího systému, specializované terapie a programy na podporu zaměstnanosti jsou nyní běžně dostupné, což umožňuje mnoha lidem s autismem vést plnohodnotnější život.
Budoucí směry
Současný výzkum se zaměřuje na ranou diagnostiku, personalizované léčebné plány a zlepšení kvality života pro osoby s autismem a jejich rodiny. S rostoucím pochopením genetických a environmentálních interakcí, které přispívají k vývoji autismu, se vědci nadále snaží najít nové způsoby léčby a podpory.
ADD – porucha pozornosti: ztracení se v myšlenkách
V oblasti historie a poznatků o dětském autismu stále existuje mnoho nezodpovězených otázek. Výzkum v této oblasti pokračuje s cílem nabídnout hlubší porozumění autismu a lepší způsoby, jak podporovat ty, kteří s tímto stavem žijí. S každým novým objevem se otevírá naděje na lepší budoucnost pro jedince s autismem a jejich rodiny.
„Dětský autismus představuje výzvu pro postižené děti i jejich rodiny. Avšak díky rané diagnostice a cílené podpoře mohou děti s autismem dosáhnout významného pokroku ve svém vývoji. Klíčové je porozumění a přizpůsobení se individuálním potřebám každého dítěte. S rostoucím povědomím a zdroji podpory je možné zlepšit kvalitu života dětí s autismem a jejich rodin,“ dodává k tématu, v krátké citaci resort českého ministerstva zdravotnictví.
