Kapavka, onemocnění známé již staletí, neustále překvapuje svou proměnlivostí a odolností. Co byste o ní měli vědět?
„Kapavka (gonorrhoea, hovorově též tripl) je jedna z nejběžnějších pohlavních chorob. Jedná se o zánětlivé, hnisající onemocnění, které způsobuje gramnegativní diplokok Neisseria gonorrhoeae. Výskyt je zaznamenán u mužů i u žen. U mužů bakterie napadá močovou trubici a prostatu, u žen močovou trubici a děložní čípek. Dalšími místy postiženými kapavkou bývají konečník, ústní dutina nebo hltan,“ uvádí v úvodu k danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
„Neléčená infekce postupně napadá i další pohlavní orgány. U mužů sekundárně vzniká infekce močových cest, zánět prostaty, zánět nadvarlete nebo neplodnost. U žen je to také neplodnost a dále dochází k zánětům pánve a mimoděložnímu těhotenství. U ženy gravidní může dojít k předčasnému porodu. Kromě pohlavních orgánů se infekce rozšiřuje krevní cestou i do kloubů, čímž může způsobit závažná onemocnění pohybového aparátu, srdce nebo i mozku,“ dodává medicínský portál.
Přestože se jedná o jedno z nejstarších známých pohlavně přenosných onemocnění, v dnešní době představuje stále značnou hrozbu kvůli své schopnosti vývoje rezistence vůči antibiotikům.
Příznaky a projevy
Symptomy kapavky se mohou lišit mezi muži a ženami, zahrnují pálení při močení, výtok z penisu, vagíny, nebo anální oblasti, bolest v břiše nebo pánevní oblasti. U některých lidí může probíhat infekce bez zjevných příznaků.
Průběh nemoci se u mužů, žen i novorozenců liší.
Kapavka muže
„U mužů se kapavka projevuje hnisavou uretritidou (zánět močové trubice) s doprovodným pálením a řezáním při močení. Typický je běložlutavý hnisavý výtok z močové trubice, jejíž ústí bývá vlivem zánětu zarudlé. Později hnisavá sekrece ustává a mění se na čirou. Postupně může zmizet a zůstane pouze tzv. „ranní kapka“. U 90 % mužů se uretritida objevuje již do 5 dnů po nakažení.
U mužů probíhá akutní kapavka nejprve v přední části močové trubice (tzv. přední kapavka). Pokud se neléčí, rozšíří se i do zadní části uretry (tzv. zadní kapavka), odkud obvykle postihuje močový měchýř a prostatu. Akutní prostatitida je provázena bolestí břicha, horečkou a nevolností.
Neléčený zánět se močovými cestami může šířit do nadvarlete, kde tak vzniká akutní zánět(epididymitida) projevující se jednostranným bolestivým zduřením šourku. Stejný zánět může vyvolávat také infekce Chlamydia trachomatis, která se až ve 20 % případů vyskytuje u pacientů společně s kapavkou.
Tzv. autoinokulací (přenos infekce dotykem z jednoho místa na druhé) se může Neisseria gonorrhoae dostat na oční spojivku, kde způsobuje zpravidla jednostranný zánět(konjunktivitidu) s velkou tvorbou hnisu a zarudnutím.
U homosexuálně orientovaných mužů provozujících anální sex se můžeme setkat se zánětem konečníku projevujícím se svěděním, bolestivostí a křečemi. Orálním sexem se může kapavka také přenášet a vzniká pak hnisavá faryngitida (zánět nosohltanu), která často napodobuje běžnou angínu.
Rozšířením gonokokové infekce do krevního oběhu hrozí rozvoj artritidy s dermatitidou (zánět kloubů, většinou postihuje jen jeden kloub, především koleno; kožní vyrážka),“ vysvětluje odborný zdravotnický portál venerologie.cz.
Kapavka ženy
„U žen se příznaky kapavky rozvíjejí až 10 dní. Mezi základní symptomy patří vaginální běložlutavý hnisavý výtok se svěděním a zarudnutím, pálení při močení, bolest při pohlavním styku a mimomenstruační krvácení. To vše je způsobeno zánětem v oblasti děložního čípku (cervicitida) a močové trubice (uretritida).
Pokud není kapavka léčena antibiotiky, dochází k rozšíření zánětu na endometrium dělohy a na vejcovody provázeného horečkou, nevolností a někdy i zvracením. Vzniká chronický zánět malé pánve, který může vyústit v neplodnost způsobenou zajizvením tkání.
Tzv. autoinokulací (přenos infekce dotykem z jednoho místa na druhé) se může Neisseria gonorrhoae dostat na oční spojivku, kde způsobuje zpravidla jednostranný zánět(konjunktivitidu) s velkou tvorbou hnisu a zarudnutím.
Ženy provozující anální styk jsou ohroženy zánětem konečníku projevujícím se svěděním, bolestivostí a křečemi. Orálním sexem se může kapavka také přenášet a vzniká pak hnisavá faryngitida (zánět nosohltanu), která často napodobuje běžnou angínu.
Rozšířením gonokokové infekce do krevního oběhu hrozí rozvoj artritidy s dermatitidou (zánět kloubů, většinou postihuje jen jeden kloub, především koleno; kožní vyrážka),“ uvádí dále odborný portál venerologie.cz.
Přibližně 20 % všech nakažených žen nemívá žádné projevy infekce.
Kapavka novorozenců
„Neisseria gonorrhoeae se během porodu přenáší na novorozence a způsobuje konjunktivitidu (hnisavý zánět spojivek). Kvůli bezpříznakovému průběhu kapavky u žen se všem novorozencům těsně po porodu preventivně vkapává antibakteriální prostředek do spojivkového vaku (Ophthalmo-Septonex, AgNO3), aby se předešlo vzniku infekce. Kromě oboustranné konjunktivitidy jsou novorozenci infikovaných matek ohroženi také gonokokovým zápalem plic, faryngitidou nebo disseminovanou infekcí,“ doplňuje portál venerologie.cz.
Diagnostika
Diagnóza kapavky zahrnuje laboratorní testy, obvykle analýzu vzorků moči nebo výtěrů z postižených oblastí. Důležité je podstoupit testy při výskytu příznaků nebo po nechráněném sexuálním kontaktu.
Příčiny onemocnění
Primární příčinou kapavky je nechráněný sex s osobou, která je nositelem bakterie Neisseria gonorrhoeae. Riziko zvyšuje mít více sexuálních partnerů nebo již existující pohlavně přenosné nemoci.
Kdy navštívit lékaře
Pokud se objeví jakékoliv příznaky kapavky nebo došlo k rizikovému sexuálnímu chování, je důležité co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc.
Ošetřující lékař a obor
Onemocněním se zabývají lékaři specializující se na urologii, gynekologii či venerologii, což je obor zaměřený přímo na pohlavně přenosné nemoci.
Rizika a nebezpečí
Neřešená kapavka může vést k vážným komplikacím, včetně neplodnosti, mimoděložního těhotenství a zvýšeného rizika přenosu HIV.
Léčba
Léčba kapavky spočívá v podávání antibiotik, přičemž je klíčová rychlá reakce na první příznaky a předcházení vzniku rezistence.
„Při podezření na nemoc navštívíme co nejdříve dermatovenerologa. K tomuto lékaři můžeme zajít ihned, nepotřebujeme doporučení praktického lékaře. Po pozitivním testu na přítomnost bakterie jsou pacientovi podány antibiotika. Nemoc se dále pečlivě sleduje a pravidelně jsou nemocnému prováděny kontrolní testy. V rámci prevence by se jim měli podrobit i všichni partneři dotyčného, a to i bez výskytů jasných symptomů,“ píše k léčbě portál symptomy.cz.
Lékařské stanovisko
Lékaři zdůrazňují důležitost prevence, včasné diagnózy a správné léčby kapavky, aby se předešlo jejímu šíření a komplikacím.
Historie Onemocnění
Kapavka je známá již od antiky, kde byla popisována v různých historických textech. Moderní léčba začala vznikem antibiotik, avšak boj s rezistencí bakterie je neustálým výzvám.
Historie kapavky je stejně dlouhá jako historie lidské civilizace. Toto onemocnění se v průběhu staletí nejen šířilo mezi populacemi, ale také inspirovalo k vývoji lékařských poznatků a léčebných metod. Kapavka, známá také pod latinským názvem Gonorrhoea, je jednou z nejstarších a nejlépe dokumentovaných pohlavně přenosných nemocí.
Starověk a středověk
Záznamy o onemocnění, které by mohlo být kapavkou, sahají až do biblických časů a byly nalezeny ve starověkých textech z Egypta, Řecka a Říma. Hippokrates, otec moderní medicíny, popsal onemocnění podobné kapavce již ve 5. století př. n. l. V těch dobách nebyla přesná příčina nemoci známa, a léčba se spíše opírala o přírodní léčiva a různé praktiky, jejichž účinnost byla často sporná.
Ve středověku byla kapavka často zaměňována s jinými pohlavně přenosnými nemocemi, především s syfilisem, který se v Evropě rozšířil v 15. století. Obě nemoci byly obecně označovány jako „velký mor“ a obě byly předmětem velkého stigma a strachu.
Vědecký pokrok v 19. a 20. století
Průlom v pochopení kapavky přišel v 19. století, kdy dánský vědec Albert Neisser objevil bakterii Neisseria gonorrhoeae, která kapavku způsobuje. Toto objevení v roce 1879 nejen potvrdilo bakteriální povahu onemocnění, ale také umožnilo vývoj specifických diagnostických metod.
V 20. století přinesl vývoj antibiotik revoluční změnu v léčbě mnoha bakteriálních infekcí, včetně kapavky. Penicilin a jeho následníci nabídli účinný způsob léčby, který v mnoha případech umožnil kompletní vyléčení infekce. Avšak s rozšířeným používáním antibiotik přišel také vývoj rezistence bakterií na tato léčiva, což je problém, který se týká i současnosti.
Současnost a výzvy
Dnešní léčba kapavky čelí výzvě v podobě rostoucí rezistence bakterie Neisseria gonorrhoeae vůči stávajícím antibiotikům. V některých případech se objevily kmeny bakterií odolné vůči téměř všem dostupným antibiotikům, což vyžaduje neustálý výzkum a vývoj nových léčebných metod.
Význam prevence, včetně používání ochranných prostředků během sexuálních aktivit a vzdělávání veřejnosti o rizicích a přenosu pohlavně přenosných nemocí, je stále kritický pro snížení incidence kapavky a dalších STD. S rostoucí globalizací a mobilitou populace je důležitá koordinace veřejného zdravotnictví na mezinárodní úrovni, aby se předcházelo šíření a vzniku nových rezistentních kmenů bakterií.
Historie kapavky je příběhem nejen o vývoji nemoci, ale také o pokroku v medicíně a veřejném zdraví. Připomíná nám, jak důležité je nepřestávat ve výzkumu a vzdělávání, abychom byli schopni čelit výzvám, které přinášejí infekční onemocnění.
Závěrem: kapavka je vážnou zdravotní hrozbou, která vyžaduje zodpovědný přístup k sexuálnímu životu, včasné vyšetření a léčbu. Prevence a osvěta jsou klíčové pro omezení šíření této infekce. Nikdy nezapomínejte na význam ochrany a komunikace s vašimi partnery o sexuálně přenosných nemocích. Kapavka, ač se může zdát jako nemoc minulosti, je stále přítomným a nebezpečným onemocněním, proti kterému se musíme účinně bránit.
Tento článek nabízí základní pohled na kapavku, její příznaky, diagnostiku, léčbu a historii. Je určen jak laické, tak odborné veřejnosti s cílem zvýšit povědomí o tomto onemocnění a jeho dopadu na veřejné zdraví. Ve světě, kde se pohlavně přenosné nemoci stále šíří, je důležité být informovaný a aktivně se podílet na prevenci.
