Klostridiová kolitida je infekční zánět tlustého střeva způsobený bakterií Clostridium difficile. Jak toto onemocnění vzniká, jaké jsou jeho projevy a jaká je vhodná léčba?
„Klostridiová kolitida (Clostridium difficile infection, CDI) je závažné průjmové onemocnění, které se řadí mezi nozokomiální, tedy nemocniční infekce. Nejčastěji se objevuje u hospitalizovaných pacientů, kteří užívají širokospektrá antibiotika. Tato antibiotika narušují přirozenou střevní mikroflóru, čímž umožňují přemnožení bakterie Clostridium difficile. Infekce postihuje především starší pacienty, osoby s oslabeným imunitním systémem a ty, kteří podstoupili náročné chirurgické zákroky,“ vysvětluje k danému onemocnění na medicínském webu priznaky-projevy.cz MUDr. Eliška Konupková.
Toto onemocnění má značný dopad na zdravotní stav pacienta, a pokud není včas léčeno, může vést k závažným komplikacím, jako je perforace střeva nebo rozvoj sepse.
Příčina onemocnění
„Hlavní příčinou klostridiové kolitidy je přemnožení bakterie Clostridium difficile v tlustém střevě. Tato bakterie je běžnou součástí střevní mikroflóry u malého procenta lidí, ale za normálních okolností je její růst kontrolován jinými bakteriemi. Při narušení rovnováhy ve střevech, například po užívání antibiotik, dochází k jejímu nekontrolovanému množení. Clostridium difficile produkuje toxiny, které poškozují sliznici střeva a způsobují zánětlivou reakci,“ uvádí k tématu odborný lékařský portál infektologie.cz.
Používání širokospektrých antibiotik, jako jsou klindamycin, chinolony nebo cefalosporiny, je nejčastějším spouštěčem tohoto onemocnění. Antibiotika totiž ničí nejen patogenní bakterie, ale i prospěšné mikroorganismy, které přispívají k udržení rovnováhy střevní mikroflóry. Tím dochází k vytvoření prostředí, které je pro bakterii Clostridium difficile ideální.
Dalším rizikovým faktorem je pobyt v nemocničním prostředí. Bakterie Clostridium difficile se snadno šíří prostřednictvím kontaminovaných povrchů, rukou zdravotnického personálu nebo sdíleného vybavení. Proto je výskyt tohoto onemocnění obzvláště častý na jednotkách intenzivní péče a v dlouhodobé péči o seniory.
Příznaky a projevy klostridiové kolitidy
„Příznaky klostridiové kolitidy se mohou lišit v závislosti na závažnosti infekce, zdravotním stavu pacienta a rychlosti diagnostiky. Mezi hlavní projevy patří průjem, bolesti břicha a horečka, ale onemocnění může mít i závažnější komplikace,“ vysvětluje dále lékařský portál infektologie.cz.
Průjem je nejčastějším příznakem tohoto onemocnění. Stolice je vodnatá, často kašovitá, a pacient může mít více než deset stolic denně. Tento příznak je spojen s výraznou ztrátou tekutin a elektrolytů, což vede k dehydrataci. Průjem může být doprovázen příměsí krve nebo hlenu, což signalizuje zánět sliznice.
Bolesti břicha mají obvykle charakter křečovitých bolestí a jsou lokalizovány v dolní části břicha. Tyto bolesti jsou důsledkem zánětlivého procesu ve stěně střeva, který vede k jeho podráždění. Spolu s bolestmi se často objevuje horečka, která je známkou zánětlivé reakce organismu na přítomnost bakterií a jejich toxinů.
U těžkých forem klostridiové kolitidy může dojít k život ohrožujícím komplikacím. Toxický megakolon, což je výrazné rozšíření střeva, může vést k jeho perforaci a následnému rozvoji sepse. Tyto stavy vyžadují okamžitý lékařský zásah, často ve formě chirurgického zákroku.
Diagnostika klostridiové kolitidy
„Správná a rychlá diagnostika klostridiové kolitidy je klíčová pro zahájení léčby a prevenci komplikací. Diagnostický proces začíná důkladnou anamnézou, při níž lékař zjišťuje informace o užívání antibiotik, aktuálních příznacích a rizikových faktorech pacienta,“ píše k diagnostice onemocněná portál infektologie.cz.
Laboratorní testy jsou základním nástrojem pro potvrzení diagnózy. Nejčastěji se provádí detekce toxinů Clostridium difficile ve vzorcích stolice pomocí enzymatických imunotestů (EIA) nebo polymerázové řetězové reakce (PCR). Tyto metody jsou rychlé a vysoce přesné, což umožňuje včasné zahájení léčby.
V těžších případech může být indikována kolonoskopie, která poskytuje přímý pohled na sliznici tlustého střeva. Tento postup může odhalit přítomnost pseudomembrán, což jsou charakteristické léze způsobené infekcí Clostridium difficile. Dalšími diagnostickými metodami jsou zobrazovací techniky, jako je rentgen nebo CT břicha, které mohou odhalit komplikace, jako je toxický megakolon.
Léčba klostridiové kolitidy
„Léčba klostridiové kolitidy závisí na závažnosti onemocnění a celkovém zdravotním stavu pacienta. Prvním krokem je ukončení podávání antibiotika, které spustilo onemocnění, pokud je to možné. Tento krok často vede k úlevě od příznaků u mírnějších případů infekce,“ dodává v krátké citaci odborný lékařský web infektologie.cz.
Antibiotická léčba je hlavním pilířem terapie. Metronidazol se doporučuje u lehčích a středně těžkých případů, zatímco vankomycin je první volbou u těžkých infekcí nebo při relapsu onemocnění. Fidaxomicin je novější antibiotikum, které se zaměřuje specificky na Clostridium difficile a má nízké riziko recidivy.
U těžkých případů klostridiové kolitidy, kdy dochází k rozvoji komplikací, jako je perforace střeva, může být nutný chirurgický zákrok. Chirurgická léčba zahrnuje odstranění postižené části střeva a je obvykle prováděna v urgentních případech.
Další možností léčby je transplantace střevní mikroflóry (FMT), která se využívá u pacientů s opakovanými relapsy infekce. Tento postup obnovuje rovnováhu střevní mikroflóry pomocí přenosu zdravých bakterií od dárce.
Prevence klostridiové kolitidy
Prevence je klíčová pro snížení rizika vzniku klostridiové kolitidy, zejména v nemocničním prostředí. Důležitým opatřením je omezení nadměrného používání antibiotik a jejich cílené nasazení pouze v případě, kdy jsou nezbytná. Hygienická opatření, jako je důkladné mytí rukou a používání dezinfekčních prostředků s obsahem alkoholu, jsou zásadní pro snížení přenosu bakterie Clostridium difficile. Nemocní pacienti by měli být izolováni, aby se předešlo šíření infekce na další osoby.
