Tělo zničehonic selhává jen při změně polohy. Syndrom POTS devastuje autonomní nervový systém a bývá léta neodhalen.
„Posturální ortostatická tachykardie (POTS) je heterogenní klinický syndrom charakterizovaný trvalou nadměrnou posturální tachykardií (≥30 úderů za minutu během 10 minut po postavení nebo >60° náklonu hlavy) bez přítomnosti ortostatické hypotenze a s chronickými příznaky ortostatické intolerance. U pacientů mladších 19 let je práh srdeční frekvence pro POTS vyšší (zvýšení ≥40 úderů za minutu během 10 minut po postavení nebo >60° náklonu hlavy) kvůli fyziologické ortostatické tachykardii u dospívajících a dětí. POTS je jednou z nejčastějších forem ortostatické intolerance, s převahou u žen, postihující odhadem 0,1 až 1 % populace ve Spojených státech. Mezi běžné ortostatické příznaky patří závratě, točení hlavy, třes, palpitace, bolest na hrudi, únava, nevolnost, bolest hlavy a dušnost. Ačkoli synkopa není převládajícím rysem, mnoho pacientů s POTS zažívá časté presynkopální epizody, které mohou přispět ke zhoršení kvality života souvisejícího se zdravím a funkčnímu postižení. Odhaduje se, že přibližně 25 % pacientů s POTS je invalidních a neschopných účastnit se běžných každodenních aktivit,“ uvádí k tématu, v citaci s redakčním překladem a přepisem medicínský portál ncbi.nlm.nih.gov.[1.]
Tato porucha autonomního nervového systému tedy nejenže výrazně omezuje fyzické schopnosti postižených, ale také negativně ovlivňuje jejich psychickou pohodu. Pacienti často čelí nepochopení okolí i zdravotnických profesionálů, což může vést k opožděné diagnóze a nedostatečné léčbě. Včasné rozpoznání POTS a komplexní přístup k terapii jsou klíčové pro zlepšení kvality života těchto jedinců.
Když se tělo postaví – a hlava to nezvládne
Zatímco pro většinu lidí znamená postavení se ze židle pouhou rutinu, pro pacienty s POTS může jít o skutečný zápas o vědomí. Při přesunu z horizontální polohy do vzpřímené dochází u zdravého člověka ke komplexnímu nastavení cév a srdeční činnosti, které zajišťují stabilní krevní tlak a přísun kyslíku do mozku. U jedinců s POTS však tento systém selhává. Cévy se nestáhnou dostatečně rychle, srdce začne divoce bít, krevní tlak kolísá a mozek je náhle ochuzen o potřebný kyslík – výsledkem je točení hlavy, bušení srdce, třes a v těžších případech i kolaps. Tento „vnitřní pád“ může být tak náhlý, že pacienti často padají bez varování, což s sebou nese nejen zdravotní rizika, ale i psychické trauma.
Tisíce žen a roky nesprávných diagnóz
Velká většina postižených jsou ženy v mladém nebo středním věku, u nichž se obtíže často objevují náhle – například po infekci, hormonální změně nebo silném stresovém podnětu. Jenže kvůli široké škále nespecifických příznaků bývají jejich potíže zaměňovány za úzkostné poruchy, panické ataky nebo dokonce „přecitlivělost“. Lékaři někdy připisují příznaky hormonální nerovnováze, depresi nebo psychosomatickým projevům, čímž dochází k výraznému zpoždění skutečné diagnózy. Není výjimkou, že žena s POTS navštíví více než deset různých specialistů, než se najde někdo, kdo její stav pojmenuje správně. Tento diagnostický bludný kruh vede k frustraci, sociální izolaci a často i ztrátě zaměstnání či studijního výkonu.
Autonomní chaos v těle bez zjevného původce
Jednou z největších výzev POTS je jeho různorodá příčina. U některých pacientů se porucha rozvine po virovém onemocnění – typicky chřipce, mononukleóze nebo Covid-19. Jindy může vzniknout následkem operace, úrazu nebo dokonce bez zjevné příčiny. Spekuluje se i o autoimunitní složce, kdy imunitní systém napadá vlastní nervovou regulaci cév a srdečního rytmu. V jiných případech může hrát roli genetická predispozice či hormonální nerovnováha. Co ale pacienti s POTS sdílí bez ohledu na příčinu, je ztráta kontroly nad vlastním tělem – přechod do stoje, horká sprcha nebo dokonce delší stání v obchodě se může stát spouštěčem nepředvídatelné reakce. Často tak musí měnit životní styl od základů – plánovat si přesuny, vyhýbat se rizikovým situacím a spoléhat se na pomoc blízkých.
Skrytý handicap, který není vidět navenek
Pro okolí bývá POTS téměř nepostřehnutelný. Pacienti působí zdravě, nemají žádné viditelné známky postižení – a právě to je na tomto onemocnění zrádné. Někdy se stává, že i lidé v nejbližším okolí nechápou, proč se nemocná osoba vyhýbá fyzickým aktivitám, cestování nebo proč si během dne musí pravidelně lehat. Společenský život je kvůli této „neviditelné slabosti“ často narušen a pacienti bývají nespravedlivě označováni za líné, přecitlivělé nebo psychicky labilní. Přitom každé ráno představuje výzvu: vstát pomalu, pít dostatek tekutin, nasadit kompresní punčochy a někdy i léky, jen aby bylo možné projít obyčejným dnem. V tomto tichém boji s vlastním tělem není prostor pro přetvářku – POTS je reálný a devastující, ačkoliv se jeho následky skrývají za úsměvem nebo navenek „normálním“ vzhledem.
Mozek v mlze: kognitivní výzvy u pacientů s POTS
„Psychologicky čelí pacienti s POTS výzvám, které jsou v souladu s mnoha chronickými onemocněními, zejména v počáteční fázi přizpůsobování se stavu. Pacienti s POTS často vykazují mírné až středně těžké příznaky deprese a úzkostných poruch. Jelikož i nízké úrovně úzkosti mohou zhoršovat symptomy a vysoký počet pacientů zažívá subklinické nízké nálady a poruchy spánku, existuje pravděpodobná role psychoterapie při pomoci zvládat problémy související s adaptací a možná i abnormální fyziologií u POTS,“ uvádí v redakčním přepisu a překladu k tématu odborný medicínský portál ncbi.nlm.nih.gov.[2.]
Tyto kognitivní potíže, často označované jako „mozková mlha“, mohou výrazně ovlivnit každodenní život pacientů. Jedinci s POTS mívají problémy s koncentrací, pamětí a zpracováním informací, což ztěžuje pracovní i studijní aktivity. Kromě toho mohou být tyto symptomy zhoršovány fyzickou námahou, stresem nebo nedostatkem spánku. Proto je důležité, aby pacienti s POTS měli přístup k multidisciplinární péči, která zahrnuje nejen kardiology a neurology, ale také psychology či psychiatry. Tato komplexní podpora může pomoci pacientům lépe zvládat jak fyzické, tak psychické aspekty jejich onemocnění a zlepšit tak celkovou kvalitu jejich života.
Překážky v diagnostice: když symptomy matou lékaře
„Posturální ortostatická tachykardie (POTS) je stav, který způsobuje, že vaše srdce bije rychleji než obvykle při přechodu ze sedu nebo lehu do stoje. Je to typ ortostatické intolerance.“ vysvětluje dále k tématu medicínský portál Cleveland Clinic.
Diagnostika POTS je často komplikovaná kvůli překrývání symptomů s jinými poruchami, jako jsou úzkostné stavy nebo chronický únavový syndrom. Pacienti mohou trávit roky hledáním odpovědí, zatímco jejich každodenní život je výrazně ovlivněn. Proto je klíčové zvyšovat povědomí o POTS mezi zdravotnickými profesionály i veřejností, aby bylo možné dosáhnout rychlejší a přesnější diagnostiky a následně zahájit účinnou léčbu.
Neznámé spojení s menstruačním cyklem a hormonálními výkyvy
Jedním z méně zmiňovaných, přesto zcela zásadních aspektů POTS syndromu je jeho propojení s hormonálními změnami během menstruačního cyklu. Mnoho žen s touto diagnózou popisuje zhoršení příznaků v luteální fázi cyklu, tedy těsně před menstruací. Dochází k vyšší retenci tekutin, poklesu krevního tlaku a snížení tolerance k ortostatickému stresu.
Některé pacientky dokonce trpí cyklickými ztrátami vědomí, migrénami nebo extrémní únavou právě v návaznosti na hormonální výkyvy.
Tato souvislost bývá při diagnostice často přehlížena, přesto může výrazně ovlivnit celkovou stabilitu nemocné a vyžaduje citlivý přístup v rámci personalizované léčby.
Porucha termoregulace: když tělo zapomíná, jak se ochladit
Pacienti s POTS často hlásí zvláštní nesnášenlivost tepla – během horkých dnů nebo při sprchování teplou vodou se jejich stav rapidně zhoršuje. Tento jev je spojen s dysregulací autonomního nervového systému, který za normálních okolností řídí rozšiřování cév a pocení.
U POTS však tyto procesy neprobíhají správně: cévy se nedostatečně rozšiřují a pocení bývá neadekvátní nebo zcela chybí. Výsledkem je přehřívání organismu, zrychlený tep, nevolnost a riziko kolapsu.
Tento fenomén je zcela reálný, avšak bývá často bagatelizován, přestože v praxi vyžaduje zásadní úpravu životního stylu – včetně chlazení organismu, nošení chladicích vest nebo naprostého vyhýbání se saunám a horkým koupelím.
Změny objemu plazmy a paradoxní dehydratace
Zajímavým, avšak málo známým faktem je, že pacienti s POTS často trpí paradoxní dehydratací – přestože přijímají zvýšené množství tekutin, jejich tělo není schopno udržet dostatečný objem krve. Jde o poruchu regulace sodíku a vody, kdy je krevní plazma nedostatečně expandována, což přispívá k příznakům při vzpřímené poloze. Tento mechanismus zůstává u řady pacientů nerozpoznán, přestože má přímý vliv na efektivitu léčby – a právě cílená hydratace a suplementace sodíku bývá jedním z pilířů nefarmakologické terapie.
Porucha čití a hypersenzitivita těla
Některé formy POTS jsou doprovázeny poruchami čití a hypersenzitivitou – pacienti vnímají doteky intenzivněji, popisují nepříjemné brnění v končetinách nebo extrémní reakce na chlad či teplo. Tyto projevy souvisí s narušenou funkcí drobných periferních nervových vláken, která vedou informace o bolesti a teplotě. Výzkumy naznačují, že u části pacientů s POTS může jít o souběh s takzvanou small fiber neuropatií – poruchou tenkých nervových vláken, která hraje roli nejen v řízení čití, ale i v autonomní regulaci.
Tento fakt bývá v běžné klinické praxi často přehlédnut, přesto může vysvětlovat řadu atypických příznaků, které pacienty trápí.
POTS u dětí: jiný průběh, stejný dopad
Přestože se o POTS hovoří nejčastěji v souvislosti s mladými ženami, výskyt této poruchy u dětí a dospívajících není výjimečný.
U dětských pacientů může být diagnostika ještě obtížnější, neboť příznaky – únava, bolesti břicha, závratě, poruchy pozornosti – bývají mylně přičítány vývojovým problémům, školnímu stresu či psychosomatice. Přitom i děti s POTS mohou být vážně omezeny ve školní docházce a sportovních aktivitách. Správné rozpoznání onemocnění v raném věku je klíčové, neboť vhodná režimová opatření a včasná intervence mohou předejít progresi obtíží v dospělosti.
Světlo na konci tunelu: naděje pro pacienty s POTS
„Posturální ortostatická tachykardie (POTS) je stav, který způsobuje, že vaše srdce bije rychleji než obvykle při přechodu ze sedu nebo lehu do stoje. Je to typ ortostatické intolerance.“ doplňuje v krátké citaci a redakčním přepisu k tématu medicínský portál Cleveland Clinic.
Navzdory náročným výzvám, které POTS přináší, existuje pro pacienty důvod k optimismu. Mnoho jedinců zaznamenává zlepšení příznaků díky kombinaci individuálně přizpůsobených léčebných strategií, včetně změn životního stylu, fyzikální terapie a medikamentózní léčby. Klíčem k úspěchu je multidisciplinární přístup a úzká spolupráce mezi pacientem a zdravotnickými odborníky.
S rostoucím povědomím o POTS a pokračujícím výzkumem se otevírají nové možnosti pro efektivnější diagnostiku a terapii, což přináší naději na lepší kvalitu života pro ty, kteří s tímto syndromem žijí.
