Rakovina dělohy: historie, diagnózy a moderní léčebné metody. Pohled od minulosti až po nejnovější poznatky.
„Rakovina dělohy je díky novým diagnostickým postupům a preventivním prohlídkám zachycována v časných stádiích, kdy je vysoká účinnost léčby, tudíž i vyléčení pacientky. Nejčastěji jsou jí postiženy ženy po menopauze,“ uvádí medicínský portál symptomy.cz.
Rakovinu dělohy je možné rozlišit na dva druhy:
- Karcinom vycházející z děložní sliznice – endometria
- Karcinom děložního hrdla – cervixu, čípku
Rakovina dělohy, která patří mezi nejčastější gynekologická onemocnění, má dlouhou a složitou historii. Od prvních dokumentovaných případů po moderní léčebné metody se léčba tohoto onemocnění neustále vyvíjí a přináší nové naděje pro pacientky po celém světě.
Jaké jsou příčiny vzniku rakoviny dělohy?
Podle zveřejněných informací Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) samotné příčiny vzniku rakoviny dělohy nejsou zcela objasněny. V drtivé většině případů se jedná o karcinom endometria, zatímco sarkomy dělohy se vyskytují spíše výjimečně. Co se týče karcinomu endometria (rakoviny děložní sliznice), odborníci rozlišují dva typy:
Karcinom endometria závislý na estrogenech – rozhodující roli při vzniku tohoto typu zhoubného nádoru hrají estrogeny, což je skupina ženských pohlavních hormonů. Zvýšené riziko vzniku tohoto typu rakoviny proto mají ženy, jejichž tělo bylo dlouhodobě vystaveno působení estrogenů. Je tomu tak například v případě, že žena měla první menstruaci (menarche) dříve než většina ostatních dívek, menopauza u ní nastala později než u většiny žen, nebo je bezdětná. Tento typ zhoubného nádoru je někdy označován jako karcinom endometria typu 1, vyskytuje se přibližně v 80 % případů a obvykle má dobrou prognózu.
Karcinom endometria nezávislý na estrogenech – tento typ se vyvíjí bez jakékoli vazby na estrogen, vyskytuje se mnohem méně často (ve zbývajících 20 % případů) a obvykle ve vyšším věku. Tento typ zhoubného nádoru je někdy označován jako karcinom endometria typu 2, často bývá odhalen až v pokročilém stadiu a má horší prognózu.
Riziko vzniku rakoviny dělohy mohou – ale nemusí – zvyšovat některé faktory, mezi které patří:
- vyšší věk,
- atypická hyperplazie endometria (AEH) – samotný pojem hyperplazie endometria znamená, že děložní sliznice je neobvykle zesílená. O atypické hyperplazii endometria odborníci hovoří, pokud jsou navíc buňky děložní sliznice nějakým způsobem změněny. Ženy s AEH si často stěžují na neobvyklé krvácení, jako je silnější nebo déle trvající menstruační krvácení, krvácení mezi menstruacemi nebo krvácení po menstruaci. Tyto potíže by měl objasnit gynekolog, neboť někdy se z hyperplazie děložní sliznice může vyvinout zhoubný nádor. Pokud lékař zjistí, že se jedná o přednádorový (prekancerózní) stav, riziko vzniku rakoviny dělohy se výrazně zvyšuje. V takovém případě odborníci doporučují preventivně odstranit dělohu, případně i vaječníky.
- diabetes mellitus (cukrovka),
- kouření,
- časná první menstruace (menarche),
- bezdětnost,
- nástup menopauzy až po 55. roce věku,
- velká nadváha,
- nedostatek pohybu,
- syndrom polycystických ovarií (PCOS),
- anovulace (chybějící ovulace),
- tamoxifen – tento lék se v některých případech používá při léčbě rakoviny prsu. Zejména u žen po menopauze to může zvýšit riziko vzniku rakoviny dělohy.
- genetická predispozice – přibližně 3 % pacientek s rakovinou prsu mají genetickou predispozici k rakovině dělohy. U některých žen může být současně zvýšené riziko vzniku dalších nádorových onemocnění. V případě tzv. Lynchova syndromu je mimo jiné zvýšeno i riziko vzniku rakoviny tlustého střeva (kolorektálního karcinomu) a rakoviny vaječníků. Pokud existuje podezření na četnější výskyt těchto nádorů v rodině, mělo by být provedeno genetické poradenství, aby byla případná predispozice objasněna.
- dlouhodobá hormonální substituční léčba estrogeny – bylo prokázáno, že u žen, které v období menopauzy k léčbě příznaků užívaly pouze estrogeny, se v děložní sliznici vytvářejí výrůstky. U některých žen to může vést ke vzniku rakoviny dělohy. Aby se tomu zabránilo, podávají se dnes ženám, kterým nebyla odstraněna děloha, kromě estrogenů i gestageny. Gestageny mohou děložní sliznici před těmito výrůstky chránit.
Národní zdravotnický informační portál uvádí, že existují také ochranné faktory, které mohou riziko vzniku karcinomu endometria naopak snižovat. Patří mezi ně zejména:
- pravidelný pohyb,
- užívání antikoncepčních pilulek,
- nitroděložní tělísko s obsahem levonorgestrelu,
- vyšší věk při narození posledního dítěte,
- více než jedno těhotenství, resp. narozené děti,
- kojení.
Historie a první objevy
Historie rakoviny dělohy sahá do dávných časů, ale první záznamy o nádorech, které mohou odpovídat rakovině dělohy, pocházejí z 18. století. První vědecky podložený popis pochází od italského lékaře Domenica Cotugno v roce 1777, který popsal nádorové útvary v děloze. V 19. století pak patologie a gynekologie učinily významné pokroky díky vědcům jako byl Rudolf Virchow, který položil základy moderní buněčné patologie.
Diagnostické metody
V počátcích moderní medicíny byla diagnostika rakoviny dělohy značně omezená. Lékaři spoléhali především na fyzikální vyšetření a později na základní biopsii. Významným pokrokem bylo zavedení Pap testu v polovině 20. století, který George Papanicolaou představil jako metodu pro detekci prekancerózních a kancerózních buněk v děložním čípku. Tento test výrazně zlepšil možnosti rané diagnózy a snížil mortalitu spojenou s rakovinou dělohy.
Léčebné metody v historii
Přístupy k léčbě se dramaticky změnily během posledních sto let. V počátcích bylo léčení rakoviny dělohy závislé především na radikálních chirurgických zákrocích, které často zahrnovaly hysterektomii – odstranění dělohy. Postupně byly zavedeny radioterapie a první formy chemoterapie, což rozšířilo možnosti léčby, zvláště v pokročilých stádiích nemoci.
Moderní léčba a biologické terapie
V současné době se lékaři mohou opírat o široké spektrum léčebných metod, včetně pokročilých chirurgických technik, které jsou méně invazivní a umožňují rychlejší rekonvalescenci. Moderní radioterapie a chemoterapie jsou cílenější a efektivnější s nižšími vedlejšími účinky. Kromě toho biologická léčba, zahrnující terapie cílené na specifické molekulární cesty nádorových buněk, nabízí nové možnosti pro pacientky s rezistentními formami rakoviny.
Co je to biologická léčba?
Biologická léčba zahrnuje použití léčiv, která jsou navržena tak, aby cílila na specifické, biologické cesty související s růstem a šířením rakovinných buněk. Tato terapie se liší od tradiční chemoterapie, která nevybíravě útočí na rychle se dělící buňky v těle. Biologická léčba může zahrnovat monoklonální protilátky, inhibitory tyrozinkináz, vakcíny proti rakovině, imunomodulační léčiva a další látky, které ovlivňují imunitní systém nebo specifické molekulární cíle.
Diagnostika a indikace biologické léčby
Biologická léčba se obvykle zvažuje u pacientek s pokročilou formou rakoviny dělohy nebo u těch, kteří nereagují na standardní léčebné postupy. Diagnostika a rozhodnutí o zahájení biologické terapie je v kompetenci gynekologických onkologů, kteří hodnotí specifické charakteristiky nádoru, jako jsou genetické mutace a molekulární markery. Biologická terapie může být také doporučena na základě stadia onemocnění a celkového zdravotního stavu pacienta.
Průběh biologické terapie
Biologická léčba se obvykle podává formou infuzí, ale některé léky mohou být také podávány orálně. Délka a frekvence léčby závisí na typu léku a reakci pacienta na terapii. Léčba je monitorována pomocí pravidelných zdravotních vyšetření, krevních testů a obrazových studií, aby se zjistila účinnost terapie a případné vedlejší účinky.
Výsledky biologické léčby
Účinnost biologické léčby může být velmi variabilní, závisí na specifických charakteristikách nádoru a na individuální odpovědi pacienta. U některých pacientů může biologická léčba výrazně zpomalit postup onemocnění a prodloužit přežití, zatímco u jiných může být méně účinná. Vedlejší účinky se liší podle typu použitého biologického léku, ale mohou zahrnovat reakce na infuzi, únavu, kožní problémy a změny v imunitním systému.
Biologická léčba představuje důležitý krok vpřed v boji proti rakovině dělohy, zvláště pro pacientky s pokročilými nebo rezistentními formami onemocnění. S přibývajícím výzkumem a lepším pochopením molekulárních mechanismů rakoviny se očekává další zlepšení v efektivitě a bezpečnosti těchto terapií. Důležité je, aby pacientky spolupracovaly se svými lékaři, aby plně porozuměly možnostem své léčby a byly schopny podniknout informovaná rozhodnutí o své zdravotní péči.
Gynekologická onkologie
Specializovaný lékařský obor, který se věnuje léčbě rakoviny dělohy, je gynekologická onkologie. Tito specialisté procházejí rozsáhlým vzděláváním, aby mohli poskytovat nejmodernější léčbu a zároveň provádět výzkum, který pohání inovace v léčbě gynekologických malignit.
Rakovina dělohy dnes již není nevyléčitelným onemocněním, jak tomu bylo v minulosti. Díky pokrokům v medicíně a vědě mohou ženy očekávat personalizovanou a účinnou léčbu. Výzkum pokračuje a s každým novým objevem se zvyšuje šance na lepší výsledky léčby tohoto závažného onemocnění. Jak se metody léčby budou nadále vyvíjet, je důležité, aby pacientky byly informované a účastnily se rozhodovacích procesů týkajících se své léčby.
