Invazivní meningokoková onemocnění představují skutečně vážnou hrozbu. Jak je rozpoznáme a bojujeme s nimi?
„Velice těžké onemocnění, které je vážné a může způsobit smrt během několika hodin od počátku onemocnění. Meningokok je bakterie, která přirozeně žije u mnoha miliónů lidí, převážně v krku, kde nepůsobí žádné potíže. V populaci na celém světě se odhaduje až 10 % nosičů meningokoka. Většina postižených meningokokovou infekcí prodělá předtím nějaký akutní zánět, který poté meningokoka nastartuje, ovšem jaká je pravá příčina vzniku meningokokové infekce, není známo,“ uvádí v úvodu k danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
Jak se projevuje a kdy je nejvyšší riziko?
Nejvíce jsou ohroženy skupiny s vysokou mírou sociálního kontaktu, jako jsou děti v kolektivech, studenti na vysokých školách nebo vojenský personál.
„Nejzávažnější klinickou formou IMO jsou meningitidy a septikémie, které mívají velmi rychlý průběh a k úmrtí může dojít i přes zahájenou léčbu během prvních 24–48 hodin po vzniku příznaků. K nim patří u meningitidy horečka, nevolnosti, vysoká citlivost na světlo, ztuhlost šíje a silné bolesti hlavy. Typickými projevy septikémie jsou bolesti končetin (svalů a kloubů), třes, bledá nebo skvrnitá kůže a případně vyrážka, ze které se vyvíjí větší červené až nachové léze. Pro své počáteční nespecifické symptomy může být IMO pozdě diagnostikováno. K úmrtí dochází asi u 10–20 % pacientů. Až u 20 % přeživších pacientů se vyskytují trvalé následky, jako jsou amputace končetin, hluchota nebo mentální retardace. Tyto závažné celoživotní následky IMO výrazně snižují kvalitu života nejen u přeživších pacientů, ale i u jejich rodin,“ uvádí k příznakům daného onemocnění nzip.cz.
Diagnostika
Rychlá a přesná diagnostika je klíčová pro úspěšnou léčbu IMO. Lékaři využívají kombinaci klinického hodnocení pacienta a laboratorních testů, včetně kultivace bakterií z krve nebo míšního moku, polymerázové řetězové reakce (PCR) a latexové aglutinace. Diagnostika by měla být prováděna ihned při prvních podezřeních, zejména pokud pacient vykazuje symptomy typické pro meningitidu.
Co říkají odborníci?
Lékaři a zdravotničtí odborníci zdůrazňují význam prevence, včetně očkování, které je považováno za nejefektivnější způsob, jak chránit jednotlivce i komunity před těmito infekcemi. Očkovací schémata v různých zemích se mohou lišit, ale obecně jsou doporučována pro děti, adolescenty a osoby v ohrožení.
Léčba a prognóza
Léčba IMO zahrnuje použití silných antibiotik, často administrativních intravenózně, což umožňuje rychlé působení proti infekci. Časná léčba výrazně zvyšuje šance na úplné uzdravení a minimalizuje riziko dlouhodobých komplikací, jako jsou poškození mozku nebo ztráta sluchu.
Výskyt
„Celosvětově je v posledních letech zaznamenáván pokles nemocnosti invazivním meningokokovým onemocněním (IMO), který může souviset s rozšiřujícími se možnostmi očkování. Smrtnost a závažné celoživotní následky však zůstávají stále příliš vysoké. V ČR je incidence IMO za posledních 10 let nízká a pohybuje se v rozmezí 0,4–0,8 případů na 100 tisíc obyvatel. Nejvyšší výskyt je dlouhodobě zaznamenáván v kategorii dětí ve věku 0–11 měsíců, dále pak v kategorii dětí ve věku 1–4 roky a v kategorii adolescentů ve věku 15–19 let. V roce 2021 byl zjištěn v České republice výrazný pokles počtu invazivních meningokokových onemocnění oproti předchozímu roku: celkem 11 (nemocnost 0,10 na 100 000 obyvatel) proti 25 v roce 2020 (nemocnost 0,23 na 100 000 obyvatel). Z 11 onemocnění v roce 2021 žádné neskončilo úmrtím. Více informací k výskytu daného onemocnění najdete na webu Státního zdravotního ústavu,“ uvádí Národní zdravotnický informační portál (NZIP).
Z historie
Invazivní meningokoková onemocnění (IMO) jsou způsobena bakterií Neisseria meningitidis a zahrnují vážné infekce jako je meningitida a meningokokémie. Historie tohoto onemocnění, jeho objevu, diagnostiky a léčby sahá daleko do minulosti, a postupně se vyvíjela spolu s pokrokem v medicíně.
Objavení a první záznamy – Neisseria meningitidis byla poprvé izolována a identifikována v roce 1887 Antoniem Weichselbaumem, rakouským bakteriologem. Tento objev přišel po sérii epidemických výskytů meningitidy, které Evropou a dalšími částmi světa procházely od 16. století. První zaznamenané epidemie, které mohly být způsobeny meningokokem, se objevily v Ženevě v roce 1805, ale konkrétní patogen nebyl v té době ještě znám.
Diagnostika v historii – V raných stádiích poznání nemoci byla diagnostika IMO extrémně omezená a závisela primárně na klinickém pozorování symptomů, jako jsou vysoká horečka, ztuhlost šíje, a změny ve stavu vědomí. Přesná laboratorní diagnostika se začala vyvíjet až po objevení patogenu. Vývoj mikroskopických a kultivačních technik na konci 19. století umožnil lépe identifikovat patogeny způsobující meningitidu.
Léčba v dávné historii – Léčba meningokokových infekcí před objevem antibiotik byla velmi omezená a často neúčinná. Praktiky zahrnovaly použití různých bylin, pokusy o snížení horečky a zánětu prostřednictvím chladných obkladů nebo použitím léčivých rostlin a bylin. Vážnost onemocnění často vedla k vysokým úmrtnostem, zejména u epidemických výskytů.
Pokrok v 20. století – Zásadní obrat přišel s objevem sulfonamidů ve 30. letech 20. století a později penicilinu. Tyto antibiotika znamenala revoluci v léčbě bakteriálních infekcí včetně IMO. Vývoj vakcín proti některým kmenům Neisseria meningitidis začal v 60. letech a došlo k prvním úspěšným očkovacím kampaním, které pomohly snížit incidence a závažnost epidemických výskytů.
Invazivní meningokoková onemocnění dnes představují dobře pochopený, i když stále vážný zdravotní problém. Příběh IMO je příkladem, jak vědecký pokrok může zlepšit diagnostiku a léčbu a zároveň snížit dopad smrtelných infekčních nemocí na společnost.
Další důležité informace, dle sdělení Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP):
- Inkubační doba: obvykle trvá 2 až 7 dní, výjimečně až 10 dní.
- Původce: Neisseria meningitidis; nejčastěji séroskupiny A, B, C, X, W, Y
- Zdroj: asymptomatický zdravý nosič N. meningitidis nebo nemocný IMO.
- Přenos: k nákaze dochází vzdušnou cestou při bližším styku s nemocným nebo s nosičem meningokoku. Bakterie se přenáší vzduchem, kapénkovou infekcí při kašlání, kýchání, mluvení, líbání a prostřednictvím sdíleného jídla, nádobí, cigaret, nebo prostřednictvím předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest. V české populaci se vyskytuje kolem 10 % bezpříznakových nosičů, kdy je bakterie přítomna v nosohltanu, ale nezpůsobuje hostiteli žádné obtíže. Nejvyšší procento nosičů N. meningitidis ve zdravé populaci je zjišťováno u adolescentů.
- Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: období nakažlivosti trvá během celé doby přítomnosti meningokoků v sekretech nosu a úst. „Obvykle končí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby. Vnímavost je všeobecná, imunita je séroskupinově specifická, kdo tedy onemocněl například meningokokem séroskupiny C, může znovu onemocnět séroskupinou B atd. Postinfekční imunita není celoživotní. Vyšší vnímavost je u dětí a mladších jedinců (do 30 let), při stresu či fyzické námaze, při aktivním i pasivním kouření,“ dodává závěrem nzip.cz.
Invazivní meningokoková onemocnění představují skutečné nebezpečí, ale s adekvátní prevencí, rychlou diagnostikou a účinnou léčbou mohou být jejich dopady významně zmírněny. Veřejnost i zdravotnické profese by měly být vždy informovány a připraveny reagovat na možné výskyty těchto infekcí, aby ochránily sebe i ostatní.
