Cyklický syndrom vyvolává opakované záchvaty nevolnosti a zvracení vedoucí k dehydrataci a metabolickému rozvratu.
„Syndrom cyklického zvracení (SCZ), známý také jako acetonemické zvracení, je funkční porucha trávicího traktu charakterizovaná opakujícími se epizodami těžkých nevolností a zvracení. Tyto ataky mohou trvat od několika hodin až po několik dní a často vedou k rychlé dehydrataci a metabolickým poruchám. Mezi jednotlivými epizodami mohou být období bez příznaků různé délky, během nichž se pacient cítí zcela zdráv. SCZ postihuje především děti ve věku 2 až 7 let, avšak není výpověď ani u dospělých pacientů,“ uvádí k tématu medicínský portál priznaky-projevy.cz.
Klinický obraz pacienta se syndromem cyklického zvracení je charakterizován náhlými a intenzivními epizodami zvracení, které mohou být velmi vyčerpávající. pacienti často zvrací za hodinu, což vede k rychlému úbytku tělesných tekutin a elektrolytů. Zvracení bývá neúprosné a nereaguje na běžnou antiemetickou léčbu. Během ataky pacienti mohou často trpí silnou nevolností, bledostí, slabostí a být apatičtí nebo naopak neklidní.
„V období mezi epizodami se pacienti obvykle cítí zcela zdrávi a přítomny žádné příznaky. Tato bezpříznaková období mohou trvat týdny až měsíce. Frekvence a závažnost atak se liší mezi jednotlivými pacienty a mohou být ovlivněny spouštěcími faktory. SCZ může ovlivnit kvalitu života pacienta, zejména ataky časté a těžké. Metabolický rozvrat způsobený opakovaně opakovaným může vést k rozvoji ketoacidózy, kdy tělo začne využívat tuky jako primární zdroj energie, což vede k hromadění ketolátek. To může způsobit charakteristický zápach acetonu v dechu. Dehydratace a elektrolytové dysbalance mohou být život ohrožující, pokud nejsou dostatečně řešeny,“ vysvětluje odborný portál prolekare.cz.
Diagnóza SCZ je často, protože příznaky mohou napodobovat jiná závažná onemocnění gastrointestinálního traktu, neurologického nebo metabolického původu. Důkladné klinické vyšetření a vyloučení organických příčin jsou nezbytné pro stanovení správné diagnózy.
„Příčiny syndromu cyklického zvracení nejsou zcela objasněny. Předpokládá se, že v patogenezi hraje roli dysfunkce autonomního nervového systému, která umožňuje regulaci gastrointestinální motility a emetického centra v mozku. Některé studie naznačují souvislost s migrénou, neboť u mnoha se SCZ vyskytuje rodinná anamnéza migrény nebo se u nich později vyvine migréna,“ upřesňuje dále portál prolekare.cz.
Genetické faktory mohou také přispívat k predispozici k SCZ. Mutace v genech pozorch za energetický metabolismus mitochondrií byly identifikovány u některých pacientů, což znamená možnou mitochondriální dysfunkci jako jednu z příčin. Hormonálníy, zejména u žen mohou také hrát roli, což vysvětluje vliv, proč menstruace může být spouštěcím faktorem.
Vyvolávajícími faktory atak SCZ bývají často stres, infekce, silné emoce, fyzická námaha, spánok nebo dietní chyby. U některých pacientů mohou ataky vyvolat určité potraviny nebo přísady, jako je čokoláda, sýr nebo glutamát sodný. Psychologické faktory, jako je úzkost nebo depresivní nálady, mohou také ovlivňovat frekvenci a závažnost epizod. Hypoteze o souvislosti s migrénou je podporována pozitivní odpovědí na antimigrenózní léčbu u některých pacientů.
Dysfunkce serotonergního a dopaminergního systému může ovlivňovat emetická centra a přispívat k rozvoji symptomů. Nicméně přesný mechanismus zůstává nejasný a je předmětem dalšího výzkumu.
„Příznaky a symptomy SCZ jsou charakteristické opakujícími se epizodami intenzivní nevolnosti a zvracení, které mohou trvat hodiny až dny. Zvracení je obvykle nepřetržité a může se objevit až za hodinu. Často uvádějí bledost, slabost, ospalost nebo naopak podrážděnost. Dehydratace je běžná a může se projevit suchými sliznicemi, sníženým turgorem kůže a sníženou diurézou,“ uvádí portál prolekare.cz, jenž dodává, že dalšími symptomy mohou být břicha, bolest hlavy, fotofobie a fonofobie, což opět vyvolává bolest souvislost s migrénou. U některých pacientů se objevuje horečka, tachykardie nebo hypotenze v důsledku dehydratace a metabolických poruch. Charakteristický je také zápach acetonu v důsledku ketoacidózy.
V interiktálním období jsou pacienti bez příznaků a vedou normální život. To může ztěžovat zjistit, zejména pokud jsou ataky méně časté. Někteří pacienti mohou předvídat nadcházející ataku na základě prodromálních příznaků, jako je nevolnost, únava nebo změny nálady.
Kdy navštívit lékaře? Pokud pacienta objeví opakované epizody silného zvracení bez zjevných příčin, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Důležité je vyloučit jiné závažné stavy, jako je střevní obstrukce, intrakraniální hypertenze nebo metabolické poruchy. Pediatr nebo internista je obvykle prvním odborníkem, kterého pacient navštíví.
Gastroenterolog se specializací na dětskou nebo dospělou gastroenterologii bude pravděpodobně zapojen do diagnostického procesu. Vzhledem k možným souvislostem s neurologickými poruchami může být konzultován také neurolog. Endokrinolog nebo metabolický specialista může být zapojen v případě podezření na metabolické příčiny.
Pečlivá anamnéza, fyzikální vyšetření a testy jsou nezbytné pro vyloučení organických laboratorních příčin. Zobrazovací metody, jako je ultrazvuk břicha, CT nebo MRI, mohou nahradit anatomické abnormality. Endoskopické vyšetření může být indikováno k vyloučení gastrointestinálních lézí.
Jak vážné může být toto onemocnění? SCZ může mít významný dopad na kvalitu života pacienta a jeho rodiny. Opakované hospitalizace, absence ve škole nebo v zaměstnání a psychologický stres jsou běžné. Těžká dehydratace a metabolický rozvrat mohou být život ohrožující, zejména u malých dětí.
Dlouhodobé následky mohou zahrnovat podvýživu, zpoždění růstu u dětí a psychosociální problémy. Pacienti mohou také trpět úzkostí nebo deprese v důsledku nepředvídatelnosti a závažnosti atak. Včasná diagnóza a odpovídající léčba jsou klíčové pro minimalizaci těchto rizik.
„Léčba SCZ je komplexní a zahrnuje několik fází. V profylaktické fázi je cílem prevence atak identifikace a vyhýbání se spouštěcím faktorům. Edukace pacienta a rodiny o možných spouštěcích je zásadní. Dlouhodobá farmakoterapie může zahrnovat antimigrenika, antiepileptika, beta-blokátory nebo tricyklická antidepresiva,“ vysvětluje medicínský portál priznaky-projevy.cz.
V prodromální fázi, kdy pacient začíná pociťovat první příznaky nadcházející ataky, jsou důležitá režimová opatření. Klid, tiché a tmavé prostředí a dostatek spánku mohou pomoci zmírnit nástup symptomů. Farmako může zahrnovat analgetikum pro úlevu od bolesti, prokinetiku pro zlepšení gastrointestinální motility a antiemetikum pro potlačení nevolnosti a zvracení.
Během symptomatické fáze je klíčová hydratace, buď stále, pokud je to možné, nebo probíhá infuze. Korekce elektrolytových a metabolických poruch je nezbytná. Pokračuje se v podávání antiemetik, jako je ondansetron nebo metoklopramid. V některých případech mohou být indikována sedativa pro zmírnění neklidu a usnadnění spánku.
Po odeznění příznaků je důležité postupně obnovit příjem potravy, začíná je snadno stravitelnými potravinami. Dlouhodobé sledování pacienta a úprava léčebného plánu na základě jeho individuálních odpovědí jsou nezbytné. Multidisciplinární přístup zahrnující gastroenterologii, neurologii, psychologii a dietologii může zlepšit výsledky léčby.
Život pacientů se SCZ před stanovením diagnózy může být velmi obtížný. Nejasné a opakující se příznaky mohou vést k frustraci a stresu pro pacienta i jeho rodinu. Časté návštěvy lékařů a hospitalizace bez jasné diagnózy mohou zvyšovat úzkost a pocit bezmoci.
„V průběhu léčby je důležitá spolupráce mezi pacientem, rodinou a zdravotnickým týmem. Edukace o onemocnění, identifikace spouštěcích faktorů a kontrola léčebného plánu mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Psychologická podpora může být nezbytnou pro zvládání stresu a emočních onemocnění dopadů. Po stabilizaci stavu při účinné léčbě pacientů vést normální a normální život. U některých pacientů mohou ataky s věkem vymizet nebo se frekvence a závažnost snížit. Pravidelné kontroly a úpravy léčby jsou však stále nezbytné,“ doplňuje medicínský portál priznaky-projevy.cz.
Z historie je známo, že syndrom cyklického byl poprvé popsán na konci 19. století. V roce 1882 britský pediatr Samuel Gee popsal skupinu dětí s opakujícími se epizodami zvracení nejasné etiologie. Původně byl syndrom považován za dětskou variantu migrény, což vede k hypotézám o neurologickém původu.
V průběhu 20. století se zvyšovalo povědomí o SCZ, avšak diagnostické a léčebné postupy byly vysoké. Až v posledních desetiletích s pokrokem v medicíně a lepším porozuměním funkčních poruch trávicího traktu se začaly objevovat účinnější strategie léčby. Výzkum se zaměřením na identifikaci genetických a biochemických markerů, které by mohly objasnit patofyziologii syndromu.
Historicky byla léčba zaměřena především na symptomatickou úlevu během atak. S rozvojem farmakoterapie pro migrénu a epilepsii se začaly tyto léky používat iu pacientů se SCZ s určitým úspěchem. Důraz na psychologické aspekty a stres jako spouštěcí faktory vedle integrace psychoterapie do léčebného plánu.
Dnes je SCZ uznáván jako samostatná klinická entita, i když mnoho aspektů zůstává nejasných. Pokračující výzkum je nezbytný pro lepší pochopení tohoto komplexního onemocnění a vývoj cílených terapeutických intervencí.
