Zákulisí onchocerkózy, nemoci způsobené parazitem, který pohlcuje světlo, a její likvidace v očích lékařů i pacientů.
„Onchocerkóza neboli říční slepota je infekční parazitární onemocnění vyvolané vlasovcem kožním, což je hlístice rodu Onchocerca volvulus. Přenašečem nákazy je bodavá muchnička rodu Simulium, která je zároveň mezihostitelem a definitivním hostitelem je pak člověk. Parazitické hlístice jsou přenášeny štípnutím tohoto druhu muchničky, ale je třeba mnoha četných štípnutí, než dojde ke vzniku infekce.Spojitost mezi tímto červem a onemocněním očí poprvé objevi v roce 1915 lékař Rodolfo Robles,“ píše v úvodu k danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
Tento nepříjemný parazit se šíří prostřednictvím komárů rodu Simulium, které žijí u vodních toků v tropických oblastech, zejména v Africe. Po infekci parazitem se může vyvinout celá řada symptomů a komplikací.
Jedním z hlavních projevů onchocerkózy je svědění kůže, které je často doprovázeno tvorbou kožních uzlíků a vředů. Dalším závažným následkem může být poškození zraku a dokonce slepota. Parazit totiž produkuje mikroskopické larvy, které migrují k očím a mohou způsobit trvalé poškození zrakového nervu.
Podle zveřejněných informací portálu symptomy.cz je inkubační doba onchocerkózy asi 8 měsíců. Klinické příznaky onchocerkózy souvisí hlavně s očima, ale i s kůží a lymfatickými uzlinami.
Mezi nejčastější příznaky patří:
- svědění kůže,
- kopřivkové kožní léze,
- zakalení rohovky,
- zánětlivé změny na cévnatce a sítnici,
- vážné poškození zraku,
- slepota.
„Onchocerciáza je oční a kožní onemocnění. Příznaky jsou způsobeny mikrofiláriemi, které se pohybují po lidském těle v podkoží a vyvolávají intenzivní zánětlivé reakce, když odumírají. Infikovaní lidé mohou vykazovat příznaky, jako je silné svědění a různé kožní změny. U infikovaných lidí se také mohou objevit oční léze, které mohou vést k poškození zraku a trvalé slepotě. Ve většině případů se kolem dospělých červů tvoří tzv. uzlíky pod kůží,“ uvádí dále who.int
Přestože se onchocerkóza vyskytuje především v subsaharské Africe, není výjimkou ani v jiných tropických oblastech, jako je Latinská Amerika a některé části Asie. Lékaře je třeba navštívit, pokud se objeví jakékoli podezřelé symptomy, zejména svědění kůže nebo problémy se zrakem.
Onchocerkóza představuje vážná rizika pro postižené jedince a celé komunity. Kromě fyzických komplikací může negativně ovlivnit i sociální a ekonomické podmínky, jelikož postižení jedinci mohou mít potíže s pracovním výkonem a sociální integrací.
Klíčová fakta, dle WHO
- Onchocerciáza, běžně známá jako „říční slepota“, je způsobena parazitickým červem Onchocerca volvulus.
- Na člověka se přenáší opakovaným kousnutím infikovaných muchniček rodu Simulium
- Mezi příznaky patří silné svědění, znetvořující kožní stavy a poškození zraku, včetně trvalé slepoty.
- Více než 99 % nakažených lidí žije v 31 afrických zemích. Nemoc se vyskytuje také v některých ohniscích ve dvou zemích Latinské Ameriky (oblast Yanomani v Brazílii a Venezuele) a v Jemenu.
- Studie Global Burden of Disease Study v roce 2017 odhadla, že nejméně 220 milionů lidí potřebuje preventivní chemoterapii proti onchocerciáze, 14,6 milionu infikovaných lidí již mělo kožní onemocnění a 1,15 milionu mělo ztrátu zraku.
- Populační léčba ivermektinem (známá také jako hromadné podávání léků nebo MDA) je současnou základní strategií k eliminaci onchocerciázy s minimálním požadavkem 80% terapeutického pokrytí. V hyperendemických a mezoendemických oblastech je zapotřebí nejméně 12-15 let roční léčby, aby se vyloučil přenos, což odpovídá délce života dospělého Onchocerca volvulus. Ivermektin je darován společností Merck pod obchodním názvem Mectizan®
- Čtyři země byly ověřeny Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako prosté onchocerciázy poté, co po desetiletí úspěšně prováděly eliminační aktivity: Kolumbie (2013), Ekvádor (2014), Mexiko (2015) a Guatemala (2016).
- Celosvětově žije 1,8 milionu lidí v oblastech, které již nevyžadují hromadné podávání léků na onchocerciázu.
Léčba onchocerkózy je založena na antiparazitární léčbě, nejčastěji podávaná léčiva zahrnují ivermektin. Prevence spočívá především v ochraně proti komárům a zlepšení hygienických podmínek ve zasažených oblastech.
WHO doporučuje léčit onchocerciázu ivermektinem alespoň jednou ročně po dobu 10 až 15 let. V případě, že O. volvulus koexistuje s Loa loa, může být nutné upravit léčebné strategie. Loa loa je parazitický filariální červ je endemický v Angole, Rovníkové Guineji, Gabonu, Kamerunu, Středoafrické republice, Konžské republice, Demokratické republice Kongo, Nigérii, Čadu a Jižním Súdánu. Léčba jedinců s vysokými hladinami L. loa v krvi může někdy vést k závažným nežádoucím účinkům. Postižené země by se měly řídit doporučeními Expertního výboru Mectizan (MEC)/APOC pro prevenci a zvládání závažných nežádoucích účinků.
Z historie onemocnění
Onchocerkóza, známá také jako řeka slepoty, má bohatou historii, která sahá až do starověku. První zmínky o této nemoci pocházejí z některých starověkých textů, jako je například egyptský papyrus z období 1550 př. N. L., který
Nicméně, první důkladnější popis onchocerkózy pochází až z 19. století. V roce 1875 německý lékař Rudolf Leuckart popsal parazitický červ Onchocerca volvulus a jeho spojení s onemocněním lidské kůže a očí. Postupně se objevila další pozorování a studie, které potvrdily spojení mezi výskytem onchocerkózy a oblastmi s výskytem komárů rodu Simulium.
Diagnostika onchocerkózy v historii byla často založena na klinických příznacích a pozorování, jako je charakteristické svědění kůže a tvorba uzlíků. Avšak moderní diagnostické metody, jako jsou testy na přítomnost parazita v těle nebo zobrazovací techniky pro detekci po detekci
Léčba onchocerkózy v historii byla často založena na různých bylinných léčivých přípravcích a rituálních postupech, ale s velmi omezeným úspěchem. Později byly používány různé chemické látky, jako například suramin, a chirurgické postupy ke snížení kožních uzlů. Síťové karty
Moderní léčba onchocerkózy se zaměřuje na antiparazitární léčbu, především pomocí léku ivermektinu. Tato léčba je obvykle podávána jednou ročně a má za cíl zabránit šíření parazita a zmírnit symptomy onchocerkózy.
Celkově lze říci, že historie onchocerkózy je plná výzev a pokroků v diagnostice a léčbě. Díky výzkumu a globálním snahám se podařilo v mnoha oblastech výrazně snížit výskyt této nemoci a zlepšit životní podmínky postižených jedinců.
Lékaři a odborníci zdůrazňují důležitost systematického monitorování a léčby onchocerkózy v postižených oblastech. Díky globálním snahám a iniciativám se podařilo v mnoha regionech výrazně snížit výskyt této nemoci a zlepšit životní podmínky postižených jedinců. Avšak stále zbývá mnoho práce, aby se onchocerkóza stala minulostí a aby se předešlo dalším trpěním a ztrátám způsobeným touto nemocí.
