Panická ataka může zasáhnout kdykoliv a kohokoliv. Přečtěte si, co o ní říkají odborníci, jak ji rozpoznat, léčit a kdy vyhledat pomoc.
„Panická ataka je epizoda intenzivního strachu, který se u pacientů projevuje náhle a bez jakékoliv zjevné příčiny. Záchvat doprovází řada tělesných i psychických příznaků, jako je například hyperventilace, bušení srdce, třes a nevolnost, ale také nadměrná lekavost a pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem. Pomoci mohou dechová a svalová cvičení, ale také farmakoterapie či psychoterapie,“ píše v úvodu k tématu zdravotnický web zdravi.euro.cz.
Panická ataka obecně představuje intenzivní, náhlý nával úzkosti a strachu, který může vyústit v silný fyzický i psychický projev. Tento závažný stav může postihnout každého, často bez zjevného důvodu, a zanechat v osobě pocit strachu a bezmoci.
Zásady psychohygieny: klíč k duševnímu zdraví a pracovní výkonnosti
Co je to panická ataka?
Panická ataka je v kostce akutní psychický stav charakterizovaný náhlým výskytem intenzivního strachu nebo nepohody, kdy čtyři nebo více z následujících příznaků dosáhnou vrcholu během několika minut: palpitační, bušení srdce, potení, třes, pocit dušení, bolest na hrudi, nevolnost, závratě, derealizace nebo depersonalizace, strach ze ztráty kontroly, strach ze smrti, parestézie a horké zimnice nebo naopak pocit chladu.
Příčiny a vznik
Přesná příčina panických atak není známa, ale vědci se domnívají, že kombinace genetických predispozic, zvýšené senzitivity na stres a určitých změn v mozkové chemii může hrát klíčovou roli. Situace vyvolávající stres, traumatické životní události nebo změny životního stylu mohou také přispět k jejich vzniku.
Příznaky a rizika
Příznaky panické ataky jsou často tak intenzivní, že osoby mohou cítit, že prožívají srdeční infarkt nebo jiný život ohrožující stav. Kromě již zmíněných symptomů mohou trpět i obavami z dalších atak a mohou se vyhýbat situacím, kde by ataka mohla znovu nastat. Toto chování může vést k vývoji agorafobie nebo jiných fobií.
Diagnostika
Diagnóza panické ataky obvykle probíhá na základě popisu příznaků pacientem a vyloučení jiných možných příčin symptómů, jako jsou srdeční problémy. Lékař může použít různé psychologické testy a dotazníky k posouzení stavu pacienta.
Léčba
Léčba panické ataky zahrnuje kombinaci farmakoterapie a psychotherapie. Antidepresiva a anxiolytika mohou pomoci regulovat mozkovou chemii a snížit symptomy, zatímco kognitivně-behaviorální terapie pomáhá pacientům rozpoznávat a měnit myšlenkové vzorce a chování, které ataky vyvolávají.
„Při léčbě panické poruchy se využívají léky a psychoterapie. Každý z těchto přístupů má svá specifika a důležitá je jejich vzájemná kombinace,“ uvádí k tématu portál iDnes.cz.
Cesta k duševnímu zdraví: co skrývají psychofarmaka?
„Psychoterapie – stejně jako antidepresiva nebo preparáty z jiných skupin psychofarmak – má prokazatelný vliv na strukturu centrální nervové soustavy, což prokázaly opakované studie za pomoci zobrazovacích metod (například funkční magnetická rezonance),“ dodává k tématu v krátké citaci iDnes.cz, který zároveň ve svém článku zveřejnil citované informace o tom, co dělat, když příjde záchvat.
Co dělat, když přijde záchvat
1. Zadržte dech na dobu, než v duchu napočítáte do osmi.
2. Proveďte dlouhý výdech trvající stejnou dobu, jakou jste zadržovali dech.
3. Následuje krátká pauza před nádechem (na 4 doby).
4. Proveďte dlouhý nádech (opět na 8 dob).
5. Znovu zadržte dech, tentokrát v plném nádechu. Napněte svaly na ramenou a pažích a zároveň celou silou vytlačte břišní stěnu jako míč směrem vpřed. V téhle pozici vydržte 8 dob.
6. Dlouze vydechněte, na 8 dob (nebo i víc). Vzduch nechte z plic vycházet bez úsilí, spíš se snažte výdech zpomalit. Zároveň povolte svaly ramenou, paží a břicha a celé tělo nechte „zvadnout“, kompletně uvolnit.
7. Zopakujte celý postup od 4. do 6. kroku. K tomu, abyste zmírnili příznaky akutního záchvatu, obvykle postačí 10 opakování.
Kdy vyhledat lékaře
Pokud zažíváte symptomy panické ataky, je důležité co nejdříve vyhledat lékaře, ideálně specialistu na duševní zdraví, jako je psychiatr nebo klinický psycholog. Čím dříve je stav diagnostikován a začne se léčit, tím lepší šance na úspěšnou kontrolu nad atakami existuje.
Názory lékařů a odborníků
Lékaři a odborníci na duševní zdraví upozorňují, že i přes vysokou účinnost současných metod léčby je klíčové, aby pacienti hledali pomoc ihned po prvních příznacích. Důraz je kladen také na význam podpory blízkých a vytváření silných sociálních vazeb, které mohou pomoci při zvládání úzkosti.
Dědičnost a vývoj onemocnění
Studie naznačují, že panické ataky mohou mít dědičnou složku, ale nejsou zcela určeny genetikou. Interakce mezi genetickými faktory a životními zkušenostmi hraje významnou roli ve vývoji tohoto stavu.
Panické ataky a poruchy úzkosti obecně jsou multifaktoriálními stavy, což znamená, že za jejich vznikem stojí kombinace genetických, biologických, environmentálních a psychologických faktorů. Přestože přesný mechanismus, jakým se panické ataky vyvíjejí, zůstává předmětem výzkumu, existují důkazy podporující teorii, že dědičnost hraje významnou roli.
Genetická predispozice: studie na dvojčatech a rodinné studie naznačují, že lidé s prvními příbuznými trpícími panickou poruchou mají vyšší pravděpodobnost výskytu tohoto stavu. Genetické faktory mohou zvyšovat vulnerabilitu k úzkostným poruchám tím, že ovlivňují chemické procesy v mozku nebo způsoby, jakými jednotlivci reagují na stres.
Vliv životního prostředí: kromě genetické predispozice je důležité uznat vliv environmentálních faktorů. Stresující životní události, jako jsou ztráta blízké osoby, vážné zdravotní problémy, trauma nebo dlouhodobý stres, mohou vyvolat první panickou ataku, zvláště u osob s genetickou náchylností.
Interakce genů a prostředí: vývoj panických atak a poruch úzkosti je často výsledkem složité interakce mezi geny a environmentálními faktory. Například osoba s genetickou náchylností k úzkostným poruchám může nikdy nevyvinout panickou poruchu, pokud nezažije určité spouštěče nebo stresory. Na druhou stranu, osoba s minimální genetickou predispozicí může za určitých okolností, jako je extrémní stres nebo trauma, zažít panické ataky.
Neurobiologické aspekty: výzkumy rovněž ukazují na neurobiologické aspekty panických atak, včetně změn v neurotransmiterech, jako je serotonin a noradrenalin, které mohou ovlivnit regulaci nálady a reakce na stres. Tyto biochemické změny mohou být částečně určeny genetickými faktory, což dále podporuje teorii o dědičnosti panické poruchy.
V kontextu léčby a prevence je důležité si uvědomit, že i přes potenciální genetickou predispozici k panickým atakám, environmentální faktory a osobní volby ve způsobu života hrají klíčovou roli ve vývoji a řízení tohoto stavu. To znamená, že i lidé s vyšším genetickým rizikem mohou efektivně pracovat na prevenci atak pomocí strategií pro zvládání stresu, psychoedukace a v případě potřeby, terapie.
Duševní stavy: úzkost, syndrom vyhoření a deprese
Závěrem, ačkoli dědičnost může zvýšit riziko vzniku panických atak, je důležité přistupovat k tomuto onemocnění s komplexním pohledem, který zahrnuje jak genetické, tak environmentální a osobní aspekty. S vhodným léčebným plánem a podporou je možné dosáhnout značného zlepšení a snížit dopad tohoto stavu na život jedince. Panická ataka je komplexní stav, který vyžaduje komplexní přístup k léčbě. Přestože může být pro jedince náročné řešit tento problém, s pomocí odborníků a podpory blízkých je možné dosáhnout významného zlepšení. Pokud si myslíte, že můžete trpět panickými atakami, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Váš první krok může vést k lepšímu a klidnějšímu životu.
