Salmonelóza není jen nepříjemný žaludeční problém. Za tímto slovem se skrývá vážné onemocnění způsobené bakterií Salmonella.
„Salmonelóza je průjmové onemocnění bakteriálního původu. Způsobuje ho bakterie Salmonela, která se do těla dostává ústy (z potravy, nádobí, špinavých rukou..),“ píše v úvodu k danému onemocnění zdravotnický portál nemoci.vitalion.cz.
„Napadení salmonelou se projevuje střevními potížemi. Pro zdravého silného jedince není toto onemocnění obvykle nebezpečné. Ohroženi mohou být starší lidé, nemocní či malé děti – hůře se vyrovnávají s velkými ztrátami tekutin (průjem, zvracení..) Ve většině případů tedy není salmonelóza vážně onemocnění, ale je třeba ji nepodceňovat, protože někdy umí být velmi zákeřná, a stát se dokonce příčinou smrti. Bakterie salmonela má totiž velmi nebezpečnou schopnost, a sice pronikat do hlubších vrstev sliznice. Může se dostat do krevního řečiště a být roznesena po celém těle,“ doplňuje v úvodu zdravotnický portál.
Bakterie salmonely jsou často přítomny v nezpracovaných potravinách, jako jsou syrová vejce, neupravené maso, nebo neumyté ovoce a zelenina. Přenos může nastat také prostřednictvím kontaminované vody nebo kontaktu s infikovanými zvířaty. Salmonelóza není pouze nepříjemným stavem, ale může mít i vážné následky, zejména u malých dětí, starších lidí a jedinců s oslabenou imunitou.
Typické symptomy salmonelózy zahrnují horečku, průjem, zvracení, bolesti břicha a obecné pocity nemoci. V některých případech může dojít k dehydrataci a komplikacím, jako je infekce krve (septikémie), která může být život ohrožující.
Léčba salmonelózy spočívá především v hydrataci a podpoře imunitního systému. V některých případech může být nutné podávat antibiotika, zejména pokud je infekce závažná nebo pokud se šíří mimo střeva.
Prevence salmonelózy je založena na zásadách dobré hygieny a bezpečné manipulaci s potravinami. Důkladné vaření potravin, dezinfekce pracovních ploch a nádobí, a pečlivé mytí ovoce a zeleniny mohou pomoci zabránit infekci. Důležité je také dbát na oddělení syrových potravin od hotových jídel a zamezit kontaminaci křížovou cestou.
Historie salmonelózy sahá až do 19. století, kdy byla poprvé identifikována. První zmínky o této nemoci pocházejí z roku 1885, kdy americký bakteriolog Theobald Smith a jeho kolega Daniel E. Salmon identifikovali bakterii, která později získala název Salmonella. Bakterie byla původně pojmenována po Dr. Salmonovi, který hrál klíčovou roli v objevení.
Poprvé diagnostikována byla salmonelóza v roce 1886 v USA během výzkumu infekčního onemocnění dobytka. Salmonelóza však byla považována za primárně veterinární problém až do konce 19. století, kdy se objevily první případy lidských infekcí.
Léčba salmonelózy v raných stádiích byla omezená a závisela převážně na podpoře pacienta a zmírnění jeho příznaků. V té době nebyly k dispozici antibiotika, která by mohla účinně bojovat proti bakterii Salmonella.
Moderní léčba salmonelózy se začala vyvíjet v průběhu 20. století s objevem antibiotik. Díky nim se léčba stala účinnější a méně komplikovaná. Dnes se na léčbu salmonelózy často používají antibiotika, zejména v případech, kdy je infekce závažná nebo se šíří mimo střeva.
Celkově se v historii salmonelóza vyvíjela od počátku 19. století, kdy byla identifikována jako veterinární problém, až po současnost, kdy je považována za vážné onemocnění, které vyžaduje lékařskou péči a preventivní opatření.
Státní veterinární správa k tématu uvádí, že samotná Salmonelóza se obvykle u člověka projevuje jako akutní gastroenteritida nebo enterokolitida z potravin, má inkubační dobu 12 hodin až 5 dnů, nejčastěji 24-48 hodin. Charakteristické jsou průjmy s velkou frekvencí stolic, ale bez přítomnosti krve. Někdy se objevuje i zvracení, téměř vždy je přítomna horečka. U malých dětí, starších a oslabených osob hrozí salmonelová sepse, která může být smrtelná. Infekční dávka je uváděna v rozmezí 105-108 bakterií, jsou však popisovány případy vyvolané dávkami mnohem nižšími, zvláště u dětí, starších osob a pacientů s oslabenou imunitou. Může dojít k rozsevu baktérií do krve a lymfatického systému. Infekce může začít také jako akutní enterokolitida s enterickou horečkou se septikémií a fokální infekcí.
Při salmonelóze se nedoporučuje antibiotická terapie, která sice může zkrátit dobu trvání klinických příznaků, avšak prodlouží dobu vylučování salmonel. Jako součást léčby se doporučuje podávat probiotika (bakterie, které mají schopnost stát se součástí střevní mikroflóry), a to buď v léčebných preparátech, nebo jako součást potravin (kysané mléčné výrobky, kysané zelí). Antibiotika se podávají jen v případě mimostřevních komplikací. Salmonely jsou do okolního prostředí vylučovány pacienty nejen během akutní fáze onemocnění, která se projevuje typickými klinickými příznaky, ale i po odeznění těchto příznaků, a to po dobu až několika měsíců. Tato skutečnost může představovat významný problém u osob zaměstnaných nebo jinak spojených s potravinářskou výrobou.
Salmonely se v zažívacím traktu váží pomocí specifických adhesinů svého povrchu na mikrovili sliznice střeva – především v oblasti ilea, slepého střeva a proximálního kolonu. Dochází k degeneraci mikrovilů, salmonely pronikají do buněk enterocytů a množí se v nich. K septikémii dochází po rozpadu buněk, kdy se salmonely dostávají do krevního oběhu.
Salmonely jsou většinou citlivé k antimikrobiálním a desinfekčním látkám. V poslední době však roste podíl multirezistentních kmenů.
V klinické praxi i v potravinářském průmyslu je významnou vlastností salmonel schopnost přilnout k povrchům a zde následně vytvářet biofilmy.
Salmonelóza je typická fekálně-orální infekce. Vehikulem pro přenos bývá téměř vždy potravina. Salmonely se běžně nachází v zažívacím traktu ptáků, plazů, hmyzu, zvířat a člověka. Jsou vylučovány fekáliemi a kontaminují životní prostředí a potraviny. Častým rezervoárem salmonel jsou vejce, zvláště u sérotypu Enteritidis,
Příčinou salmonelóz člověka bývá především syrové maso (nejčastěji drůbeží a vepřové). Dále mohou být kontaminovány cukrářské a lahůdkářské výrobky, u kterých je vysoký podíl ruční práce. Riziková je konzumace syrového mléka.
Minimální teplota růstu salmonel je 5 °C, maximální 47 °C, optimální kolem 37 °C. Salmonely běžně nepřežívají sterilační ani pasterační teploty. Teplota kolem 60 °C by salmonely v potravinách měla zničit. Je ale nutné sledovat teplotu v jádře potraviny, protože zde je teplota zpravidla mnohem nižší než teplota povrchová nebo v okolním prostředí. Při teplotě 5 °C se salmonely přestávají množit. Teploty pod bodem mrazu salmonely neničí, ale při dlouhodobém skladování může dojít k jejich subletálnímu poškození.
„K důležité prevenci salmonelózy patří zabránění sekundární kontaminace potravin při přípravě pokrmů a v potravinářském průmyslu. Kromě běžných hygienických pravidel je nutno používat dostatečně vysoké teploty při zpracování potravin a dostatečně nízké teploty při jejich uchovávání,“ upřesňuje svscr.cz.
Výsledky monitoringu zoonóz včetně salmonel jsou k dispozici zde: https://www.svscr.cz/zivocisne-produkty/monitoring-zoonoz/<<
„Správná identifikace salmonel je součástí rutinní činnosti klinických laboratoří. Vlastní určení sérotypu je neopominutelnou, více či méně pracnou a finančně nezanedbatelnou dílčí metodou. Sérotypizace je základní typizační metodou a její správné provedení je klíčové nejen pro epidemiologická šetření a sledování trendů na národní úrovni, ale i pro porovnání epidemiologické situace na mezinárodní úrovni,“ upřesňuje svscr.cz, jenž dodává, že obecně platným dokumentem, který umožňuje stanovení antigenní formule a zařazení kmene je tzv. Kauffmannovo-Whiteovo schéma, nově označované jako White-Kauffmann-Le Minor: https://www.pasteur.fr/sites/default/files/veng_0.pdf.<<
Salmonelóza je vážným zdravotním rizikem, které může způsobit vážné komplikace. Vzhledem k jejímu širokému rozšíření je důležité být obezřetný při manipulaci s potravinami a dbát na dodržování hygienických standardů. V případě podezření na salmonelózu je vhodné vyhledat lékařskou pomoc a dodržovat pokyny lékaře pro účinnou léčbu a prevenci komplikací.
