Syfilis je sexuálně přenosné onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Projevuje se pomalu a postupuje v několika stádiích.
„Syfilis je infekční pohlavní nemoc, která se projevuje postupně a může vést k závažným komplikacím, pokud není léčena,“ uvádí zdravotnický portál priznaky-projevy.cz.
Toto onemocnění se přenáší především pohlavním stykem, ale k nákaze může dojít i během těhotenství, kdy infikovaná matka přenese infekci na plod. Syfilis má pomalý průběh a často zůstává dlouho bez viditelných příznaků, což ztěžuje jeho včasnou diagnostiku.
Příznaky a projevy
Syfilis se projevuje ve třech hlavních stádiích, z nichž každé má specifické příznaky. První stadium, známé jako primární syfilis, se vyznačuje výskytem nebolestivého vředu (šankr) na místě, kde bakterie pronikla do těla – nejčastěji na genitáliích, konečníku nebo v ústech. Tento vřed obvykle zmizí sám, což vede k mylnému pocitu, že nemoc ustoupila.
V případě sekundární syfilis dochází k výsevu vyrážky po celém těle, včetně dlaní a plosek nohou. Pacient může mít horečku, bolesti kloubů a svalů, dochází k otoku lymfatických uzlin. „Sekundární syfilis je charakteristická vyrážkou, která se objevuje několik týdnů po vředu a může zahrnovat i další symptomy, jako je únava nebo horečka,“ vysvětluje v krátké citaci odborný zdravotnický portál venerologie.cz. Bez léčby může nemoc přejít do latentního stádia, kdy jsou příznaky minimální nebo zcela vymizí.
Latentní a terciární syfilis
V latentním stádiu může syfilis zůstat nečinný po dobu několika let. Nemoc je v tomto období stále nakažlivá, přestože pacient nemusí mít žádné příznaky. Pokud se syfilis neléčí, může dojít k rozvoji terciární syfilis, což je závažné a potenciálně smrtelné stadium. To se projevuje poškozením různých orgánů, včetně srdce, mozku, nervového systému a kostí.
Přenos a rizikové faktory
K přenosu syfilis dochází hlavně při nechráněném pohlavním styku, ale také během těhotenství, kdy může dojít k přenosu infekce na plod. „Mezi nejčastější rizikové faktory patří nechráněný pohlavní styk, časté střídání sexuálních partnerů a prostituce,“ píše dále zdravotnický web priznaky-projevy.cz. Další rizikovou skupinou jsou lidé závislí na drogách, kteří sdílejí jehly nebo mají nechráněný pohlavní styk.
Diagnostika a moderní léčba
Syfilis je diagnostikován prostřednictvím krevních testů, které dokážou detekovat přítomnost protilátek proti bakterii Treponema pallidum. Diagnostika je klíčová, protože časné rozpoznání nemoci zvyšuje šanci na úspěšnou léčbu. Moderní léčba syfilis spočívá v podávání antibiotik, nejčastěji penicilinu. „Penicilin zůstává i po desítkách let nejúčinnější léčbou syfilis a je schopen vyléčit nemoc v jakémkoliv stadiu,“ konstatuje medicínský portál venerologie.cz.
Život s onemocněním
Pokud je syfilis diagnostikován a léčen včas, pacienti mohou vést normální život bez dlouhodobých následků. Nicméně, pokud se nemoc neléčí, může dojít k závažným komplikacím, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života. Terciární syfilis může způsobit nevratné poškození srdce, mozku a dalších životně důležitých orgánů. Proto je důležité podstoupit pravidelné lékařské kontroly a sledování stavu pacienta.
Historie syfilis: od prvních případů po moderní léčbu
Syfilis, známá také jako lues nebo příjice, má velmi bohatou a fascinující historii, která sahá až do konce 15. století. První zaznamenané případy této nemoci se objevily v Evropě krátce po návratu Kolumbových námořníků z Nového světa v roce 1493. Tento okamžik bývá považován za přelomový bod, kdy se syfilis začala rychle šířit po celé Evropě a následně po celém světě. Zákeřnost této nemoci spočívala v její schopnosti zůstat dlouhou dobu bez příznaků a šířit se i v latentní fázi, což vedlo k jejímu rychlému rozšíření.
Ilustrace lidí se syfilidou, Vídeň, 1498. Zdroj: Bartholomäus Steber – A malafranczos morbo Gallorum praeservatio ac cura; eingescannt aus: Alois Niederstätter: 1400 – 1522:das Jahrhundert der Mitte: an der Wende vom Mittelalter zur Neuzeit, aus der Reihe Österreichische Geschichte, Wien 1996, ISBN 3-83200-4/Public Domain
Epidemie v Evropě – V 16. století došlo k první velké epidemii syfilis v Evropě, která způsobila paniku mezi obyvatelstvem. Nemoc byla tehdy známá jako „francouzská nemoc“, neboť první velké ohnisko propuklo mezi francouzskými vojáky. Vzhledem k tomu, že nebyla známa žádná účinná léčba, byla nemoc vnímána jako Boží trest za nemorální chování, zejména za promiskuitu. To vedlo k stigmatizaci pacientů, což v některých případech omezovalo jejich přístup k léčbě a péči.
Pojmenování a první studie – Termín „syfilis“ pochází z básně z roku 1530 od italského lékaře a básníka Girolama Fracastora, nazvané „Syphilis sive morbus gallicus“. V této básni je hlavním hrdinou pastýř Syphilus, který byl Bohem potrestán strašlivou nemocí za své hříchy. Od té doby se toto jméno používá k označení nemoci. Fracastoro byl jedním z prvních, kdo popsal nakažlivost syfilis a postuloval, že je způsobena mikroorganismem, ačkoliv v té době ještě nebyla známa existence bakterií.
Léčba rtutí a její důsledky – V 16. a 17. století byla léčba syfilis značně nebezpečná a často měla fatální následky. Jednou z nejčastějších metod léčby bylo užívání rtuti. Rtuť byla aplikována ve formě masti na kůži nebo podávána perorálně, přičemž vedla k těžké otravě. Lidé trpěli vypadáváním vlasů, zuby se jim rozpadaly a mnoho pacientů zemřelo na otravu rtutí dříve, než byla samotná syfilis vyléčena. Tento toxický přístup k léčbě syfilis však přetrval až do počátku 20. století, protože lékaři věřili, že rtuť má dezinfekční účinky.
19. století; objevení příčiny – První zásadní průlom ve studiu syfilis přišel až v roce 1905, kdy němečtí lékaři Fritz Schaudinn a Erich Hoffmann objevili bakterii Treponema pallidum, která je původcem tohoto onemocnění. Tento objev konečně poskytl lékařům jasnou odpověď na otázku, co tuto nemoc způsobuje, a umožnil zahájit výzkum účinnějších metod léčby. Ačkoliv se znalost původce nemoci rychle rozšířila, účinná léčba byla stále v nedohlednu.
20. století; salvarsan a penicilin – V roce 1909 německý lékař Paul Ehrlich objevil první účinný lék proti syfilis – salvarsan. Tento lék byl revoluční, protože byl schopen léčit syfilis v jeho raných fázích a byl mnohem méně toxický než předchozí léčby rtutí. I když byl salvarsan účinný, nebyl zcela bez vedlejších účinků a léčba byla zdlouhavá. Skutečný průlom přišel až s objevením penicilinu v roce 1928 Alexandrem Flemingem, který se stal klíčovým lékem při léčbě syfilis po druhé světové válce.
Poválečné období a syfilis – Po druhé světové válce, kdy se penicilin začal hromadně používat, se syfilis podařilo úspěšně potlačit. V mnoha zemích byla zahájena rozsáhlá očkovací kampaň a zavedeny programy prevence sexuálně přenosných nemocí. Díky účinné léčbě a prevenci se syfilis stala v druhé polovině 20. století méně častou nemocí, přestože nikdy zcela nevymizela. V některých regionech, zejména v rozvojových zemích, zůstává syfilis stále významným zdravotním problémem.
Syfilis dnes – V současnosti je syfilis léčitelná nemoc, pokud je diagnostikována včas. Použití antibiotik, zejména penicilinu, zajišťuje vysokou úspěšnost léčby. Nicméně v posledních letech zaznamenáváme nárůst počtu případů syfilis, zejména v rozvinutých zemích. Tento trend je přičítán zvýšené promiskuitě, nedostatečnému používání kondomů a snižující se úrovni informovanosti o pohlavních chorobách. Syfilis dnes stále představuje globální hrozbu, a proto je důležité nejen zvyšovat povědomí o prevenci, ale také zajistit včasnou diagnostiku a léčbu. Historie syfilis je nejen příběhem zákeřné nemoci, ale také odrazem pokroku v lékařské vědě. Od toxických rtutí až po penicilin, každý krok v boji proti této nemoci přinesl lidstvu důležité lekce o významu vědy, hygieny a prevence.
Syfilis je skutečně závažná sexuálně přenosná nemoc, která, pokud není léčena, může mít fatální následky. Díky moderní diagnostice a léčbě je dnes možné onemocnění úspěšně léčit, avšak prevence, zejména bezpečný sex a pravidelné kontroly, zůstávají klíčovými faktory v boji proti šíření této nemoci.
