Vzestupná křivka nehtových lůžek může být indikátorem různých vážných plicních onemocnění.
Tématu se dnes věnovala redakce našeho zdravotnického magazínu s odkazem na uvedené zdroje s tím, že progresivní plicní fibróza představuje postupné a nevratné narušení plicní tkáně, vedoucí k trvalému poškození a ztrátě funkčnosti plic. V Evropě se momentálně s touto nemocí potýká více než 300 tisíc jednotlivců, z nichž více než 50 tisíc skončí úmrtím.
Třebaže je málo známo, plicní fibróza může vzniknout i jako komplikace některých autoimunitních a pojivových onemocnění. Když progresivní plicní fibróza napadne plíce, začínají se postupně a nevratně měnit, ztrácet pružnost a jejich schopnost fungovat se zhoršuje. Proto je klíčové nemoc odhalit včas a započít s její léčbou. Mezi základní příznaky plicní fibrózy patří dušnost, dokonce i při běžných činnostech, jako je chůze. Dále může být přítomný neustálý kašel, únava a markantně deformovaná (vydutá) nehtová lůžka na rukou a nohou. Tyto příznaky jsou obvykle obecné a mohou vést jedince k mylnému dojmu, že jde o přirozený proces stárnutí.
Plicní fibrózu lze zaměnit i s příznaky jiných běžných respiračních onemocnění, což vede k opožděné diagnostice. Proto je klíčové, aby pacienti a jejich blízcí dbali na jakékoli změny ve svém těle, jako je dušnost nebo únava během fyzické aktivity. Čím dříve jsou tyto příznaky odhaleny, tím rychleji lze stanovit diagnózu. Včasná a přesná diagnostika, následovaná léčbou, může výrazně omezit příznaky a snížit pravděpodobnost nevratného poškození plic.
Existuje více než 200 různých intersticiálních plicních onemocnění spojených s progresivní plicní fibrózou. Některá z nich jsou idiopatická, tedy příčina není známa, zatímco u jiných je známa a označujeme je jako non-idiopatická.
Nejběžnějším typem progresivní plicní fibrózy je idiopatická plicní fibróza (IPF), postihující až 200 000 pacientů v Evropě. Průměrná délka života po diagnóze se pohybuje mezi třemi až pěti lety, ale včasná diagnostika a léčba mohou výrazně zlepšit vyhlídky pacientů.
Příčina vzniku IPF není zcela známa, ale pravděpodobně je spojena s působením různých faktorů u jedinců s genetickou predispozicí k této nemoci.
Progresivní plicní fibróza často vzniká i jako komplikace autoimunitních a pojivových onemocnění, a proto je důležité na ni myslet při diagnostice a léčbě těchto onemocnění. Pacienti s autoimunitními onemocněními by měli být obezřetní a měli by vědět o příznacích progresivní plicní fibrózy, aby mohli svému revmatologovi nebo pneumologovi včas podat zprávu.
Skupina pacientů s autoimunitními onemocněními nebo onemocněními pojivové tkáně, u kterých může dojít k progresivní plicní fibróze, je rozsáhlá a různorodá. Odborníci uvádějí, že se může vyvinout u 18 až 32 procent těchto jedinců, vytvářejíc takzvaný progresivní fibrotický fenotyp. Tento postupný rozvoj nezávisí na stavu původního onemocnění, ale zhoršuje celkový stav a přežití pacientů. Častým jevem je například u systémové sklerózy (sklerodermie) nebo hypersenzitivní pneumonitidy.
Lékaři v případě sklerodermie doporučují pravidelnou kontrolu plicních funkcí alespoň jednou ročně. Příznaky, které postihují 13 až 16 procent pacientů s touto nemocí, by měly být řešeny co nejdříve.
Někteří pacienti s plicní fibrózou zažívají pouze mírné dýchací obtíže, které si všimnou až při větším úsilí. U jiných se však rozvine těžší dušnost, což omezuje běžné každodenní aktivity.
Různé formy progresivní plicní fibrózy v Evropě každoročně způsobí více úmrtí než některé známé druhy rakoviny. Přesto není dostatečná informovanost o intersticiálních plicních onemocněních. Evropská federace plicních fibróz (EU-IPFF) usiluje o zvýšení povědomí o této závažné a invalidi zující nemoci prostřednictvím kampaně Nádech pro život. Varuje před problémy spojenými s pomalou diagnostikou a nedostatečným přístupem k léčbě, která by mohla zmírnit příznaky a zabránit nevratnému poškození plic.
Různé faktory, včetně respiračních problémů a kardiovaskulárních onemocnění, mohou přispět k této charakteristické změně. Mezi nejčastější plicní onemocnění spojená s vydutými nehtovými lůžky patří chronická obstrukční plicní nemoc (COPD), astma a plicní fibróza.
- Chronická obstrukční plicní nemoc (COPD): vydutá nehtová lůžka mohou být jedním z příznaků COPD, což je progresivní onemocnění charakterizované omezením průtoku vzduchu do plic. Toto omezení může vést k chronické hypoxii, což může ovlivnit nehtová lůžka.
- Astma: astma – obecně je chronické onemocnění dýchacích cest, které může způsobit zánět a otoky v plicích. Tento stav může ovlivnit normální přívod kyslíku a vést k vydutým nehtovým lůžkům.
- Plicní fibróza: zmiňovaná plicní fibróza je onemocnění charakterizované tvorbou jizvení v plicích, což omezuje schopnost plic absorbovat kyslík. Tento nedostatek kyslíku může ovlivnit i nehtová lůžka.
Kromě těchto onemocnění mohou být vydutá nehtová lůžka spojena i s dalšími faktory, jako jsou srdeční problémy, anémie nebo metabolické onemocnění.
Plicní edém: nebezpečná hrozba dýchacího systému
Je důležité zdůraznit, že vydutá nehtová lůžka nejsou specifickým diagnostickým znakem, ale spíše náznakem, který by měl být interpretován v kontextu celkového zdraví pacienta. Pro přesnou diagnózu a léčbu by měl pacient vyhledat odbornou lékařskou pomoc.