Thékom je vzácný nezhoubný nádor vaječníků, který postihuje zejména ženy po menopauze. Diagnóza a léčba jsou založeny na chirurgii.
Thékom, známý také jako thecoma, je vzácný nezhoubný nádor vaječníků, který postihuje především ženy po menopauze. Tento nádor vychází z buněk théky, což je vrstva buněk obklopujících ovariální folikuly. Může se jednat o čistý thékom nebo jeho kombinaci s fibrózní složkou, kdy je nádor označován jako fibrothékom. „Thékom je nezhoubný ovariální nádor, který vzniká z buněk théky, a je tedy mezenchymálním nádorem,“ uvádí MUDr. Jiří Štefánek na zdravotnickém webu stefajir.cz.
Příznaky a symptomy
Thékomy bývají často asymptomatické, zejména v raných stadiích. Když se však projeví příznaky, jsou obvykle spojeny s nadprodukcí estrogenu, kterou thékomy způsobují. Tento hormonální vliv může vést k neobvyklému děložnímu krvácení, nepravidelným menstruačním cyklům či krvácení po menopauze. Dalšími příznaky mohou být bolest nebo tlak v podbřišku, pocit plnosti, a pokud nádor dosáhne větších rozměrů, může vyvolat problémy při močení či vyprazdňování kvůli tlaku na okolní orgány. „V některých případech způsobuje thékom zvýšenou hladinu estrogenu, což může vést k hyperplazii endometria nebo ke zvýšenému riziku karcinomu endometria,“ píše MUDr. Eva Pivoňková na medicínském portálu Příznaky-projevy.cz.
Diagnostika
Diagnostika thékomu je založena především na zobrazovacích metodách. Základem je ultrazvukové vyšetření, které umožňuje detekci nádoru a jeho velikosti. Ultrazvuk ukazuje solidní hmotu s homogenní strukturou, což je typický obraz thékomu. Pokud se lékaři domnívají, že by nádor mohl být zhoubný, provádí se další zobrazovací metody, jako je CT nebo MRI, které mohou poskytnout přesnější obraz o velikosti nádoru a jeho lokalizaci. Přesto však „biopsie a histologické vyšetření nádoru jsou nezbytné k potvrzení diagnózy a vyloučení malignity,“ konstatuje MUDr. Štefánek na stránkách stefajir.cz.
Ultrazvuk je považován za nejméně zatěžující vyšetření, které pomáhá lokalizovat nádor a odhadnout jeho povahu. Pro definitivní potvrzení diagnózy a rozlišení, zda jde o thékom nebo zhoubný nádor, je však nutná biopsie a následné histologické vyšetření odebraného vzorku.
Léčba: chirurgie, chemoterapie a odstranění orgánů
Léčba thékomu je založena především na chirurgickém odstranění nádoru. Pokud je nádor lokalizovaný a malý, lze často odstranit pouze postižený vaječník. Nicméně, v některých případech, zejména u žen po menopauze nebo pokud je nádor rozsáhlejší, se doporučuje radikálnější chirurgický zákrok. „Lékař může indikovat odstranění vaječníků a vejcovodů společně s dělohou, aby se minimalizovalo riziko vzniku maligních nádorů,“ uvádí MUDr. Pivoňková na stránkách Příznaky-projevy.cz.
Při rozhodování o rozsahu zákroku hraje roli věk pacientky, její celkový zdravotní stav a riziko malignity nádoru. U mladších žen se snahou zachovat plodnost může být odstraněn pouze postižený vaječník. Naopak u starších žen je preferována komplexní operace, která minimalizuje riziko recidivy nádoru.
Chemoterapie nebo radioterapie nejsou obvykle nutné, jelikož se jedná o nezhoubný nádor. Po odstranění nádoru se pacientky zotavují bez dalších komplikací. „Po operaci není nutná další léčba, pokud se ukáže, že nádor byl zcela nezhoubný,“ píše MUDr. Štefánek na zdravotnickém portálu stefajir.cz. Pacientky by však měly pravidelně docházet na kontroly, aby se vyloučil návrat nádoru.
Život s onemocněním
Pacientky s diagnostikovaným thékomem mají velmi dobrou prognózu, protože nádory jsou nezhoubné a po jejich odstranění je riziko recidivy minimální. Nicméně u žen, kterým byly odstraněny oba vaječníky a děloha, může dojít k hormonální nerovnováze, která může vyžadovat hormonální substituční terapii. „Pacientky po radikálním odstranění vaječníků mohou potřebovat hormonální terapii kvůli nedostatku estrogenu,“ dodává MUDr. Pivoňková na portálu Příznaky-projevy.cz.
Pacientky, které podstoupily operaci, by měly být sledovány, aby se předešlo riziku komplikací nebo vzniku nových nádorů. Po operaci je důležitá i psychologická podpora, zvláště pokud došlo k odstranění reprodukčních orgánů, což může mít výrazný dopad na psychické a emocionální zdraví pacientky.
Historie onemocnění
Thékom byl poprvé identifikován na počátku 20. století jako samostatná entita mezi ovariálními nádory. Jeho původní klasifikace byla obtížná, protože nádory vznikající z buněk théky byly často zaměňovány za jiné typy ovariálních nádorů, zejména za granulosa buněčné nádory. První lékařské zprávy o thékomu se objevily v odborných časopisech v roce 1930, kdy patologové začali rozpoznávat charakteristické rysy tohoto nádoru.
V dávné historii byly možnosti léčby velmi omezené. Chirurgické zákroky byly často rozsáhlé a invazivní, s vysokým rizikem komplikací. Absence moderních diagnostických technologií znamenala, že diagnóza byla často stanovována až v pokročilém stadiu onemocnění, což komplikovalo léčbu. Operace prováděné v té době byly riskantní a často zahrnovaly odstranění více orgánů než bylo nutné, protože nebylo možné přesně určit povahu nádoru.
V průběhu 20. století se s pokrokem zobrazovacích metod a histologických technik zlepšila diagnostika thékomu. V 70. a 80. letech došlo k významnému posunu v chirurgických přístupech, které umožnily cílenější odstranění nádoru s minimálními vedlejšími účinky. Dnes je léčba thékomu považována za vysoce úspěšnou s minimálním rizikem pro pacientky.
