Vestibulární schwannom – co o něm musíte vědět? Zákeřné onemocnění, jehož léčba vyžaduje pečlivý přístup.
„Vestibulární schwannom je dobře diferencovaný, obvykle pomalu rostoucí benigní (nezhoubný) nádor, který vzniká na sluchových nervech a na nervech rovnováhy ve vnitřním uchu. Tento nádor vzniká v důsledku nadprodukce Schwannových buněk, které tvoří ochrannou myelinovou pochvu kolem nervových vláken (axonů) v periferním nervovém systému (PNS),“ uvádí k danému onemocnění medicínský portál symptomy.cz.
„Jak se vestibulární schwannom zvětšuje, ovlivňuje sluchový a rovnovážný nerv (vestibulokochleární nerv), a obvykle je příčinou jednostranné nebo asymetrické ztráty sluchu, tinnitu (zvonění či šelestu v uších), závratí a ztráty rovnováhy. Rostoucí nádor může ovlivňovat i funkci trojklanného nervu a zapříčinit tak poruchy citlivosti v obličeji. Vestibulární schwannomy mohou působit i na další obličejové nervy, což může vést až k postupnému ochabování svalů v oblasti obličeje nebo k jejich paralýze. Velké nádory mohou začít utlačovat i okolní oblasti mozku, jako je například mozkový kmen a mozeček, čímž mohou pacienta ohrožovat dokonce i na životě,“ vysvětluje medicínský portál.
Co je to vestibulární schwannom?
Vestibulární schwannom vzniká z buněk Schwannovy pochvy, které obalují a izolují nervy. Nejčastěji se objevuje na vestibulárním nervu, který je součástí osmého kraniálního nervu, zvaného také jako vestibulokochleární nerv. Tento nerv je zodpovědný za přenos informací o zvucích a rovnováze z ucha do mozku.
Dle zveřejněných informací lékařského portálu otorinolaryngologie.cz klasifikace vestibulárního schwannomu je založena na určení jeho umístění a rozměrů. Rozlišujeme následující stádia:
- Stádium I: Nádor se nachází pouze ve vnitřním zvukovodu.
- Stádium II: Nádor přesahuje z vnitřního zvukovodu do oblasti mostomozečkového koutu.
- Stádium III: Nádor kompletně vyplňuje mostomozečkový kout.
- Stádium IV: Nádor je tak rozsáhlý, že utlačuje mozkový kmen.
Diagnostika vestibulárního schwannomu
Diagnostika tohoto onemocnění začíná typicky u otolaryngologa (specialisty na ušní, nosní a krční onemocnění) po vzniku příznaků, jako je ztráta sluchu, šumění v uších nebo rovnovážné problémy. Lékař může nařídit řadu testů, včetně audiologického vyšetření a magnetické rezonance (MRI), která je klíčová pro vizualizaci velikosti a umístění nádoru.
Léčba vestibulárního schwannomu
„Léčebné metody se liší podle velikosti a růstu nádoru, stejně jako podle závažnosti symptómů. Malé nádory, které nerostou nebo nezpůsobují závažné symptomy, mohou být monitorovány pravidelnými MRI vyšetřeními. V případech, kdy nádor roste nebo způsobuje komplikace, může být zapotřebí chirurgický zákrok. Stereotaktická radioterapie (např. Gamma Knife) je další možností, která umožňuje cílené ozařování nádoru s minimálním poškozením okolních tkání,“ vysvětlují v krátké citaci lékaři na webu otorinolaryngologie.cz.
Názory odborníků
Lékaři a odborníci zdůrazňují význam včasné diagnostiky a individualizovaného přístupu k léčbě. MUDr. Jan Novák, neurolog, komentuje: „I když je vestibulární schwannom benigní, může značně ovlivnit kvalitu života pacientů. Včasná diagnostika a správně zvolená léčba jsou klíčové pro minimalizaci negativních dopadů na sluch a rovnováhu.“
Vestibulární schwannom představuje závažné medicínské téma, které si žádá pozornost jak pacientů, tak odborníků v oblasti zdravotnictví.
S moderními diagnostickými metodami a pokročilými léčebnými technikami je možné dosáhnout významného zlepšení příznaků a kvality života pacientů. Tento nádor zůstává v centru zájmu medicínského výzkumu s cílem objevit efektivnější způsoby léčby a snad i prevence v budoucnu.
Historie vestibulárního schwannomu: Od prvního objevu po moderní léčbu
Objev a počátky diagnostiky – Vestibulární schwannom, často označovaný také jako akustický neurom, byl poprvé identifikován a popsán v roce 1777 Eduardem Sandifortem, nizozemským anatomem a patologem. Jeho práce však zůstala poměrně málo známá až do 19. století, kdy další výzkumníci začali podrobněji studovat nádory nervového systému.
Průlom v pochopení tohoto onemocnění nastal s rozvojem neurologie v 19. století. Významným mezníkem bylo dílo Jeana Martina Charcota, který podrobně studoval a dokumentoval různé neurologické poruchy, včetně nádorů. V období před moderními zobrazovacími technikami se diagnóza spoléhala hlavně na klinické příznaky, jako jsou ztráta sluchu a problémy s rovnováhou, které jsou typické pro postižení osmého kraniálního nervu.
Léčba v dávné historii – V dobách před moderní medicínou neexistovaly žádné specifické léčebné metody pro vestibulární schwannomy. Většina léčby se zaměřovala na zmírnění symptómů, jako jsou bolest, závratě a sluchové problémy. Používaly se přírodní léky, byliny a různé druhy terapií, které měly pomoci ulevit od nepříjemných příznaků.
Rozvoj chirurgie v pozdním 19. a raném 20. století umožnil agresivnější přístupy k léčbě nádorů. Avšak konkrétní chirurgické odstranění vestibulárního schwannomu bylo extrémně riskantní kvůli složitosti a lokalizaci nádoru blízko základních mozkových struktur a důležitých nervů.
Moderní léčebné metody – Zásadní změnu přineslo zavedení mikrochirurgických technik a později neurochirurgické navigace ve 20. století, což zlepšilo přesnost chirurgických zákroků a snížilo riziko poškození okolních nervů. Rozvoj magnetické rezonance (MRI) ve 20. století dramaticky zlepšil možnosti diagnostiky, umožňující přesné lokalizování a hodnocení nádorů.
Další pokrok přinesla stereotaktická radioterapie, jako je Gamma Knife a CyberKnife, které umožňují přesné cílení nádorů bez nutnosti otevřené chirurgie. Tato metoda se stala oblíbenou volbou pro pacienty, u kterých je chirurgický zákrok příliš riskantní nebo pro ty, kteří dávají přednost méně invazivním metodám.
Současný výzkum a budoucnost – V současné době se výzkum zaměřuje na další zlepšení diagnostických a terapeutických metod, včetně molekulárních a genetických studií, které by mohly vést k objevení nových terapeutických cílů. Tím se otevírá naděje na účinnější a cílenější léčbu, potenciálně i na preventivní strategie pro ty, kteří mají genetické predispozice k tomuto onemocnění.
