Únavový syndrom je závažné onemocnění, které ovlivňuje kvalitu života pacientů. Jaké jsou jeho příčiny, příznaky a možnosti léčby?
Únavový syndrom (CFS/ME) je komplexní onemocnění, které výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Co toto onemocnění obnáší, jak probíhá jeho diagnostika a léčba a jaké jsou nejnovější poznatky? O jaké onemocnění se jedná? „Únavový syndrom, známý také jako syndrom chronické únavy (angl. Chronic Fatigue Syndrome – CFS) nebo myalgická encefalomyelitida (angl. Myalgic Encephalomyelitis – ME), je závažné onemocnění charakterizované dlouhodobou, nepřekonatelnou únavou. Tato únava není způsobena jiným zdravotním stavem a neustupuje ani po dostatečném odpočinku. Kromě únavy pacienti trpí dalšími příznaky, jako jsou poruchy spánku, bolesti svalů a kloubů, kognitivní problémy („mozková mlha“), zvýšená citlivost na světlo a zvuk nebo celková vyčerpanost po fyzické či psychické námaze,“ uvádí k tématu zdravotnický portál symptomy.cz.
Přesná příčina onemocnění zůstává neznámá. Výzkumy naznačují, že spouštěčem může být kombinace faktorů, jako jsou virové infekce, autoimunitní reakce, dysfunkce imunitního systému, hormonální změny nebo dlouhodobý stres. Studie rovněž ukazují na možnou souvislost s mitochondriální dysfunkcí, která ovlivňuje produkci energie v buňkách.
Toto onemocnění je nejčastěji diagnostikováno u žen ve věku 30–50 let, ale může postihnout lidi všech věkových kategorií. Ve vážných případech může únavový syndrom vést k trvalé invaliditě, kdy pacienti zcela ztrácejí schopnost vykonávat běžné každodenní činnosti.
Diagnostika únavového syndromu
„Diagnostika únavového syndromu je obtížná, protože neexistuje žádný specifický test, který by jednoznačně potvrdil přítomnost tohoto onemocnění. Lékaři se proto zaměřují na důkladný rozhovor s pacientem a vyloučení jiných příčin únavy, jako jsou anémie, štítná žláza, deprese nebo autoimunitní onemocnění,“ vysvětlují odborníci z České internistické společnosti.
Diagnostická kritéria obvykle zahrnují:
- Trvání únavy déle než šest měsíců, která není zmírněna odpočinkem.
- Přítomnost dalších příznaků, jako jsou bolesti svalů, post-exertionální malátnost (zhoršení příznaků po fyzické nebo duševní námaze) nebo neosvěžující spánek.
„Důležitým krokem je pečlivé sledování symptomů a jejich vliv na kvalitu života. Některé kliniky dnes využívají pokročilé metody, jako je analýza variability srdečního rytmu nebo funkční testy imunitního systému, aby získaly hlubší vhled do patologických změn spojených s CFS/ME,“ upřesňují lékaři z cisweb.cz.
Léčba: tradiční i moderní přístupy
Podle zveřejněných informací zdravotnického portálu symptomy.cz samotná léčba únavového syndromu je individuální a zaměřuje se především na zmírnění příznaků. Dosud neexistuje univerzální terapie, která by onemocnění vyléčila. Mezi hlavní terapeutické přístupy patří:
- Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): tato metoda pomáhá pacientům zvládat příznaky onemocnění a přizpůsobit se omezením.
- Postupné fyzické cvičení (GET): pacienti postupně zvyšují svou fyzickou zátěž, aby obnovili fyzickou kondici, avšak pouze pod odborným dohledem.
- Farmakoterapie: léky na zmírnění bolestí, podporu spánku či stabilizaci nálady.
„Moderní výzkum se zaměřuje na imunoterapie, které mají modulovat přehnané reakce imunitního systému. Naději přináší i mitochondriální terapie, která cílí na obnovu energetického metabolismu buněk,“ doplňují lékaři a odborníci na webu cisweb.cz.
Stupně závažnosti onemocnění
Únavový syndrom se rozlišuje podle čtyř stupňů závažnosti:
- Mírný stupeň: pacienti vykazují přibližně 50% snížení aktivity oproti stavu před onemocněním, ale jsou schopni vykonávat běžné činnosti s obtížemi.
- Střední stupeň: pacienti tráví většinu času doma a mají výrazně omezenou schopnost vykonávat venkovní aktivity.
- Vážný stupeň: pacienti jsou upoutáni na lůžko a vyžadují pomoc při běžných činnostech.
- Velmi vážný stupeň: nemocní potřebují nepřetržitou péči a pomoc při všech základních činnostech.
Historie a první zmínky o onemocnění
První zmínky o příznacích podobných únavovému syndromu pocházejí již z 30. let 20. století, kdy bylo onemocnění označováno jako „benigní myalgická encefalomyelitida“. Termín „syndrom chronické únavy“ byl zaveden v 80. letech 20. století, kdy byla ve Spojených státech zaznamenána série případů.
Od té doby se onemocnění stalo předmětem intenzivního výzkumu, jehož cílem je odhalit jeho příčinu a vyvinout účinné léčebné metody.
Novinky v oblasti výzkumu
Současné – obecné studie se zaměřují na genetické faktory, mikrobiom střev a vliv mitochondriální dysfunkce. Rovněž se zkoumá, zda mohou být spouštěčem určité virové infekce, například Epstein-Barrové viru.
