Urtikariální vaskulitida je zánětlivé autoimunitní onemocnění, při němž dochází k poškození drobných cév kůže, často bez zjevné příčiny.
Urtikariální vaskulitida: co je třeba vědět? „Urtikariální vaskulitida, známá také pod anglickým názvem urticarial vasculitis syndrome, představuje zánětlivý proces postihující drobné cévy v kůži. Toto onemocnění může být na první pohled zaměněno za běžnou kopřivku, avšak jeho specifickým rysem je trvání vyrážky, která přetrvává déle než 24 hodin. Pacienti často pociťují nepříjemné pálení nebo bolestivost, což tuto nemoc odlišuje od běžných alergických reakcí,“ uvádí k tématu MUDr. Eliška Konupková na medicínském portálu priznaky-projevy.cz, v krátké citaci a redakčním přepisu.
Zánět je výsledkem imunitní reakce organismu, která někdy nemá zjevnou příčinu (idiopatická forma). V některých případech však mohou být spouštěčem určité léky, například ACE inhibitory, peniciliny nebo sulfonamidy. Nemoc bývá spojována i s jinými vážnými onemocněními, jako jsou systémový lupus erytematodes, revmatoidní artritida, leukémie, maligní nádory nebo infekční nemoci, například hepatitida B a C či mononukleóza.
Dvě formy onemocnění a jejich specifika
Odborníci rozlišují dvě základní formy urtikariální vaskulitidy: normokomplementemickou a hypokomplementemickou. Normokomplementemická forma se projevuje výhradně na kůži a má příznivější prognózu. Naopak hypokomplementemická varianta bývá spojena s přítomností dalších autoimunitních onemocnění a vykazuje závažnější průběh. Tato forma je často doprovázena systémovými projevy, jako jsou horečky, bolesti kloubů, únava nebo postižení dalších orgánů.
U žen je výskyt tohoto onemocnění výrazně častější než u mužů, což může poukazovat na vliv hormonálních faktorů na rozvoj choroby.
Jaké jsou klinické projevy?
Charakteristickým příznakem je výskyt červených otoků na kůži, připomínajících kopřivku. Na rozdíl od běžných alergických reakcí však tyto otoky přetrvávají déle než jeden den a mohou po odeznění zanechat tmavší pigmentaci. Dalšími častými projevy jsou bolestivost a svědění postižených míst. V těžších případech se přidávají i systémové příznaky, například horečka, bolesti břicha, celková únava nebo artralgie (bolesti kloubů).
Diagnostika urtikariální vaskulitidy
„Diagnostický proces zahrnuje klinické vyšetření, laboratorní testy a někdy i biopsii postižené kůže. Důležitým vodítkem je anamnéza pacienta, především informace o trvání vyrážky a přítomnosti dalších příznaků. Laboratorní testy mohou odhalit snížené hladiny komplementu, zvýšené markery zánětu nebo přítomnost autoprotilátek. Biopsie kůže je rozhodující pro potvrzení zánětlivého postižení cév,“ vysvětluje dále d diagnostice MUDr. Eliška Konupková na medicínském portálu priznaky-projevy.cz.
Možnosti léčby
„Léčba závisí na formě a závažnosti onemocnění. U lehčích případů mohou být účinná antihistaminika nebo nesteroidní protizánětlivé léky. U těžších forem se často používají systémové kortikosteroidy nebo imunosupresiva. V případech, kdy je nemoc vyvolána užíváním určitého léku, je nutné jeho vysazení,“ dodává MUDr. Eliška Konupková.
Pokud je urtikariální vaskulitida spojena s jiným onemocněním, jako je lupus erytematodes nebo revmatoidní artritida, je důležité zaměřit léčbu i na tyto základní choroby.
Prognóza a kvalita života pacientů
„Prognóza závisí na konkrétní formě onemocnění. Normokomplementemická urtikariální vaskulitida obvykle dobře reaguje na léčbu a má příznivější průběh. Naproti tomu hypokomplementemická forma může být chronická a vyžaduje dlouhodobou péči. Pacienti by měli být v pravidelném kontaktu s lékařem, aby bylo možné sledovat průběh onemocnění a přizpůsobit léčbu podle aktuálního stavu,“ vysvětlují lékaři na odborném lékařském serveru prolekare.cz.
Život s touto nemocí může být náročný, zejména pokud se přidají systémové příznaky nebo komplikace. Klíčem ke zlepšení kvality života je včasná diagnóza, adekvátní léčba a pravidelné kontroly.
Současný výzkum a budoucí perspektivy
Moderní výzkumy (Pozn. redakce: vyšlo v časopise Čes-slov Derm, 96, 2021, No. 3, p. 99-122) se zaměřují na pochopení imunopatologických mechanismů této nemoci a hledání nových terapeutických možností. Vývoj biologické léčby, například monoklonálních protilátek, přináší nové naděje zejména pro pacienty s těžkou formou onemocnění.
