Karcinom pankreatu, neúprosný a tichý, postihuje slinivku břišní. Poznávat ho včas je klíčem k úspěšné léčbě.
„Zhoubné nádory slinivky břišní (pankreatu) patří mezi nejagresivnější nádorová onemocnění. Je to zejména kvůli pozdní diagnostice. Ročně je v České republice diagnostikováno přes 2 000 nádorů slinivky břišní. Nejčastější výskyt je ve věku 60 až 80 let,“ uvádí v úvodu k danému onemocnění Masarykův onkologický ústav.
„Slinivka je žláza umístěná v břišní dutině mezi žaludkem a páteří. Kromě inzulínu a dalších hormonů, vytváří také pankreatické šťávy, které pomáhají trávit potravu. Většina nádorů slinivky vzniká v kanálcích, jimiž prochází pankreatické šťávy,“ dodává mou.cz.
„Toto onemocnění stále patří k nejzákeřnějším onkologickým diagnózám, vzhledem k počáteční bezpříznakovosti zabíjí do několika málo měsíců. U přibližně deseti procent nemocných lze onemocnění předvídat, například kvůli rodinným predispozicím,“ uvedl na odborném lékařském webu tribune.cz doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP (ČGS).
Z čistě praktického hlediska je podle odborníků nejdůležitějším parametrem pro přežití nemocného velikost nádoru v okamžiku diagnózy. Pokud se jedná o nádor in situ, je pětileté přežití více než 80procentní, je‑li nádor menší než 1 cm, přežívá pět let přibližně 40 procent pacientů, u velikosti mezi 1 a 2 cm je to 20 procent nemocných a u nádoru nad 2 cm klesá přežití pod 10 procent. Přestože se takový nádor vyvíjí patnáct a více let, nijak se neprojevuje a není vidět.
„Jedná se tedy o velikost, a proto musíme uvažovat o tom, jakými metodami jsme schopni nalézt ty nejmenší karcinomy pankreatu. Nejpřesnější metodou pro diagnostiku solidních lézí je jednoznačně endosonografie (EUS). Studie potvrzují, že má vyšší senzitivitu pro karcinom pankreatu menší než 20 mm než všechny ostatní zobrazovací metody včetně MR. Důležité je, že negativní prediktivní hodnota je 100 procent, tedy nepřítomnost ložiskové léze na EUS karcinom pankreatu vylučuje,“ vysvětluje doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP (ČGS).
I proto lékaři s nadějí čekají na přidělení statutu specializovaným endoskopickým pracovištím, kde budou probíhat vyšetření slinivky u rizikových jedinců zvlášť vyškolenými endoskopisty, kteří mají k dispozici speciální gastroskop s ultrazvukovou sondou. Zatímco na běžném CT je nádor slinivky vidět až od 2 centimetrů, zkušený odborník s kvalitním přístrojem útvar odhalí už od 5 milimetrů.
Otázkou tedy je, proč neprovádět screening pomocí EUS od určitého věku v celé populaci, obdobně jako je tomu např. u kolorektálního karcinomu. Jedním z důležitých důvodů podle doc. Urbana je, že tato metoda není dostatečně specifická. Odhaluje totiž celou řadu útvarů „malé solidní léze“ a zdaleka ne vždy se jedná o karcinomy, což výtěžnost takovéhoto postupu snižuje. V průběhu vyšetření jsou nalezeny léze, které nelze spojovat s nádory, 28 procent zdravých jedinců má alespoň jednu EUS abnormalitu pankreatu. „Bohužel u nás ještě převládá názor, že pacient s negativním CT nemá karcinom pankreatu, přitom nemůže být horší omyl. Právě pacient, který má negativní CT, může mít karcinom, v jehož léčbě můžeme ještě pomoci,“ upozorňuje doc. Urban.
Druhou metodou, o níž lze pro screening uvažovat, je MR. Její přesnost je zejména v detekci cystických lézí, jejichž prevalence, velikost i počet rostou signifikantně s věkem. Zároveň data ukazují v průběhu pěti let nulovou mortalitu v souvislosti s cystou. Radiologové poukazují na to, že detekce cyst není vhodná screeningová strategie, nicméně MR je využívána pro nemocné, kteří se bojí EUS.
„Pokud odhalíme karcinom slinivky v raném stadiu a začneme rychle jednat, umíme prodloužit život pacienta na několik let. Potvrzuje to i řada mezinárodních studií, včetně nedávno publikované rozsáhlé studie CAPS. Dokazuje, že při dobře zacíleném screeningu rizikových osob se dožití prodlužuje z desítek měsíců až na více než pět let, což je u této diagnózy obrovský úspěch,“ říká doc. Urban. Finální start screeningového programu a rozvoj dalších moderních metod zatím zbrzďují administrativní chyby a některé zdravotní pojišťovny, které mění svoje požadavky na centra, a proces jejich vzniku tak zpomalují.
„Ukazuje se, že zatímco na odborné úrovni máme ambici být srovnatelní s vyspělými zeměmi, na organizační úrovni není tento elán patrný. O vznik center digestivní endoskopie totiž usilujeme již tři roky, získali jsme podporu bývalého předsedy vlády a ředitele VZP, přesto dosud žádné centrum nevzniklo,“ popisuje situaci předseda ČGS s tím, že na posledním jednání byli lékaři současným ministrem zdravotnictví ujištěni, že vznik center patří mezi jeho priority a stav se brzy zlepší.
Gastroenterologové nicméně intenzivně pracují na zkrácení doby mezi diagnózou a léčbou této vážné nemoci. Spolu s Českou chirurgickou společností ČLS JEP pracují na zjednodušení a optimalizaci diagnostického procesu, který musí pacient s karcinomem slinivky před zákrokem prodělat. „Upřesnili jsme, co je u pacienta opravdu třeba vyšetřit, tak aby se zbytečně neprodlužovala doba do operace. Na mnoha pracovištích se nám podařilo proces zrychlit o několik týdnů, což je pro pacienty s diagnózou, kde hraje roli každý den, naprosto zásadní,“ dodává na serveru tribune.cz doc. Urban.
Z historie
Historie karcinomu pankreatu je plná výzev a pokroků v diagnostice a léčbě. První záznamy o této nemoci sahají až do 19. století. První zmínky o rakovině pankreatu byly zaznamenány kolem roku 1772, kdy chirurg Giovanni Battista Morgagni pozoroval nádor v pankreatu během pitvy.
Nicméně, k prvnímu klinickému popisu rakoviny pankreatu došlo až v 19. století. V roce 1855, německý patolog a lékař Rudolf Virchow provedl první detailní popis karcinomu pankreatu. Později, v roce 1893, lékař Theodor Billroth provedl první operaci na odstranění rakoviny pankreatu.
Léčba rakoviny pankreatu v historii byla často neúspěšná a velmi invazivní. Do poloviny 20. století byla chirurgická léčba jednou z mála dostupných možností, ale s vysokou mírou komplikací a nízkou úspěšností. Další léčebné metody jako radioterapie a chemoterapie se začaly vyvíjet až v druhé polovině 20. století.
V průběhu času došlo k významnému pokroku v diagnostice karcinomu pankreatu. Moderní technologie jako CT a MRI umožňují lékařům lépe vidět struktury pankreatu a detekovat nádory v ranějších stádiích.
Pokrok v léčbě rakoviny pankreatu pokračuje s vývojem nových léčiv a terapeutických postupů. Chirurgická technika se zdokonaluje, umožňující operace s menšími invazivními metodami a zlepšenou úspěšností. Chemoterapie a cílená terapie přinášejí nové možnosti léčby, které mohou prodloužit přežití a zlepšit kvalitu života pacientů.
I přesto zůstává rakovina pankreatu jedním z nejtěžších druhů rakoviny k léčbě a má stále vysokou úmrtnost. Výzkum a vývoj nových terapeutických metod jsou nadále nezbytné pro zlepšení prognózy pro pacienty s tímto nemilosrdným onemocněním.
Lékaři a odborníci varují, že karcinom pankreatu, je obecně jedním z nejtěžších typů rakoviny k léčbě a prevenci. Včasná diagnostika a léčba jsou klíčové pro zlepšení prognózy pacientů. Rakovina pankreatu je náročným soupeřem, ale bojovat s ním lze. Informujte se o prevenci, sledujte své zdraví a buďte pozorní k příznakům. Vaše včasná reakce může udělat rozdíl v boji s tímto tichým zabijákem.
