Burkittův lymfom je agresivní forma rakoviny, která postihuje lymfatickou tkáň a může se šířit velmi rychle. Kdo je ohrožen a jaké jsou příznaky?
„Burkittův lymfom je maligní nádor vycházející z lymfatické tkáně, který se může vyskytovat v různých částech těla, nejčastěji v okolí dolní čelisti nebo ve vaječníku,“ uvádí k tématu zdravotnický portál profimedicina.cz.
Burkittův lymfom je velmi rychle rostoucí maligní nádor, který může způsobit značné komplikace, pokud není diagnostikován a léčen včas. Tento druh rakoviny vychází z B-lymfocytů, které jsou součástí imunitního systému. Normálně mají tyto buňky za úkol chránit tělo před infekcemi, ale když dojde k maligním změnám, začnou se nekontrolovatelně množit a šířit.
Příčiny a příznaky Burkittova lymfomu
„Mezi hlavní příčiny Burkittova lymfomu patří infekce virem Epstein-Barrové, která je spojována zejména s africkou formou tohoto onemocnění,“ píše k tématu medicínský server priznaky-projevy.cz. Evropská forma je méně často spojována s tímto virem a její přesná příčina není dosud zcela jasná. Mezi hlavní příznaky patří rychle rostoucí nádor v oblasti čelisti nebo břicha, který může způsobovat bolest a otoky.
Mezi další symptomy patří ztráta hmotnosti, noční pocení, únava a někdy i potíže s dýcháním. Postižení orgánů, jako jsou ledviny či játra, může vést k dalším zdravotním komplikacím, jako je selhání orgánů nebo infekce. Vzhledem k rychlému růstu tohoto nádoru je důležité onemocnění včas diagnostikovat a zahájit léčbu.
Subtypy
Podle zdravotnického portálu profimedicina.cz rozlišujeme tři tzv. subtypy onemocnění – endemický, sporadický a s imunodeficitem asociovaný.
Endemický typ BL úzce souvisí s infekcí virem Ebsteina–Barrové (EBV) – vzniká s latencí 7–31 měsíců po akutní fázi infekční mononukleózy. Vyskytuje se obvykle v rovníkové Africe. Představuje nejčastější malignitu dětského věku v této oblasti. Medián věku postižených je 6 let. Zajímavá je zde vazba na geografický výskyt malárie způsobené Plasmodium falciparum, která je vysvětlována chronickou stimulací B lymfocytů či potenciací onkogenního potenciálu EBV při koinfekci tímto parazitickým prvokem. Klinicky se onemocnění nejčastěji (v polovině případů) manifestuje nádorovou masou v oblasti dolní čelisti či periorbitální oblasti, může však postihovat i gastrointestinální trakt (GIT), tj. tenké i tlusté střevo a další orgány.
Sporadická forma nemá regionálně omezený výskyt. Je vzácná – tvoří méně než 1 % NHL dospělého věku. Je nejčastější variantou BL ve vyspělých zemích světa. Postihuje často děti – v této věkové skupině tvoří 30 % lymfomů. Podobně jako u endemické formy jsou častěji postiženi jedinci mužského pohlaví. Méně častá je vazba na infekci EBV. Časté je u této formy postižení extranodálních orgánů a tkání – GIT, centrálního nervového systému (CNS), kostní dřeně (KD) a dalších.
S imunodeficitem asociovaný subtyp BL se vyskytuje především u nemocných s infekcí virem HIV. V USA představuje přibližně 20 % případů nemocných s BL. U těchto nemocných bývají nejčastěji onemocněním postiženy lymfatické uzliny, výjimečná není infiltrace KD či CNS. Přes současnou účinnou antiretrovirovou terapii HIV infekce sice nedochází k zásadní změně (snížení) prevalence tohoto subtypu BL, na druhou stranu prognóza nemocných s touto formou se při adekvátní léčbě zásadně neliší od dříve zmíněných subtypů nemoci.
Diagnostika a moderní léčba
Diagnostika Burkittova lymfomu zahrnuje několik vyšetření, včetně biopsie postižené tkáně, CT nebo magnetické rezonance. Léčba zahrnuje především chemoterapii, která je velmi účinná, pokud je nádor odhalen včas. V některých případech může být nutná i radioterapie, zejména pokud je nádor lokalizován v těžko přístupných oblastech těla.
„Léčba Burkittova lymfomu probíhá kombinací intenzivní chemoterapie, která je často velmi účinná, zejména u mladších pacientů,“ doplňuje k tématu medicínský portál profimedicina.cz.
Život s Burkittovým lymfomem
Život pacientů s Burkittovým lymfomem může být velmi náročný, a to jak fyzicky, tak psychicky. Pacienti musí často podstoupit intenzivní léčbu, která může způsobovat vedlejší účinky, jako je nevolnost, vypadávání vlasů a zvýšená náchylnost k infekcím. I když je léčba účinná, je důležité pravidelné sledování, protože existuje riziko recidivy. Po léčbě mohou pacienti čelit dlouhodobým komplikacím, jako je oslabená imunita nebo poškození orgánů v důsledku chemoterapie. Psychologická podpora a rehabilitace jsou klíčovými faktory pro zlepšení kvality života pacientů po léčbě.
Historie Burkittova lymfomu a jeho léčby
Burkittův lymfom byl poprvé popsán v roce 1958 irským lékařem Denisem Burkittem, který objevil, že toto onemocnění je časté u dětí v Africe, zejména v oblasti, kde se vyskytuje virus Epstein-Barrové. Od té doby probíhá výzkum, který se zaměřuje na přesnější pochopení příčin a vývoje tohoto onemocnění. V minulosti byla léčba tohoto onemocnění velmi omezená, často zahrnovala pouze chirurgické odstranění nádorů. S příchodem moderních léčebných postupů, zejména chemoterapie, se však prognóza pacientů s Burkittovým lymfomem výrazně zlepšila. Úmrtnost na toto onemocnění byla dříve velmi vysoká, ale díky pokroku v léčbě se podařilo zvýšit přežití pacientů.
Burkittův lymfom je agresivní nádor, který vyžaduje rychlou diagnostiku a intenzivní léčbu. Moderní medicína nabízí skutečně mnoho možností, jak toto onemocnění léčit, avšak prevence, zejména u imunokompromitovaných pacientů, zůstává klíčová.
„Obecně je BL onemocněním s dobrou prognózou, pokud je léčeno intenzivní imunochemoterapií. U mladších nemocných dosahuje celkové přežití po 2 letech 80–90 %. Léčba je však poměrně toxická a s rostoucím věkem nemocných významně narůstá riziko komplikací, zejména infekčních, které mohou být i velmi závažné,“ dodává závěrem doc. MUDr. Tomáš Szotkowski, Ph.D. z Hemato-onkologické kliniky FN Olomouc.
