Poranění břišní dutiny patří mezi závažné stavy vyžadující okamžitou diagnostiku a léčbu; cílem je záchrana života a minimalizace komplikací.
Poranění břicha a břišní dutiny představuje závažný problém v urgentní medicíně a traumatologii. Tento typ poranění může vést k ohrožení životně důležitých funkcí a vyžaduje okamžitý zásah, protože oddálení diagnózy a léčby může mít fatální následky. Břišní dutina obsahuje řadu klíčových orgánů, jako jsou játra, slezina, žaludek, střeva a močový měchýř, které jsou při traumatu snadno zranitelné. Poranění mohou být způsobena tupým úrazem, penetrujícím zraněním nebo kombinací obou mechanismů. Tématu se dnes věnovala redakce našeho zdravotnického magazínu s odkazem na zdroje uvedeny v textu článku.
Správná identifikace poranění a rychlá terapeutická intervence jsou klíčovými faktory ovlivňujícími výsledky léčby.
Klasifikace poranění břicha zahrnuje dva hlavní typy – poranění tupá a penetrující. Tupá poranění jsou častější, a to zejména u dopravních nehod a pádů z výšky. Penetrující poranění, způsobená například bodnými nebo střelnými zraněními, bývají méně častá, ale obvykle závažnější. Rozsah poškození závisí na mechanismu úrazu, energii nárazu a postižených strukturách. Včasná a přesná diagnostika je proto nezbytná pro stanovení dalšího postupu.
Mechanismy poranění břicha
Tupá poranění břicha jsou nejčastější u dopravních nehod, kde působí decelerační síly, stlačení a nárazy. Nejohroženějšími orgány při tomto typu úrazu jsou parenchymatózní orgány, jako játra a slezina, které jsou náchylné k rupturám. Poranění střeva, mezenteria nebo retroperitoneálních struktur je častější u vysoce energetických traumat. Klinické příznaky tupých poranění mohou být nenápadné a vyžadují vysokou míru ostražitosti, protože i relativně malé vnější známky mohou skrývat závažná vnitřní zranění.
Kdy a jak volat záchrannou službu: co dělat v případě nouze?
Penetrující poranění jsou spojena s porušením integrity břišní stěny a následným poškozením orgánů. Závažnost poranění závisí na trajektorii a hloubce proniknutí, což se týká zejména střelných a bodných zranění. Střelná poranění často způsobují komplexní a vícečetná poškození orgánů, zatímco bodné rány mají obvykle lokalizovanější charakter. Zvláštní pozornost je třeba věnovat poraněním, která postihují velké cévy, protože ty mohou vést k rychlé a život ohrožující ztrátě krve.
Diagnostika poranění břišní dutiny
Diagnostika poranění břicha je komplexní proces, který začíná důkladným klinickým vyšetřením. Hodnocení hemodynamického stavu pacienta je klíčovým prvkem, protože šok může být indikací závažného vnitřního krvácení. Ultrasonografie (FAST – Focused Assessment with Sonography for Trauma) je rychlá a neinvazivní metoda pro detekci volné tekutiny v břišní dutině. Při podezření na vážnější poranění je indikováno provedení kontrastní CT, které umožňuje detailní zobrazení anatomických struktur a identifikaci zdroje krvácení nebo jiných poranění.
Laboratorní vyšetření, včetně stanovení hemoglobinu, laktátu a koagulačních parametrů, poskytují důležité informace o závažnosti zranění a o systémové reakci pacienta na trauma. Diagnostická laparoskopie nebo laparotomie jsou invazivními metodami, které jsou indikovány při nejistém nálezu nebo při potvrzení rozsáhlých poranění.
Terapie a operační intervence
Léčba poranění břicha závisí na typu a rozsahu poškození. Hemodynamicky stabilní pacienti s minimálním poraněním mohou být léčeni konzervativně pod pečlivým dohledem. To zahrnuje monitorování vitálních funkcí, pravidelné zobrazovací metody a podpůrnou léčbu, jako je podávání krevních transfuzí a tekutin.
Hemodynamicky nestabilní pacienti nebo pacienti s jasnými známkami peritonitidy vyžadují urgentní chirurgický zákrok. Nejčastější indikací k laparotomii je masivní hemoperitoneum, perforace dutého orgánu nebo přítomnost cizích těles. Cílem operace je kontrola zdroje krvácení, ošetření ruptur orgánů a prevence sekundárních infekcí. Moderní přístupy zahrnují použití minimálně invazivních technik, jako je laparoskopická chirurgie, která nabízí kratší dobu zotavení a menší riziko komplikací.
Prognóza a prevence komplikací
Prognóza pacientů s poraněním břicha závisí na včasnosti diagnózy, efektivitě léčby a celkovém zdravotním stavu pacienta. Komplikace, jako je sepse (otrava), syndrom akutní respirační tísně (ARDS) nebo multiorgánové selhání, zůstávají hlavními příčinami mortality u těžkých poranění. Prevence těchto komplikací zahrnuje pečlivou pooperační péči, včetně monitorování, antibiotické profylaxe a podpůrné terapie.
Edukační programy zaměřené na prevenci úrazů, jako jsou bezpečnostní pásy v automobilech nebo ochranné prvky při sportu, mají zásadní význam pro snížení incidence závažných poranění břicha. Ve zdravotnickém systému je důležité zajištění dostupnosti kvalifikovaného personálu a moderního vybavení, které umožní rychlou a účinnou péči.
Péče o pacienta s vážným poraněním břicha v rámci přednemocniční neodkladné péče
Poskytování přednemocniční péče pacientům s vážným poraněním břicha je klíčovým prvkem v zajištění jejich přežití a minimalizace následných komplikací. Postupy zdravotnické záchranné služby (ZZS) musí být systematické, rychlé a odpovídající stavu pacienta. Zde je detailní rozpis průběhu péče:
První kontakt s pacientem a vyhodnocení situace
Zdravotnická záchranná služba začíná intervenci okamžitým vyhodnocením situace na místě. Posádka ZZS obvykle dorazí na základě výzvy dispečinku, který na místo vysílá tým na základě popisu nehody či úrazu. Po příjezdu posádka posuzuje bezpečnost prostředí (např. přítomnost požáru, nebezpečné chemikálie) a zajistí ochranu vlastního týmu i pacienta.
První krok zahrnuje rychlé, ale důkladné vyhodnocení vitálních funkcí podle protokolu ABCDE (Airway, Breathing, Circulation, Disability, Exposure). Zajištění průchodnosti dýchacích cest a kontrola přítomnosti známek hypoventilace nebo šoku jsou prioritami. Již v této fázi může být viditelné tupé nebo penetrující poranění břicha, které nasměruje další diagnostické a terapeutické kroky.
Stabilizace vitálních funkcí
Pokud pacient vykazuje známky hypotenze nebo tachykardie, což naznačuje hypovolemický šok, je nezbytné zahájit léčbu šoku již na místě. To zahrnuje:
- Podávání kyslíku maskou nebo intubací při hypoxii.
- Zavedení žilního vstupu a podávání krystaloidních nebo koloidních roztoků k obnově objemu cirkulující krve.
- Monitorování hemodynamických parametrů a EKG.
U pacientů s masivním krvácením může být přistoupeno k použití neinvazivních hemostatických pomůcek, jako jsou obvazy s obsahem hemostatických látek, nebo k manuální kompresi krvácející rány.
Kontrola zranění a prevence zhoršení stavu
Při vážných poraněních břicha se provádí vyšetření zaměřené na identifikaci přítomnosti volné tekutiny, známek peritonitidy (např. bolestivost při pohmatu) nebo viditelných ran. Pro zajištění správné péče je důležité minimalizovat manipulaci s pacientem, aby se předešlo dalšímu poškození orgánů nebo cév. Pokud je přítomné penetrující zranění, rány by měly být překryty sterilním materiálem. V případech, kdy došlo k prolapsu orgánů, je nutné je ochránit před infekcí nebo vysycháním pomocí sterilního vlhkého krytí.
Imobilizace a správný transport
Správná manipulace s pacientem a transport jsou zásadní. Pacienti jsou při podezření na polytrauma vždy imobilizováni na vakuovou matraci nebo páteřní desku, aby byla minimalizována rizika spojená s pohybem při transportu. Při tupých poraněních břicha je důležité sledovat známky zhoršení stavu, například rostoucí distenze břicha nebo progresivní pokles krevního tlaku.
Monitorování stavu a rozhodnutí o transportu
Během transportu do zdravotnického zařízení je pacient průběžně monitorován. Důležité je sledování srdeční činnosti, dechové frekvence, krevního tlaku a saturace kyslíkem. Na základě změn v parametrech může být nutné upravit léčbu, například zvýšit přísun kyslíku nebo infuzní terapii. Posádka ZZS také informuje cílové zdravotnické zařízení o stavu pacienta a předpokládaném čase příjezdu, aby byl tým v nemocnici připraven na akutní příjem.
Specializovaný transport
V případech velmi vážných poranění nebo hemodynamicky nestabilních pacientů může být indikován transport leteckou záchrannou službou (LZS). Tento způsob umožňuje rychlý přesun do specializovaných traumatologických center, kde je možné zajistit chirurgický zákrok v co nejkratším čase.
Hraniční linie mezi životem a smrtí: příběh urgentní medicíny
Předání pacienta zdravotnickému zařízení
Po příjezdu do nemocnice posádka ZZS předává pacienta traumatologickému týmu. Tento proces zahrnuje podrobný předávací protokol (tzv. „handover“), který zahrnuje popis mechanismu úrazu, výsledky vyšetření, provedené terapeutické zásahy a aktuální stav pacienta. Tato komunikace je klíčová pro efektivní navázání nemocniční péče.
Edukace a podpora
Po akutním zásahu a stabilizaci stavu pacienta je důležité informovat jeho rodinu o průběhu zásahu a dalším postupu. Posádka ZZS může poskytnout základní informace o prognóze a významu časné chirurgické intervence. Kvalitní komunikace a podpora pacientů a jejich blízkých jsou nedílnou součástí moderní urgentní medicíny.
Tento systémový a odborný přístup zdravotnické záchranné služby má klíčový význam pro přežití a minimalizaci dlouhodobých následků u pacientů s vážnými poraněními břicha a břišní dutiny.
