Příspěvek do redakce zdravotnického magazínu ZdravíŽivot.cz zaslal pan Jaroslav, který se chtěl s našimi čtenáři podělit o svůj příběh.
Jmenuji se Jaroslav a je mi 51 let. (Pozn. redakce: plné jméno pana Jaroslava i lokalitu ve které žije redakce zná, nicméně se rozhodla je nezveřejňovat s ohledem na soukromí pana Jaroslava). Rád bych se s vámi podělil o svou zkušenost, která mi změnila život a přiměla mě přehodnotit své priority. Nikdy bych nevěřil, že mě něco takového potká, ale stalo se to a já doufám, že můj příběh může být varováním i povzbuzením pro ostatní.
Všechno to začalo jednoho obyčejného dne. Pracoval jsem na zahradě, když jsem najednou pocítil nepříjemnou dušnost. Myslel jsem si, že je to jen únava nebo snad alergie. Ale pak přišlo silné opocení a svíravá až pálivá bolest na hrudníku. Bolest byla tak intenzivní, že jsem si musel sednout. Moje manželka si všimla, že se něco děje, a hned ke mně přiběhla. Viděla můj bledý obličej a rozhodla se zavolat záchrannou službu.
Záchranáři přijeli překvapivě rychle. Pamatuji si jejich klidný a profesionální přístup. Okamžitě mi poskytli přednemocniční neodkladnou péči, napojili mě na monitor, podali kyslík a nezbytné léky. Vysvětlili mi, že pravděpodobně prodělávám akutní infarkt myokardu a že je nutné mě co nejrychleji převézt do nemocnice. V té chvíli jsem si plně neuvědomoval závažnost situace, ale jejich klid mě uklidňoval.
Infarkt myokardu u žen: nebezpečné příznaky, které často zůstávají bez povšimnutí
Sanitka mě urgentně transportovala na vyšší zdravotnické pracoviště do krajské nemocnice. Během cesty se mi honilo hlavou spousta myšlenek. Bál jsem se, co bude dál. Přemýšlel jsem o své rodině, o tom, jestli je ještě uvidím. Ale zároveň jsem věřil, že jsem v dobrých rukou.
Po příjezdu do nemocnice mě okamžitě převzali místní lékaři. Byl jsem podroben srdeční katetrizaci, což je zákrok, při kterém lékaři zprůchodnili poškozené cévy v mém srdci. Vše proběhlo rychle a já jsem byl vděčný za jejich profesionalitu. Po zákroku mě převezli na koronární jednotku intenzivní péče (JIP), kde jsem byl pod neustálým dohledem zdravotnického personálu.
Na JIP jsem strávil několik dní. Byl to pro mě čas plný uvědomění. Uvědomil jsem si, jak křehký může být život a jak rychle se může všechno změnit. Personál na oddělení byl úžasný. Starali se o mě s péčí a vždy mi vše trpělivě vysvětlili. Po stabilizaci mého stavu mě sanitkou převezli do naší spádové nemocnice na interní oddělení.
Zde mi byla nasazena nová farmakologická léčba. Lékaři mi podrobně vysvětlili, jaké léky budu muset užívat a jak změnit svůj životní styl. Uvědomil jsem si, že to není jen o lécích, ale i o mně samotném. Musel jsem přehodnotit své stravovací návyky, začít se více hýbat a snížit stres v životě.
Po propuštění do domácího léčení jsem se snažil dodržovat všechna doporučení lékařů. První týdny nebyly snadné. Cítil jsem se unavený a občas i beznadějný. Ale s podporou rodiny jsem to zvládl. Po třech měsících mi můj ošetřující kardiolog doporučil lázeňskou léčbu. Byl jsem nadšený, že mám možnost udělat pro své zdraví něco navíc.
V lázních jsem strávil několik týdnů. Program byl zaměřený na kardiaky, takže jsem se setkal s lidmi, kteří prožili něco podobného. Sdíleli jsme své příběhy, podporovali se navzájem a učili se, jak žít dál. Lázeňská léčba mi pomohla nejen fyzicky, ale i psychicky. Po návratu jsem se cítil silnější a odhodlaný vrátit se do plnohodnotného života.
Dnes mohu říci, že se cítím dobře. Vrátil jsem se do zaměstnání a snažím se žít zdravěji. Vím, že musím být opatrný, ale zároveň nechci, aby mě strach omezoval. Naučil jsem se naslouchat svému tělu a nepodceňovat žádné varovné signály.
Chtěl bych touto cestou poděkovat krajské zdravotnické záchranné službě. Zasahující záchranáři mi svým rychlým a včasným zásahem zachránili život. Kdyby nebylo jejich profesionality a rozhodnosti, možná bych tu dnes už nebyl. Také děkuji lékařům a zdravotnickému personálu v obou nemocnicích za péči a podporu.
Co dělat při akutním infarktu myokardu: jak poskytnout první pomoc a zachránit život?
Můj příběh je důkazem toho, jak důležité je nepodceňovat varovné signály těla. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, neváhejte a vyhledejte pomoc. Zdraví máme jen jedno a je na nás, jak s ním naložíme. Doufám, že můj příběh bude pro někoho inspirací nebo varováním. Život je příliš cenný na to, abychom ho brali jako samozřejmost.
