Kardiologové volají po vzniku ambulancí srdečního selhání, aby lépe bojovali s rostoucím počtem pacientů.
„Podle našich zkušeností do roku po odchodu z nemocnice, kam byli převezeni se srdečním selháním, zemře přibližně 20 % pacientů. Dalších asi 25 % se musí do nemocnice vrátit kvůli potížím už po jednom měsíci,“ říká prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., přednosta I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a zároveň předseda České asociace srdečního selhání České kardiologické společnosti. Tato čísla by mohla být dle lékařů výrazně nižší, kdyby pacienta okamžitě po propuštění z nemocnice převzal do péče ambulantní kardiolog, který má zkušenosti s léčbou srdečního selhání. A hned se postaral o ladění léčby. „Podle nejnovějších doporučených postupů musí být pacient co nejlépe zaléčen při hospitalizaci a v prvních 6 týdnech po propuštění z nemocnice. To se však bohužel vždy neděje kvůli nedostačující kapacitě specialistů na srdeční selhání. Není bohužel výjimkou, že když si pacient po propuštění z nemocnice zavolá do ambulance kardiologa s žádostí o termín kontroly, dostane jej za 3 měsíce, nebo dokonce za půl roku. První dny jsou přitom nejdůležitější. Do 5 let po stanovení diagnózy zemře až 50 % nemocných se srdečním selháním. Po druhé hospitalizaci pro srdeční selhání je medián přežití jen málo přes 2 roky“ vysvětluje prof. Krejčí.
„Studie z roku 2022 ukázala, že intenzivní monitoring pacienta spolu s úpravou léčby dokáže ve 180 dnech snížit úmrtí nebo hospitalizace pro srdeční selhání až o třetinu. Dnes už lze nejen měřit krevní tlak, puls a sledovat hmotnost nemocných, ale můžeme také pravidelně monitorovat hladinu natriuretických peptidů. Tyto informace nám umožňují zintenzivnit léčbu, pokud se stav nevyvíjí příznivě, tak aby se nemocný vyhnul hospitalizaci. Právě v období krátce po propuštění z nemocniční péče je riziko komplikací nejvyšší. Abychom jim zabránili, je třeba zásadním způsobem navýšit kapacitu ambulancí pro léčbu srdečního selhání, které by ideálně měly být v každé nemocnici či při většině kardiologických ambulancí,“ pokračuje prof. Krejčí. Cílem kardiologů tak je zajistit péči ve všech regionech a menších městech. Česká kardiologická společnost se také snaží o zvýšení úrovně znalostí a pravomocí zdravotních sester, které by mohly řadu měření a úkonů dělat samy.
Další úlevu systému by měla přinést telemedicína. V řadě nemocnic už různé telemedicínské systémy používají, ale vznikaly živelně a neumí spolu komunikovat. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny několik let funguje telemedicínský systém pro nemocné, jehož vývoj pro potřeby společných programů podpořilo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie.
„Stačí když se pacient pod svým heslem přihlásí na portál, a systém mu každý den vygeneruje dotazník. Pacient vyplní například kolik váží, jak se cítí, jaký má tlak, zda je dušný, má otoky a pokud ano kde a jak velké. Jakmile uvidíme, že se zhoršuje, okamžitě zasáhneme. Upravíme například medikaci tak, aby se jeho stav stabilizoval,“ vysvětluje vrchní sestra I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA Mgr. Monika Černá. V současné době takto sledují deset pacientů s mechanickou podporou srdce a dalších deset, kteří čekají na transplantaci – všichni kvůli své nemoci trpí pokročilým srdečním selháním. „Pro pacienty je výrazně lepší, když je monitorujeme průběžně. Může se totiž stát, že přijdou po půl roce na kontrolu s osmi kily navíc, kvůli zadrženým tekutinám, a tento stav se pak upravuje těžce,“ dodává Monika Černá.
Kardiologové odhadují, že do roku 2040 může být v České republice až 900 000 lidí se srdečním selháním. Podle předsedy České kardiologické společnosti prof. MUDr. Petra Ošťádala, Ph.D., FESC, jsou nemoci oběhové soustavy dlouhodobě hlavní příčinou úmrtí v Česku.
V posledních letech kardiologové bijí na poplach – incidence srdečního selhání v populaci neustále roste a s ní i potřeba efektivnější péče. Srdeční selhání, často popisované jako „tichá pandemie“, si vyžaduje nejen akutní, ale i dlouhodobou, cílenou péči. Kardiologická společnost proto usiluje o vznik specializovaných ambulancí, které by se tomuto závažnému onemocnění věnovaly přímo a s nejnovějšími poznatky v ruce.
Tyto ambulance by představovaly klíčový krok ke zlepšení prognózy pacientů se srdečním selháním. Kromě poskytování specializované péče by se zaměřily na edukaci pacientů a jejich rodin, což je nezbytné pro efektivní domácí péči a prevenci dalších komplikací.
Aktuálně jsou specializované služby dostupné především v rámci velkých nemocnic s kardiocentry. Avšak s rostoucím počtem pacientů se ukazuje, že tato infrastruktura je značně nedostatečná. Vznik nových ambulancí by znamenal zásadní posun v přístupu k pacientům, kteří po hospitalizaci často zůstávají bez potřebné následné péče.
Rozšíření sítě ambulancí by také pomohlo odlehčit nemocnicím, které se potýkají s velkým zatížením, a umožnilo by kardiologům lépe sledovat stav svých pacientů v dlouhodobém horizontu. Tím by se zlepšila nejen kvalita života pacientů, ale potenciálně i jejich dlouhodobá prognóza.
K vytvoření těchto ambulancí je však potřeba nejen odborného zápalu, ale i politické a finanční podpory. Kardiologové proto apelují na zdravotní pojišťovny a státní orgány, aby podpořily jejich vznik. Argumentují nejen zlepšením péče o pacienty, ale i potenciálními úsporami pro zdravotní systém díky prevenci komplikací a snížení počtu hospitalizací.
Otevření specializovaných ambulancí srdečního selhání by tak představovalo značný pokrok v péči o pacienty s tímto onemocněním. Je to krok, který si vyžaduje koordinované úsilí mnoha aktérů ve zdravotnictví, ale jeho potenciální přínosy pro pacienty i celý systém jsou nezpochybnitelné. Vzhledem k rostoucímu výskytu srdečního selhání je tento krok nejen žádoucí, ale přímo nezbytný.
