Cor pulmonale je vážný stav, při kterém dochází k zvětšení a selhávání pravé srdeční komory v důsledku chronických plicních onemocnění.
Cor pulmonale je specifický lékařský termín, který označuje zvětšení pravé srdeční komory v důsledku zvýšeného tlaku v plicních cévách (plicní hypertenze). Tento stav je nejčastěji spojen s chronickými onemocněními plic, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) nebo plicní fibróza, která vede ke zvýšení odporu v plicním cévním systému. V akutních případech může být příčinou cor pulmonale náhlá plicní embolie, která okamžitě zvýší tlak v plicních tepnách. „Cor pulmonale je charakterizováno hypertrofií a dilatací pravé komory srdce v důsledku plicní hypertenze způsobené chronickými plicními chorobami, zejména CHOPN, a plicní embolií. Tento stav vede k závažnému selhání pravé komory a vyžaduje rychlou diagnostiku a léčbu,“ uvádí Prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc., z Všeobecné fakultní nemocnice, I. kliniky TRN Univerzity Karlovy v Praze, na zdravotnickém webu Zdravi.euro.cz.
Historie cor pulmonale
Historie porozumění cor pulmonale sahá až do 17. a 18. století, kdy lékaři poprvé začali popisovat případy hypertrofie pravé srdeční komory spojené s plicními onemocněními. Jedním z prvních lékařů, který se zabýval popisem tohoto stavu, byl italský anatom a patolog Giovanni Battista Morgagni (1682–1771). Morgagni popsal případy pacientů, kteří zemřeli na srdeční selhání v důsledku plicních chorob. Jeho práce byla klíčová pro rané pochopení souvislostí mezi plicními a srdečními onemocněními.
V 19. století se patofyziologie cor pulmonale dostala více do povědomí lékařů díky dalším výzkumům v oblasti plicních chorob a srdeční patologie. Tehdejší lékaři již pozorovali, že u pacientů s pokročilými formami plicních onemocnění dochází ke zvětšení pravé komory srdce. V roce 1891 byl tento stav formálně pojmenován „cor pulmonale“ francouzským lékařem Charlesem Bouvardem, který zaznamenal přímou souvislost mezi plicní hypertenzí a srdečním zvětšením. Bouvard ve svých studiích popsal, že dlouhodobé onemocnění plic vede k nárůstu tlaku v plicních cévách, což následně přetěžuje pravou komoru srdce.
Ve 20. století, s rozvojem zobrazovacích metod, jako je rentgenové vyšetření hrudníku a echokardiografie, se zlepšila diagnostika cor pulmonale. Průkopníkem v moderním chápání tohoto onemocnění byl německý lékař Ernst Ranke, který v roce 1931 navrhl klasifikaci cor pulmonale a rozdělení na akutní a chronické formy.
Příčiny a rizikové faktory cor pulmonale
Hlavní příčinou cor pulmonale je zvýšený tlak v plicních cévách, což vede k přetížení pravé komory srdce. Mezi nejčastější příčiny tohoto stavu patří chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), která způsobuje dlouhodobé zúžení dýchacích cest a ztěžuje výměnu plynů v plicích. Tím dochází k narušení okysličení krve a ke zvýšení odporu v plicním cévním řečišti.
Dalšími významnými příčinami jsou plicní fibróza, která vede k jizvení plicní tkáně a ztuhnutí plic, a plicní embolie, která může akutně zvýšit tlak v plicních tepnách tím, že částečně nebo úplně zablokuje průtok krve. „Cor pulmonale je častou komplikací u pacientů s dlouhodobými plicními onemocněními, jako je CHOPN, nebo u pacientů s plicní fibrózou, která vede k ireverzibilnímu zjizvení plicní tkáně a narušení její funkce,“ uvádí MUDr. Kateřina Pištorová na medicínském portálu Priznaky-projevy.cz.
Kromě chronických plicních onemocnění mohou cor pulmonale způsobit i další faktory, jako jsou obstrukční spánková apnoe, plicní arteriální hypertenze, deformity hrudníku a dlouhodobé pobyty ve vysokých nadmořských výškách, kde dochází ke snížené koncentraci kyslíku v ovzduší.
Symptomy a projevy cor pulmonale
Symptomy cor pulmonale se mohou vyvíjet postupně, pokud jde o chronické onemocnění, nebo se mohou objevit náhle při akutní plicní embolii. Typickými projevy jsou dušnost, která se zhoršuje při námaze, únava, slabost a tlak nebo bolest na hrudi. U pacientů s pokročilým cor pulmonale se objevuje otok dolních končetin (edémy) a modravé zbarvení kůže (cyanóza) v důsledku nedostatečného okysličení krve.
Dalšími příznaky mohou být nepravidelný srdeční rytmus, kašel, chrapot nebo bolesti hlavy způsobené nedostatkem kyslíku. V pokročilých stádiích může dojít k selhání pravé komory srdce, což vede k hromadění tekutiny v těle a ke zvětšení jater. Akutní případy cor pulmonale, například po plicní embolii, vyžadují okamžitou lékařskou intervenci, protože mohou vést k šokovému stavu a rychlé smrti.
„Symptomy cor pulmonale zahrnují zhoršenou dušnost při námaze, otoky dolních končetin, cyanózu a celkovou slabost. Pokud není toto onemocnění včas diagnostikováno a léčeno, může vést k srdečnímu selhání pravé komory a vážným komplikacím,“ uvádí dále k tématu MUDr. Kateřina Pištorová na webu Priznaky-projevy.cz.
Léčba cor pulmonale
Léčba cor pulmonale spočívá především v léčbě základního plicního onemocnění a zmírnění plicní hypertenze. U pacientů s chronickými plicními chorobami je základem léčby inhalace bronchodilatancií a kortikosteroidů, které zlepšují dýchání a snižují zánět v plicích. V některých případech je nutná dlouhodobá oxygenoterapie k zajištění dostatečného okysličení krve.
U pacientů s akutními stavy, jako je plicní embolie, je třeba provést okamžitou léčbu pomocí antikoagulantů nebo trombolytik k rozpuštění krevních sraženin. Chirurgické zákroky, jako je odstranění plicní embolie nebo transplantace plic, mohou být nutné u pacientů s těžkým cor pulmonale, kteří nereagují na konzervativní léčbu.
