Nepopsatelná bolest hlavy, zvracení, závratě, přechodná ztráta zraku – tyto a další příznaky zažívá několikrát do měsíce přes milion lidí s migrénou.
Tématu se dnes věnovala Mgr. Markéta Pudilová z MaVe PR, která o tom informovala náš zdravotnický magazín s tím, že je migréna jako nemoc obecně známá, pacienti se stále setkávají s odsuzováním, nepochopením, a to občas i ze strany zdravotníků. „Je to jen bolest hlavy,“ slýchávají. Drtivá většina lidí s migrénou tak nemoc tají, protože se bojí výsměchu. Vyplývá to z čerstvého průzkumu pacientské organizace Migréna-help, kterého se zúčastnilo více než 500 respondentů.
„Zdraví lidé si neumí představit, čím člověk s migrénou prochází. Co považujeme za obzvlášť alarmující, je to, že pacienti i v době nejsilnějšího záchvatu migrény váhají, zda jít na pohotovost či za lékařem. Snaží se stav utlumit velkým množstvím běžně dostupných léků proti bolesti, a migréna se tak může naopak zhoršit. Bez ohledu na to, kolik dětí a dospělých migrénu v České republice má, pacienti stále řeší podceňování a někdy i urážky – pak si o sobě sami myslí, že jsou k ničemu,“ zdůrazňuje skutečnost vyplývající z průzkumu Stigma vs. migréna předsedkyně pacientské organizace Migréna-help Rýza Blažejovská. To, že ostatní nerozumí, co ataky migrény obnáší, a bolest zlehčují, pak zpětně vede k většímu stresu pacientů, depresi, skrývání nemoci (což přiznává 70 % dotázaných) a paradoxně k častějším záchvatům. Z toho, jak s nimi okolí zachází, se cítí špatně téměř 57 % dotazovaných. S nepochopením lékařů a zdravotního personálu se v životě setkalo 51 % respondentů. Někteří pacienti uvádějí, že je lékaři odkazují i bez pečlivé diagnózy rovnou na psychiatra, podle odpovědí z dotazníku se část nemocných bojí lékaře vůbec vyhledat. Někteří respondenti ale přiznávají, že je několikadenní záchvat i přes jejich obavy nakonec donutí záchranku zavolat.
„Od pacientů někdy slýchávám, že jim ošetřující lékař odmítl předepsat speciální léky na migrénu a odkázal je na analgetika. U nás v nemocnici ale všichni ví, jak závažné onemocnění migréna je,“ říká MUDr. Ľubica Joppeková z Neurologické kliniky FN Brno. Podle vlastních zkušeností nejčastěji přijíždějí do nemocnice ti, které postihl vůbec první záchvat migrény. Obvykle je vyděsí úporné zvracení, porucha vidění, brnění nebo porucha řeči – příznaky, které jsou podobné mozkové mrtvici. Podle neuroložky z Nemocnice Strakonice MUDr. Lucie Pokorné jsou pacienti, kteří přichází, většinou viditelně schváceni bolestí. „Poskytneme jim nitrožilně léky proti bolesti a případně další, které ovlivní doprovodné příznaky,“ popisuje lékařka. Obě neuroložky doporučují, aby člověk, který svou bolest hlavy zná, přišel na pohotovost ve chvíli, kdy záchvat trvá déle než obvykle, dosud účinné léky nezabírají a ataku provází úporné zvracení. I ten, kdo se s migrénou léčí, by měl podle lékařek zbystřit, když se objeví neznámý typ bolesti, nově aura či jiné neurologické potíže typu brnění, ospalost. „Přesná hranice, kdy by člověk měl na urgent přijít, neexistuje – každý vnímá bolest jinak. Pacienti s migrénou však mohou trpět i sekundární bolestí hlavy. Za tím se může skrývat mrtvice, krvácení, tumor a další. Nemocní s migrénou a aurou jsou dvojnásobně náchylnější k mozkové mrtvici než zdraví lidé. Riziko mrtvice navíc roste, pokud jde o ženy, které užívají dvousložkovou antikoncepci,“ doplňuje MUDr. Joppeková.
Jak uvádí tisková mluvčí pražské záchranky Jana Poštová, v prvních třech měsících tohoto roku záchranka vezla k ošetření přibližně 50 lidí s migrénou. Na jižní Moravě to podle tiskové mluvčí Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje Michaely Bothové loni bylo 90 výjezdů kvůli záchvatům migrény.
Dotazník Stigma vs. migréna upozorňuje na to, jak velký problém podceňování migrény je. „Pokud pacient nevyhledá odbornou pomoc a snaží se pomoci si sám, riskuje, že se z jeho epizodické migrény stane chronická – může pak zažívat i více než 15 migrenózních dní za měsíc. Nemluvě o riziku nadužívání analgetik, triptanů nebo jiné akutní medikace a přivození si závažných stavů, jako je například status migrenosus, tj. záchvat trvající více než 3 dny, či dokonce migrenózní mrtvice,“ uzavírá Rýza Blažejovská.
Migréna lidem krade práci a rozbíjí vztahy
Z více než 500 respondentů bylo 92 % žen, 33 % má záchvaty 1–4× za měsíc, na 28 % migréna útočí až 7× do měsíce a chronickou bolest (více než 15 dní v měsíci) mělo 8,5 % dotázaných. Z dotazníku vyplývá, že až třetina respondentů někdy odkládala nebo se vyhýbala vyhledání lékařské pomoci, protože se za svoji migrénu styděli. Pouze pro třetinu respondentů (33,5 %) nebylo obtížné adekvátní léčbu získat.
Migréna
Migréna je dlouhodobé onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty bolesti hlavy s doprovodnými příznaky (světloplachost, přecitlivělost na zvuky, nevolnost nebo zvracení). Tyto příznaky se během záchvatu, který obvykle trvá jeden až tři dny, zhoršují i při běžných denních aktivitách. Podle počtu dnů v měsíci s bolestí hlavy se rozlišuje epizodická (0–14 migrenózních dnů v měsíci) a chronická migréna (≥ 15 migrenózních dnů v měsíci). Při více než 4 migrenózních dnech v měsíci se obvykle zvažuje zahájení preventivní léčby, nutné je však vyšetření lékařem, a to buď ambulantním neurologem, nebo lékařem v centru pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy.
Aktualizace – redakce našeho zdravotnického magazínu zveřejňuje aktuálně k danému tématu dva pacientské příběhy.
Moderní léčba dala Michaele nový život. Měsíčně měla až 25 záchvatů migrény
Pacientka Michaela (32) z Brna. Zdroj: Mgr. Markéta Pudilová/MaVe PR (tiskový servis)
Michaelu (32) z Brna bolela hlava už v dětství, ale nikdo tomu nepřisuzoval důležitost. Bojovala s nízkou váhou a nízkým tlakem, a to lékaři viděli jako příčinu zdravotních problémů. Ve třinácti letech pak po pádu na táboře utrpěla těžký otřes mozku a musela docházet k neurologovi. Časté bolesti hlavy tentokrát lékaři přisoudili úrazu. Postupem let se bolesti zhoršovaly a přicházely častěji. Přestaly také zabírat volně dostupné léky na bolest. „Trpěla jsem – musela jsem ležet v naprostém tichu a tmě. Všechno mi smrdělo, ze všeho se mi navalovalo, nedokázala jsem ani spát. Tyto stavy mě paralyzovaly na několik dní,“ vypráví Michaela. Lidé v jejím okolí neměli pro Michaelu příliš pochopení a označovali ji za přecitlivělou. Po několika letech se ale při záchvatu dostala do stavu, kdy už nebyla schopná si sama pomoci. „Několik dní jsem ležela sama v bytě v naprosté tmě a tichu se šílenou bolestí hlavy. Nemohla jsem ani chodit. Nakonec jsem vzala telefon a zavolala příteli, který mě odvezl do nemocnice. Záchranku jsem volat nechtěla, pořád jsem si říkala, že na tom přece nejsem tak zle,“ popisuje Michaela. Přítel ale v nemocnici dostal od sester vynadáno, že ji přivezl sám a Michaela si uvědomila, že v takovém stavu je sanitka na místě. V nemocnici jí lékař poprvé sdělil diagnózu migrény a předepsal jí léky – triptany. Ty oproti běžným lékům přinesly alespoň nějakou úlevu od bolestí, které byly stále častější.
Kvůli migréně Michaela změnila práci. Když pak ale otěhotněla, musela triptany vysadit a vrátit se pouze k paracetamolu, který však na bolest nepomáhal. „Po porodu to bylo ještě horší, každý den mě bolela hlava, do toho malé dítě a já začala ztrácet nervy. Byla jsem na dně. Jeden den už to bylo tak špatné, že jsem si už musela zavolat záchranku,“ říká Michaela. V nemocnici pak narazila na lékaře, který se jí místo pomoci spíše vysmíval. Celkově se jí ale od zdravotního personálu vždy dostávalo podpory. Když ji bylo 30 let, zvýšil se jí počet záchvatů skokově na 25 měsíčně. Neuroložka dala Michaele žádanku do specializovaného centra pro léčbu bolesti hlavy v Brně. „Konečně měl někdo pochopení pro mé stavy, a dal mi naději v podobě biologické léčby. Nejdříve jsem ale musela užívat antidepresiva a antiepileptika. Ty však vůbec nefungovaly,“ přibližuje Michaela. Nic tak nebránilo tomu, aby dostala biologickou léčbu. Ta začala zabírat takřka okamžitě.
„Změnil se mi život. Během pár dnů jsem začala pociťovat, že ataky slábnou. Nezbavila jsem se jich úplně, pár v měsíci jich mám, ale spočítám je na prstech jedné ruky a jsou tak mírné, že jim v podstatě nevěnuji žádnou pozornost,“ pochvaluje si Michaela. Mohla si zase začít užívat života. Teď s manželem čekají další dítě, a protože biologickou léčbu musela dočasně vysadit, záchvaty migrény se pomalu vrací. Ale zatím ne v podobě, jako před nasazením léků. „Je důležité, aby si lidé s migrénou nebáli říci o pomoc, a nenechali to zajít tak daleko, jako já. Není to „jen“ obyčejná bolest hlavy, ale nemoc, která dokáže srazit až na dno, a je potřeba s ní bojovat,“ uzavírá Michaela.
Když má záchvat migrény, lidé si myslí, že je opilá
Alžběta (30) z Chomutova se s migrénou potýká od 16 let.
První záchvat měla ve škole. „Při výuce mě začaly brnět ruce, viděla jsem rozmazaně a nemohla mluvit. Paní učitelka mě položila na zem a dala mi nohy nahoru. Nikdo nechápal, co se děje,“ popisuje v úvodu svého příběhu Alžběta.
Po několika dalších atakách navštívila svého praktika, ten si ale nevěděl rady a odeslal ji na další vyšetření do nemocnice. „Ke zjištění migrény pak vedla dlouhá cesta. Podstoupila jsem mnoho vyšetření u různých specialistů, na která jsem často dlouho čekala. Lékaři měli podezření na řadu nemocí, k nimž patřila například epilepsie či roztroušená skleróza,“ říká Alžběta. Se záchvaty migrény se v té době potýkala až čtyřikrát měsíčně. Že trpí právě touto nemocí, se ale dozvěděla až po pěti letech. Ve spolupráci s neurology pak začala zkoušet různé kombinace léků, nic však nezabíralo. „Vhodnou terapii se nám bohužel doposud nepodařilo najít. Při atace mi tak nejvíc pomáhá, když se vyzvracím, dám si sprchu a lehnu si,“ přibližuje Alžběta. Mezi spouštěče jejích záchvatů patří ostré nebo blikající světlo, nedostatek či nadbytek spánku a jídla, určité druhy potravin, rušivé zvuky, změny počasí, stres nebo začátek menstruace. „Dokážu téměř přesně určit, kdy se ataka blíží, a umím včas zareagovat. Když mě však záchvat migrény přepadne mezi lidmi, není to jednoduché. Několikrát se mi stalo, že si okolí myslelo, že jsem opilá nebo na drogách. Vyjadřovala jsem se nesrozumitelně, viděla rozmazaně, zvracela a nedokázala koordinovat svoje pohyby,“ popisuje Alžběta a dodává, že jí v takové situaci nikdy nikdo nenabídl pomoc. „Kdo tento stav nezná, nerozumí, co se děje, a nenapadne ho, že člověk může mít zdravotní problém,“ říká Alžběta, která se s nepochopením později setkala i v zaměstnání. V té době se navíc začala léčit s neplodností. Lékaři i neurolog se obávali, že kvůli migréně nemusí dobře snášet hormonální léčbu. „To vše u mě vedlo k přemíře stresu a záchvaty přicházely častěji. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se mi podařilo otěhotnět, nakonec přirozenou cestou,“ přibližuje Alžběta.
Během těhotenství měla pouze jeden záchvat, po narození dcery se však ataky vrátily. „Bylo to probuzení do reality. Záchvat migrény jsem měla hned druhý den po porodu a v šestinedělí několik dalších. Byly asi nejhorší, co jsem do té doby zažila. Bála jsem se zůstat s dcerou doma o samotě,“ popisuje maminka dnes roční holčičky. Hodně jí pomohl manžel, který si vzal delší otcovskou dovolenou. Když se vrátil do práce, po ruce pak měla vždy někoho z rodiny. „Všem jsem rozdala klíče od našeho bytu a domluvili jsme se na ‚krizovém plánu‘. Při záchvatu jsem poslala domluvenou SMS, protože bylo nutné, aby někdo co nejrychleji přišel a postaral se o dceru,“ říká Alžběta. Po šestinedělí se četnost záchvatů snížila a v současné době je mívá jednou za dva měsíce.
„Zvykla jsem si na to, že je migréna nedílnou součástí mého života. Naučila jsem se být k sobě pozorná, říkat na některé věci ‚ne‘ a dbát na rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Na první místo stavím sebe a svou rodinu, které jsem vděčná za pomoc,“ uzavírá Alžběta.
