Heroin je vysoce návyková droga, která má devastující účinky na uživatele i jejich okolí. Jde o opioidní narkotikum, které se získává z morfinu, alkaloidu extrahovaného z makovic máku setého.
„Heroin byl poprvé vyroben v roce 1898 německou farmaceutickou společností Bayer a byl na trh uveden jako lék na tuberkulózu a současně prostředek na léčbu morfiové závislosti. Úmrtnost závislých na heroinu byla odhadována dvacetkrát větší než u zbytku populace,“ píše v úvodu k danému tématu odborný web drogy.cz.
Bludný kruh
„V padesátých letech devatenáctého století byla závislost na opiu významným problémem. „Řešením“ bylo nahradit opium u závislých, méně účinnou a údajně nenávykovou látkou – morfiem. Závislost na morfiu se záhy stala větším problémem než závislost na opiu. Podobně jako tomu bylo v případě opia, i morfiový problém byl vyřešen další „nenávykovou“ náhražkou – heroinem, který je, jak se později prokázalo, ještě návykovější než morfium. Spolu s heroinovým problémem se objevila další „nenávyková“ náhražka. Tato droga je nyní známá pod jménem metadon. Poprvé byl vyvinut v roce 1937 německými vědci, kteří hledali utišující lék pro chirurgii. V roce 1947 byl metadon exportován do USA pod obchodní značkou „Dolophine“. Tento přejmenovaný metadon se záhy rozšířil jako prostředek k léčbě závislosti na heroinu. Bohužel se ukázalo, že je ještě návykovější než heroin,“ dodává v krátké citaci web drogy.cz.
Co je to Heroin?
Heroin, chemicky známý jako diacetylmorfin, je polosyntetický derivát morfinu. „Ve své čisté formě má bílý, hořký prášek, ale na černém trhu je často k dostání ve formě hnědého prášku nebo lepivé hmoty známé jako „černá dehet“. Heroin je vysoce účinný opioidní analgetikum, což znamená, že působí na opioidní receptory v mozku a míše, kde blokuje vnímání bolesti a vyvolává euforické stavy,“ vysvětluje zdravotnický zahraniční portál nida.nih.gov.
Léková skupina
Heroin se řadí do skupiny opioidů. Opioidy jsou látky, které působí na opioidní receptory v mozku a míše a způsobují úlevu od bolesti. Mezi další známé opioidy patří morfin, kodein, fentanyl a oxykodon. Heroin je však považován za extrémně nebezpečný kvůli jeho vysoké návykovosti a riziku předávkování.
Účinky Heroinu
Po aplikaci heroinu se uživatelé často cítí intenzivně euforicky, což je stav známý jako „rush“. Tento pocit je způsoben rychlým vstupem drogy do mozku a její vazbou na opioidní receptory. Dalšími účinky heroinu jsou:
- Snížení bolesti: Heroin působí jako silný analgetikum.
- Pocit pohody a relaxace: uživatelé často cítí hluboké uvolnění a klid.
- Sedace a ospalost: po počáteční euforii následuje stav ospalosti a letargie.
- Potlačení kašle a dýchací deprese: Heroin potlačuje dýchací centra v mozku, což může vést k nebezpečnému zpomalení dýchání.
Rizika Heroinu
Heroin nese s sebou řadu závažných rizik:
- Závislost: Heroin je vysoce návykový. Fyzická i psychická závislost může vzniknout velmi rychle.
- Předávkování: přetížení opioidních receptorů může vést k zastavení dýchání a smrti.
- Infekce a nemoci: používání kontaminovaných jehel může vést k infekcím, jako je HIV a hepatitida C.
- Psychické problémy: dlouhodobé užívání heroinu může vést k depresím, úzkostem a dalším psychickým problémům.
- Sociální a ekonomické dopady: závislost na heroinu často vede k finančním problémům, ztrátě zaměstnání a rozpadu rodinných a společenských vztahů.
Aplikace Heroinu
Heroin může být aplikován několika způsoby:
- Injekčně: nejběžnější způsob, který vede k nejrychlejšímu nástupu účinků.
- Šňupání: vdechování prášku nosem.
- Kouření: zahřívání heroinu a vdechování dýmu.
Léčba závislosti na Heroinu
Léčba závislosti na heroinu je komplexní a dlouhodobý proces, který zahrnuje:
- Detoxikaci: prvním krokem je odstranění drogy z těla, což může být provázeno abstinenčními příznaky jako nevolnost, zvracení, pocení, třes a silná úzkost.
- Medikamentózní terapie: léky jako metadon, buprenorfin nebo naltrexon mohou pomoci při snižování abstinenčních příznaků a snížení touhy po droze.
- Psychoterapie: individuální a skupinová terapie je klíčová pro řešení psychických aspektů závislosti a pro podporu dlouhodobé abstinence.
- Sociální podpora: podpora rodiny, přátel, blízkých a komunitních skupin je důležitá pro úspěšnou rehabilitaci.
Závislost na heroinu je vážným problémem, který vyžaduje odbornou léčbu a podporu. Navzdory obtížím, které přináší, je možné dosáhnout úspěšné rehabilitace a návratu k zdravému a produktivnímu životu.
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) k léčbě uvádí, že odvykací stav se objevuje poměrně brzy po vysazení, první příznaky již po několika hodinách, nejdéle do 24 hodin. Plně se rozvíjí 3.–4. den, pak se zpravidla obtíže zmírňují. Po týdnu je již hlavní část odvykacího stavu odeznělá a přetrvávají jen mírné obtíže. Delší dobu přetrvávají obyčejně problémy s usínáním, rozlady a pocity tělesného diskomfortu, které spontánně odeznívají do měsíce po vysazení heroinu. Příznaky odvykacího stavu jsou opakem příznaků spojených s užíváním heroinu – zornice se rozšíří (mydriáza), dostaví se průjmy (někdy i zvracení). Objevují se i bolestivé stavy, rýma, slzení, pocení a subjektivně vnímaný pocit chladu. Odvykací stav u zdravého jedince ale nebývá život ohrožující.
Existují dva hlavní přístupy k usnadnění odvykací léčby. První spočívá v nahrazení drogy opioidy s dlouhodobějším účinkem (jako metadon, buprenorfin) a pomalým snižováním jejich dávky. Druhý přístup, který může být použit i v kombinaci s prvním, spočívá v nahrazení drogy neopioidním léčivem.
„V druhém případě se pro zmírnění extrémní úzkosti podávají benzodiazepiny, jako diazepam (valium). Nejběžnějším benzodiazepinem používaným jako součást detoxu v těchto případech je oxazepam (Serax). Použití benzodiazepinů může též vést k závislosti a mnoho lidí závislých na opiátech také zneužívá ostatní látky tlumící činnost centrálního nervového systému, jako benzodiazepiny a barbituráty,“ vysvětluje dále nizip.cz.
„Vysazení opiátů může být občas fatální, ale i komplikace spojené s odvykáním u benzodiazepinů, barbiturátů a alkoholu (jako záchvaty, srdeční zástava a delirium tremens) se jeví jako nebezpečné a potenciálně fatální. Mnoho symptomů spojených s odvykáním u opiodů jsou přičteny na vrub hyperaktivitě sympatického nervového systému (SNS), která může být potlačena. Používají se látky jako klonidin (Catapres), jež jsou původně určeny pro léčbu hypertenze,“ dodává nzip.cz.
Historie Heroinu: od léku k epidemii
Heroin, známý svou silnou návykovostí a devastujícími účinky, má dlouhou a složitou historii, která sahá více než sto let zpět. Tento příběh zahrnuje počáteční vědecký objev, jeho lékařské využití, zneužití a následné celosvětové epidemie závislosti.
Objev Heroinu – Heroin byl poprvé syntetizován v roce 1874 britským chemikem C.R. Alder Wrightem, který pracoval v St. Mary’s Hospital Medical School v Londýně. Wright experimentoval s morfinem a kyselinou anhydridovou a vytvořil diacetylmorfin (heroin). Přestože jeho objev nebyl zpočátku široce uznáván, položil základy pro další výzkum.
V roce 1898 německá farmaceutická společnost Bayer začala vyrábět a prodávat heroin jako lék. Heinrich Dreser, chemik pracující pro Bayer, znovu objevil Wrightovu práci a představil heroin jako léčivo, které mělo být méně návykové než morfin. Bayer propagoval heroin jako lék na kašel, nachlazení a bolesti a používal jej i k léčbě morfinové závislosti.
Léčba a zneužití v rané historii – Na přelomu 20. století byl heroin dostupný na předpis a byl široce používán v medicíně. Avšak brzy se ukázalo, že heroin je vysoce návykový, často ještě více než morfin. Ve 20. letech 20. století začaly různé země, včetně Spojených států, omezovat jeho použití.
V roce 1924 Spojené státy zakázaly výrobu, prodej a užívání heroinu pro jakékoliv účely, včetně lékařských. Další země následovaly podobnými legislativními kroky, aby omezily dostupnost této nebezpečné látky.
Léčba drogové závislosti v historii – Historicky byla léčba drogové závislosti na heroinu značně omezena kvůli nedostatku lékařského porozumění a adekvátních metod léčby. Mezi používané metody patřily:
- Detoxikace bez substituční léčby: proces zahrnoval přerušení užívání drogy a zvládání abstinenčních příznaků bez farmakologické podpory. Tento přístup byl často velmi náročný a neefektivní, protože abstinenční příznaky byly extrémně těžké.
- Psychiatrické léčby: závislí byli často umísťováni do psychiatrických léčeben, kde byli léčeni různými metodami, včetně psychoterapie a behaviorální terapie. Tyto metody měly omezený úspěch, jelikož nebyly zaměřeny specificky na závislost na opioidech.
- Farmakologická léčba: až ve 20. století se začaly vyvíjet farmakologické metody léčby závislosti na opioidech, jako je metadonová substituční terapie, která poskytuje dlouhodobě působící opioid k potlačení abstinenčních příznaků a snížení cravingu.
Moderní Přístupy k Léčbě – Dnes je léčba závislosti na heroinu mnohem pokročilejší a zahrnuje kombinaci lékařských a psychologických metod. Mezi hlavní přístupy patří:
- Substituční terapie: použití metadonu nebo buprenorfinu pomáhá snižovat abstinenční příznaky a craving, což usnadňuje proces odvykání.
- Antagonisté opioidů: léky jako naltrexon blokují účinky opioidů a pomáhají předcházet relapsům.
- Psychoterapie: kognitivně-behaviorální terapie a další formy poradenství jsou klíčové pro řešení psychických aspektů závislosti.
- Podpora a rehabilitace: sociální podpora a komunitní programy hrají významnou roli v úspěšném zvládání závislosti a reintegraci do společnosti.
Pervitin neboli metamfetamin: tichý zabiják s devastujícími následky
Historie heroinu je příběhem vědeckého pokroku, chybných úsudků a nakonec vývoje účinných léčebných metod. Přestože heroin nadále představuje významný problém veřejného zdraví, moderní lékařská věda a terapie poskytují naději na úspěšnou léčbu a obnovu životů postižených touto návykovou látkou.
