Kardiorenální syndrom: vztah mezi srdcem a ledvinami, který může ohrozit život

Kardiorenální syndrom je závažné onemocnění, při kterém postižení jednoho orgánu srdce, nebo ledvin ovlivňuje funkci druhého.

Jaké jsou jeho příčiny, příznaky a možnosti léčby? „Kardiorenální syndrom je komplikované onemocnění, při kterém dochází k oboustrannému postižení srdce a ledvin. Tento syndrom lze rozdělit do pěti skupin podle toho, který orgán je primárně postižen a zda je postižení akutní či chronické. Významným faktorem při vzniku tohoto syndromu je narušení funkce renin-angiotenzin-aldosteronového systému, poruchy krevního oběhu a zvýšený centrální žilní tlak.“ uvádí MUDr. Eliška Konupková na portálu priznaky-projevy.cz.

Příčiny a patofyziologie kardiorenálního syndromu

Kardiorenální syndrom je způsoben komplexními interakcemi mezi srdcem a ledvinami, přičemž postižení jednoho orgánu negativně ovlivňuje funkci druhého. Existuje několik mechanizmů, které hrají klíčovou roli při vzniku tohoto onemocnění:

1. Snížené prokrvení ledvin: při srdečním selhání dochází k nedostatečnému zásobování ledvin krví, což vede k jejich dysfunkci. Tento nedostatek kyslíku a živin může způsobit akutní nebo chronické poškození ledvin.
2. Porucha renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS): RAAS reguluje rovnováhu sodíku, vody a krevního tlaku. Při dysfunkci tohoto systému dochází k retenci sodíku a vody, což vede k objemovému přetížení srdce i ledvin.
3. Zvýšený centrální žilní tlak: zvýšený tlak v žilním systému, který je často přítomen při srdečním selhání, může omezit odtok krve z ledvin, což vede k jejich ischemii a následnému poškození.
4. Anémie: nedostatek červených krvinek snižuje okysličení tkání, což přispívá k poškození jak srdce, tak ledvin.

Klasifikace kardiorenálního syndromu

Kardiorenální syndrom je rozdělen do pěti skupin, které určují, zda je primárně postižené srdce nebo ledviny a zda je postižení akutní či chronické:

1. Akutní kardiorenální syndrom: akutní srdeční selhání vede k akutnímu poškození ledvin.
2. Chronický kardiorenální syndrom: chronické srdeční selhání způsobuje postupné poškozování ledvin.
3. Akutní renokardiální syndrom: akutní poškození ledvin způsobuje akutní srdeční selhání.
4. Chronický renokardiální syndrom: chronické poškození ledvin postupně vede k srdečnímu selhání.
5. Sekundární kardiorenální syndrom: postižení srdce i ledvin je způsobeno jiným systémovým onemocněním, jako je například diabetes nebo hypertenze.

„Kardiorenální syndrom je komplexní onemocnění, které zahrnuje pět typů postižení. Každý typ má odlišnou patofyziologii a klinické projevy, což komplikuje diagnostiku a léčbu.“ uvádí prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Praha na odborném lékařském portálu Kardiologická revue.

Příznaky a projevy kardiorenálního syndromu

Příznaky kardiorenálního syndromu závisí na tom, zda je primárně postiženo srdce nebo ledviny. Mezi hlavní příznaky patří:

1. Příznaky srdečního selhání: dušnost, únava, otoky dolních končetin, palpitace a zvýšený krevní tlak.
2. Příznaky ledvinové dysfunkce: snížená tvorba moči, otoky, zvýšená hladina kreatininu v krvi, proteinurie (přítomnost bílkovin v moči) a snížená glomerulární filtrace.
3. Další příznaky: zhoršení stavu pacienta při zvýšeném objemovém zatížení (např. retence tekutin), anémie a hypertenze.

Kombinace těchto příznaků často naznačuje, že dochází k oboustrannému postižení srdce a ledvin, což vyžaduje komplexní přístup k diagnostice a léčbě.

Diagnostika kardiorenálního syndromu

Diagnóza kardiorenálního syndromu zahrnuje několik klíčových vyšetření, která sledují funkci srdce i ledvin:

1. Laboratorní markery srdečního selhání: zahrnují měření troponinu, kreatinkinázy a natriuretických peptidů (BNP nebo NT-proBNP), které jsou zvýšené při srdečním selhání.
2. Echokardiografie: ultrazvukové vyšetření srdce umožňuje posoudit jeho funkci a identifikovat srdeční selhání nebo jiné strukturální abnormality.
3. Vyšetření renálních funkcí: sledují se hladiny kreatininu a glomerulární filtrace, které odrážejí funkčnost ledvin. Zvýšené hladiny kreatininu a snížená glomerulární filtrace jsou známkami poškození ledvin. Důležitá je také přítomnost proteinurie.
4. Zobrazovací metody: CT nebo MRI mohou být použity k dalšímu zhodnocení stavu srdce a ledvin, zejména pokud je podezření na strukturální poškození.

„Diagnóza kardiorenálního syndromu vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje hodnocení srdečních a renálních funkcí. Laboratorní a zobrazovací vyšetření poskytují klíčové informace pro správnou diagnózu a následnou léčbu.“ dodává MUDr. Barbora Řepová, Klinika nefrologie, Transplantační centrum IKEM na portálu Kardiologická revue.

Léčba kardiorenálního syndromu

Léčba kardiorenálního syndromu se zaměřuje na zmírnění příznaků a stabilizaci stavu pacienta. Základem léčby je zvládnutí srdečního selhání i renální dysfunkce. Mezi hlavní postupy patří:

1. Diuretika: používají se k odstranění nadbytečné tekutiny z těla a ke snížení objemového zatížení srdce i ledvin. Diuretika pomáhají zmírnit otoky a zlepšit dýchání.
2. ACE inhibitory a ARBs: tyto léky inhibují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, čímž snižují krevní tlak a zátěž srdce a ledvin.
3. Beta-blokátory: používají se ke snížení srdeční frekvence a zlepšení funkce srdce při srdečním selhání.
4. Dialýza: v případě těžkého poškození ledvin může být nutná dialýza, aby byla nahrazena jejich filtrační funkce.
5. Transplantace: u pacientů s pokročilým srdečním nebo renálním selháním může být zvažována transplantace srdce nebo ledvin.

Historie kardiorenálního syndromu

Pojem „kardiorenální syndrom“ se začal používat relativně nedávno, ale vztah mezi srdcem a ledvinami byl znám již ve starověké medicíně. Již starověcí lékaři si všimli, že onemocnění srdce a ledvin spolu často souvisí. V moderní medicíně byl termín definován až v druhé polovině 20. století, kdy byly provedeny první studie na toto téma.

Od té doby se poznatky o tomto onemocnění neustále rozšiřují, což umožňuje lepší diagnostiku a efektivnější léčbu pacientů. V současnosti je kardiorenální syndrom považován za jedno z nejkomplexnějších onemocnění, které vyžaduje interdisciplinární přístup zahrnující kardiology, nefrology a další specialisty.

Život s kardiorenálním syndromem

Kardiorenální syndrom (KRS) představuje pro pacienta významnou výzvu, protože postihuje dva z klíčových orgánů – srdce a ledviny. Život s tímto onemocněním je spojen s pravidelným lékařským dohledem, přísnou kontrolou příznaků a komplikací a důslednou léčbou. Pro úspěšné zvládnutí kardiorenálního syndromu je nezbytné dodržovat předepsanou léčbu, monitorovat zdravotní stav a provádět úpravy životního stylu, které mohou minimalizovat riziko zhoršení onemocnění.

Změny životního stylu – Pacienti s kardiorenálním syndromem musí přizpůsobit svůj životní styl, aby zvládli oboustranné postižení srdce a ledvin. Některé z klíčových změn zahrnují:

1. Úprava stravy: pacienti musí přizpůsobit svůj jídelníček tak, aby omezili zátěž na srdce a ledviny. To znamená snižování příjmu soli, aby se zabránilo retenci tekutin a zvýšení krevního tlaku. Strava bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné produkty může pomoci udržet zdravý krevní tlak a zmírnit zátěž ledvin. Pacienti by měli rovněž omezit příjem bílkovin, které mohou zvyšovat zátěž ledvin, zejména u pacientů s pokročilou ledvinovou dysfunkcí.
2. Sledování příjmu tekutin: pacienti s kardiorenálním syndromem musí být opatrní při příjmu tekutin, protože nadměrná konzumace může vést k retenci tekutin a zhoršení srdečního selhání. Na druhou stranu, příliš nízký příjem tekutin může zhoršit funkci ledvin. Lékaři často doporučují denní monitorování příjmu tekutin a sledování tělesné hmotnosti, což pomáhá odhalit přetížení tekutinami.
3. Fyzická aktivita: i přes obtíže spojené s kardiorenálním syndromem je mírná fyzická aktivita důležitá pro udržení kardiovaskulárního zdraví. Pacienti by měli dodržovat doporučení lékařů ohledně vhodné míry fyzické zátěže. Procházky, lehká aerobní cvičení nebo cvičení v bazénu mohou pomoci zlepšit krevní oběh a celkovou fyzickou kondici bez zbytečného zatěžování srdce a ledvin.

Lékařská péče a monitorování – Pacienti s kardiorenálním syndromem potřebují pravidelné lékařské prohlídky a sledování stavu srdce i ledvin. Tito pacienti jsou obvykle pod dohledem kardiologa i nefrologa, kteří společně řídí léčbu a monitorují progresi onemocnění. Mezi klíčové aspekty sledování patří:

1. Monitorování renálních funkcí: lékaři pravidelně měří hladiny kreatininu v krvi a glomerulární filtrace (GFR), aby posoudili, jak dobře fungují ledviny. Zhoršení těchto parametrů může naznačovat progresi kardiorenálního syndromu.
2. Echokardiografie a monitorování srdeční funkce: pravidelné echokardiografické vyšetření pomáhá sledovat stav srdce, srdeční funkci a míru srdečního selhání. Zvýšené hladiny natriuretických peptidů (BNP nebo NT-proBNP) jsou indikátorem srdečního přetížení a selhání, a proto jsou také pravidelně monitorovány.
3. Farmakologická léčba: pacienti s kardiorenálním syndromem užívají řadu léků na zvládnutí jak srdečního, tak ledvinového postižení. Diuretika pomáhají odstraňovat nadbytečné tekutiny a zlepšují prokrvení srdce i ledvin. ACE inhibitory a ARB blokátory snižují krevní tlak a srdce i ledviny chrání. Beta-blokátory zlepšují srdeční funkci, a pokud je nutná dialýza, pomáhá zvládnout ledvinové komplikace.
4. Dialýza a transplantace: u pacientů s pokročilým renálním selháním, kteří nereagují na konzervativní léčbu, může být nutné přistoupit k dialýze. V případech pokročilého srdečního nebo renálního selhání může být nutná transplantace srdce nebo ledvin, případně obou orgánů.

Psychická podpora a kvalita života –  Život s kardiorenálním syndromem může být náročný jak fyzicky, tak psychicky. Mnoho pacientů trpí úzkostí nebo depresí v důsledku chronického onemocnění, které ovlivňuje kvalitu života. Psychická podpora, ať už ve formě psychoterapie nebo podpůrných skupin, je klíčová pro zvládání každodenních výzev spojených s tímto onemocněním.

Pacienti s tímto syndromem se často cítí omezeni ve svých každodenních aktivitách, protože musí přizpůsobit své tempo a zvládat únavu způsobenou srdečním selháním nebo ledvinovou dysfunkcí. To může vést k pocitům bezmoci a ztráty autonomie. Psychologická podpora a pravidelná komunikace s ošetřujícím lékařem mohou pacientům pomoci nalézt rovnováhu mezi léčbou a udržením kvality života.

Prognóza a dlouhodobý výhled – Prognóza pacientů s kardiorenálním syndromem se liší v závislosti na závažnosti srdečního a ledvinového postižení a na včasnosti a efektivitě léčby. Pacienti s mírným postižením, kteří dodržují přísná režimová opatření a léčbu, mohou dosáhnout stabilizace onemocnění a prodloužení kvalitního života. U pacientů s těžkým selháním orgánů však bývá prognóza méně příznivá, zejména pokud nejsou k dispozici adekvátní léčebné možnosti, jako je transplantace.

Život s kardiorenálním syndromem vyžaduje trvalé přizpůsobení, ale moderní medicína nabízí mnoho způsobů, jak pacientům pomoci zvládnout symptomy a komplikace spojené s tímto onemocněním.

Použité zdroje: priznaky-projevy.cz – MUDr. Eliška Konupková, Kardiologická revue – MUDr. Barbora Řepová, prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc.
Dále použity redakční informace, poznatky a zdroje – redakční text. *