Přesnost a bezpečnost vyšetření, jenž je známé jako elektromyografie (EMG) v diagnostice neuromuskulárních poruch.
„Elektromyografie, zkratkou EMG, je vyšetřovací metoda, která se používá pro měření elektrické aktivity svalu a nervu, který daný sval řídí.
Vyšetření se provádí ambulantně a není třeba žádná speciální příprava.
Měření elektrické aktivity svalu a nervu pomáhá určit přítomnost poškození svalové tkáně nebo nervu. Při poranění nervu lze pomocí EMG určit nejen místo, ale i rozsah poškození,“ píše v úvodu k danému vyšetření zdravotnický portál vitalion.cz.
„Elektrické biopotenciály (elektrickou svalovou aktivitu) lze zaznamenávat buď jehlovými elektrodami zavedenými skrz kůži do svalu nebo povrchovými elektrodami umístěnými na kůži nad bříškem svalu. Výsledkem elektromyografického vyšetření je graf, odborně elektromyogram nebo také EMG křivka,“ upřesňuje zdravotnický portál.
Přístroj pro EMG
„K EMG vyšetření je používán speciální přístroj zvaný elektromyograf, který zaznamenává akční potenciál (vzruch) vznikající buď záměrnou aktivací svalu, nebo po podráždění určitého periferního nervu. Takto vzniklý vzruch se šíří nervovým vláknem, aktivuje svalová vlákna a tím dojde ke vzniku svalových záškubů. Ty se snímají elektrodami, přenášejí se do procesoru, kde jsou zpracovány a zaevidovány v podobě EMG křivky na monitor, “ uvádí medicínský portál symptomy.cz.
Indikace k EMG vyšetření
K EMG vyšetření vás může ošetřující lékař odeslat v těchto případech:
- syndrom karpálního tunelu,
- radikulopatie – poškození nervových kořenů,
- přítomnost osteofytů (kostních nárůstů),
- vyhřezlá meziobratlová ploténka,
- tetanie – zvýšená nervosvalová dráždivost.
„Kromě výše uvedených potíží může EMG vyšetření odhalit i svalovou dystrofii (poškození svalové tkáně), poruchy nervového vzruchu, jako je například amyotrofická laterální skleróza (Lou-Gehrigova choroba), poruchy nervosvalového přenosu – Lambert-Eatonův myastenický syndrom (myasthenia gravis) nebo polyneuropatie (onemocnění postihující periferní nervy) apod.,“ dodává k indikacím pro toto vyšetření zdravotnická portál symptomy.cz.
Průběh vyšetření
Pacient přichází do zdravotnického zařízení a v první fázi je mu vysvětlen průběh vyšetření. Po přípravě, která zahrnuje umístění elektrod na kůži a eventuální aplikaci gelu pro lepší vedení signálu, začíná samotné vyšetření. Neurolog nebo jiný odborník zasunuje do vyšetřovaného svalu tenkou jehlu, která zaznamenává elektrické signály během svalové aktivity. Vyšetření trvá obvykle 30 až 60 minut.
Po ukončení vyšetření je pacient informován o tom, že může pocítit mírný diskomfort nebo svalovou bolest, které obvykle do několika dnů odezní. Většina pacientů odchází domů ihned po vyšetření, hospitalizace není nutná, pokud to stav pacienta vyloženě nevyžaduje.
Možné nežádoucí účinky a komplikace
Elektromyografie je považována za bezpečnou proceduru, avšak jako každé invazivní vyšetření může mít potenciální rizika. Mezi běžné nežádoucí účinky patří bolest na místě vpichu jehly, modřiny, nebo dočasné křeče. Vzácněji může dojít k infekci nebo krvácení v místě vpichu. Velmi ojediněle může vyšetření způsobit poškození nervů nebo svalů, ale toto riziko je minimalizováno důkladným výběrem míst pro vpich a správnou technikou.
Odborné názory
Lékaři a neurologičtí specialisté hodnotí elektromyografii jako klíčový nástroj pro diagnostiku neuromuskulárních onemocnění. Umožňuje přesné lokalizování problému, což je zásadní pro správnou diagnózu a následnou léčbu. Jako minimálně invazivní metoda s vysokou diagnostickou hodnotou je preferována pro širokou škálu případů, od jednoduchých nervových poruch až po komplexní neurologická onemocnění.
Z historie
Elektromyografie, přestože s sebou nese několik možných rizik, zůstává neocenitelným nástrojem v moderní neurologické praxi, který pomáhá každý den tisícům pacientů po celém světě. Její výsledky umožňují lékařům přistoupit k cílené a efektivní léčbě, což zvyšuje šance pacienta na rychlé a úspěšné zotavení.
Elektromyografie (EMG) je metoda, která si během desítek let vybudovala své nezastupitelné místo v diagnostice neuromuskulárních onemocnění. Historie EMG sahá až do 19. století a je úzce spojena s vývojem poznání elektřiny a jejího vlivu na biologické systémy.
Počátky elektromyografie – První experimenty s elektromyografií lze vysledovat k francouzskému fyziologovi Duchenne de Boulogne, který v roce 1849 použil techniku zvanou elektrostimulace k studiu svalové funkce. Duchenne vyvinul metodu, při které používal elektrický proud k vyvolání svalové kontrakce a pozoroval odezvy. Tato práce položila základ pro pozdější využití elektromyografie v klinické praxi.
Další vývoj – Významný pokrok přinesl německý vědec Hermann Helmholtz, který ve druhé polovině 19. století rozvinul teorii elektrofyziologie svalů a nervů. Jeho práce přispěla k lepšímu porozumění tomu, jak nervové impulzy aktivují svaly.
20. století a moderní EMG – V první polovině 20. století došlo k signifikantnímu technologickému pokroku, který umožnil přesnější měření a záznam elektromyografických dat. V roce 1929 Francis O. Schmitt a G. L. Brown zavedli použití jehlových elektrod, což výrazně zlepšilo přesnost a informační hodnotu vyšetření. Tento přístup umožnil detailnější sledování elektrické aktivity v různých svalových skupinách.
EMG ve druhé polovině 20. století – V 50. a 60. letech 20. století došlo k dalšímu rozvoji metodiky a techniky EMG. Přístroje se staly citlivějšími a kompaktnějšími, což umožnilo jejich širší klinické využití. S rozvojem počítačové technologie v 70. a 80. letech bylo možné zpracovávat EMG data efektivněji a přesněji, což přispělo k lepší diagnostice a léčbě neuromuskulárních onemocnění.
Současnost a budoucnost EMG – Dnes je elektromyografie standardním diagnostickým nástrojem v neurologii a rehabilitační medicíně. Moderní EMG systémy jsou vybaveny pokročilým softwarovým vybavením pro analýzu dat, které dokáže poskytnout detailní informace o funkci nervů a svalů. Výzkum v této oblasti neustále pokračuje, přičemž se klade důraz na zlepšování techniky vyšetření, minimalizaci nepříjemnosti pro pacienta a zvyšování diagnostické přesnosti.
Historie elektromyografie je příkladem toho, jak vědecký pokrok, začínající základními pozorováními a experimenty, může vést k vývoji sofistikovaných diagnostických metod, které mají reálný vliv na léčbu a zlepšování kvality života pacientů.
