Implantace kardiostimulátorů, malých zařízení do těla pacientů, která regulují srdeční rytmus, je významným pokrokem v medicíně.
„Kardiostimulátor je malým elektrickým přístrojem, který má vlastní zdroj energie (baterie). Implantuje se přímo pod kůži pod klíční kost vlevo či vpravo. Je sestavený z kovové jednotky, k níž jsou připojeny jedna až dvě sondy dle druhu stimulátoru, které spojují zdroj s pravostrannými oddíly srdce. Elektrodou jsou vedeny elektrické impulsy ze zdroje k srdci. Zpětně také snímá elektrickou aktivitu srdce, a tím umožňuje mít správnou koordinaci srdeční akce,“ píše k tématu medicínský portál symptomy.cz.
Jak probíhá implantace
Implantace se obvykle provádí v lokální anestezii a trvá přibližně jednu až dvě hodiny. Lékař nejprve provede malý řez pod klíční kostí a vloží elektrody kardiostimulátoru do srdce pomocí žilního přístupu. Po správném umístění elektrod je kardiostimulátor uložen pod kůži a rána je uzavřena. Zákrok je minimálně invazivní a pacienti jsou obvykle schopni odejít domů již druhý den po operaci.
„Kardiostimulátor se implantuje obvykle do pravé či levé podklíčkové oblasti, jedna či dvě elektrody vedou přes tzv. podklíčkovu žílu do srdečních oddílů. V některých případech se implantují i přístroje se třemi elektrodami, umožňujícími při poruše koordinace stahů komorové svaloviny přispívající k projevům srdeční nedostatečnosti tuto koordinaci do značné míry obnovit,“ vysvětlují lékaři z pražského IKEMu.
Kdo tento zákrok provádí
Implantaci kardiostimulátoru provádí specializovaný kardiolog či elektrofyziolog ve spolupráci s týmem zdravotnických odborníků v nemocnicích nebo specializovaných kardiocentech.
Pro koho je kardiostimulátor určen
Pacienti, kteří trpí bradykardií (pomalý srdeční rytmus), srdeční blokádou, nebo mají v anamnéze srdeční zástavu, jsou typickými kandidáty pro implantaci pacemakeru. Zákrok může být také indikován u pacientů s chronickým srdečním selháním, kde kardiostimulátor pomáhá synchronizovat činnost pravé a levé komory srdce.
Typy kardiostimulátorů
Existuje několik typů kardiostimulátorů, od základních jednokomorových, které regulují buď pravou síň nebo pravou komoru, po sofistikovanější dvoukomorové, jež koordinují činnost obou komor, až po vícekrokové systémy, které umožňují komplexní řízení srdečního rytmu. Volba konkrétního typu závisí na specifických potřebách pacienta a na typu srdeční arytmií, které se snaží léčit.
Kardiostimulátor s elektrodou. Zdroj: Steven Fruitsmaak / CC BY 3.0
Informace pro pacienty, které zveřejnil pražský IKEM před implantací kardiostimulátoru
- Neměli byste jíst a pít od půlnoci před dnem implantace kardiostimulátoru.
- Pokud trpíte alergií na některé léky nebo na včelí bodnutí, informujte před implantací lékaře.
- Před vlastním výkonem Vám bude zavedena do žíly na předloktí malá kanyla, aby mohly být v průběhu výkonu podávány léky nebo kontrastní látka k znázornění průběhu cév pod klíční kostí.
- Dále Vám bude před implantací kardiostimulátoru podán lék, který zmírňuje vnímání bolesti a strachu z výkonu.
Během implantace
- Budete uložen(a) na speciální stůl a horní část hrudníku bude očištěna speciálním protibakteriálním roztokem.
- Oblast operační rány bude potřena ještě dezinfekčním prostředkem a zbývající část Vašeho těla bude zakryta sterilním prádlem.
- Nad Vámi bude umístěn zesilovač rentgenového přístroje, který napomůže lékaři umístit elektrodu(y) kardiostimulátoru na správné místo v srdci.
- Prakticky všechny implantace se provádějí v místním znecitlivění, tj. kůže a podkoží v oblasti operačního pole budou znecitlivěny vpichem znecitlivujícího prostředku.
- Po naříznutí kůže a podkožní tkáně se zavede z vpichu do podklíčkové žíly jedna nebo dvě elektrody až do srdce a pod rentgenovou kontrolou se jejich konec správně umístí.
- O vhodné poloze elektrod nebo elektrody se lékaři přesvědčí elektrickou stimulací ze zevního stimulátoru, který současně dovoluje změřit další parametry elektrického okruhu.
- Závěrem výkonu se napojí na elektrody kardiostimulátor, umístí se v podkoží a rána se zašije vstřebatelnými stehy.
- Celý výkon trvá přibližně 1/2 až 1 1/2 hodiny (podle toho, zda je implantován přístroj s jednou nebo dvěma elektrodami).
- Po skončení implantace budete uloženi zpět na svou postel a můžete se najíst a napít (pokud nebudete informováni svým lékařem jinak).
Péče po implantaci kardiostimulátoru
- K snížení rizika samovolného přemístění konce elektrody v srdci je důležité zachovat klid na lůžku obvykle do druhého dne a poté omezit pohyby horní končetinou na té straně, kde je implantován kardiostimulátor.
- Určitá citlivost v místě rány a mírný otok přetrvávají běžně několik dní, často je přítomna i modřina v okolí rány.
- Pokud nenastane neočekávaný problém, můžete se sprchovat již za 48 hodin po implantaci kardiostimulátoru.
- V následujících 10 dnech byste neměli řídit motorové vozidlo.
- Po dobu 4-6 týdnů byste se měli vystříhat zvedání příslušné paže nad úroveň ramene, vyloučit hraní tenisu, golfu a kuželek, plavání, používání vysavače a podobné činnosti.
- Ve stejném období byste neměli zvedat těžší předměty (nad 5 kg hmotnosti).
Implantace kardiostimulátoru je život zachraňující technologie, která se neustále vyvíjí a adaptovala, aby poskytovala cílenou terapii pro různé druhy srdečních poruch. Díky pokroku v technologii a lékařském výzkumu, stále více pacientů může těžit z této zásadní intervence, která nabízí nejen prodloužení života, ale také značné zlepšení jeho kvality.
Z historie
Implantace kardiostimulátoru je fascinující kapitolou v historii medicíny, reflektující vývoj kardiologie a léčbu srdečních onemocnění.
Objev a první vývoj kardiostimulátoru – Základní myšlenka elektrické stimulace srdce sahá do 19. století, kdy vědci jako Luigi Galvani a později Carl Ludwig a John Alexander MacWilliam zjistili, že srdce lze stimulovat elektrickými impulsy. První praktické kroky k vývoji zařízení, které by tuto funkci plnilo automaticky a trvale, učinil v roce 1932 americký vědec Albert Hyman s přístrojem nazvaným „Hymanotor“, který byl považován za první mechanický stimulátor srdečního rytmu.
První implantace – První implantace kardiostimulátoru u člověka se uskutečnila 8. října 1958 ve Švédsku. Za tímto milníkem stojí švédský inženýr Rune Elmqvist a lékař Åke Senning. Tento kardiostimulátor byl zcela implantovatelný, napájený baterií, a byl vložen do pacienta s názvem Arne Larsson, který trpěl opakujícími se zástavami srdce. Larsson žil s několika různými pacemakery až do své smrti v roce 2001.
Vzhled a funkce prvních kardiostimulátorů – První kardiostimulátory byly velké, neohrabané a napájené bateriemi, které vyžadovaly častou výměnu. Byly umístěny mimo tělo, což zvyšovalo riziko infekce a komplikací. Postupem času se technologie vyvíjela a zařízení se stávala menšími, efektivnějšími a bezpečnějšími.
Léčba srdečních onemocnění před érou kardiostimulátorů – Před zavedením kardiostimulátorů byly možnosti léčby srdečních onemocnění omezené. Běžně se používaly léky jako digitalis k podpoře srdečního výkonu, avšak v případě závažných rytmických poruch neexistovala účinná léčba. Toto vedlo k vysoké úmrtnosti u pacientů se závažnými arytmiemi, jako jsou AV blokády nebo bradyarytmie, které nyní mohou být efektivně regulovány pomocí kardiostimulátorů.
Historický dopad – Úspěšný rozvoj a aplikace kardiostimulátorů radikálně změnil prognózu pro mnoho pacientů s chronickými nebo život ohrožujícími srdečními onemocněními. Tento pokrok umožnil milionům lidí po celém světě vést plnější a delší životy. Vývoj kardiostimulátorů také stimuloval další výzkum a inovace v oblasti implantabilních medicínských zařízení, včetně defibrilátorů a zařízení pro resynchronizační terapii, které dnes hrají klíčovou roli v moderní kardiologii.
