Krevní transfuze jsou jedním z nejdůležitějších objevů moderní medicíny, ale ne každý organismus je na tento postup připraven.
Proč tomu tak je? „Historie krevní transfuze sahá až do 17. století, kdy Richard Lower provedl první úspěšný experiment mezi zvířaty, konkrétně psy. Lower použil stříbrnou trubičku k propojení krčních tepen dvou zvířat a umožnil tak přímý tok krve z jednoho zvířete do druhého. Tento experiment ukázal, že krev je schopna proudění z jednoho organismu do druhého bez okamžitých fatálních následků. Avšak většina těchto raných experimentů byla neúspěšná z důvodu nepochopení základních principů krevní kompatibility a srážlivosti krve. Než byla objevena krevní skupina a určeny základní složky krve, mnohé pokusy skončily tragédií. Lowerova práce však poskytla základ pro budoucí výzkum v oblasti transfuzí a inspirovala další lékaře k tomu, aby pokračovali v pokusech a hledali nové způsoby, jak krev efektivně přenášet mezi organismy,“ píše k tématu portál mayoclinic.org. V této době ještě nebyly objeveny krevní skupiny, což vedlo k častým neúspěchům a komplikacím. Přesto Lowerův experiment otevřel cestu pro další výzkum.
První úspěšná transfuze u člověka
„První úspěšná krevní transfuze z člověka na člověka byla provedena britským porodníkem Jamesem Blundellem na začátku 19. století. Blundell se inspiroval ranými experimenty na zvířatech, ale rozhodl se přejít k lidem s použitím nového zařízení – injekční stříkačky. Tento přístup byl inovativní a umožnil lékařům lépe kontrolovat množství přenesené krve, což výrazně zvýšilo úspěšnost transfuzí. Blundell používal krev od dárců, kteří byli příbuzní jeho pacientům, což minimalizovalo riziko odmítnutí krve imunitním systémem příjemce. Přesto zůstávalo mnoho neznámých, především pokud šlo o krevní skupiny a jejich roli v úspěšnosti transfuzí. Blundellovy experimenty však ukázaly, že je možné přenášet krev mezi lidmi, a tato metoda se stala základem pro další pokroky v medicíně,“ uvádí portál who.int. Tento zásadní pokrok otevřel dveře dalšímu výzkumu a přinesl hlubší pochopení důležitosti krevních skupin a kompatibility.
Krevní skupiny a jejich role
„Objev krevních skupin systémem AB0 byl dalším klíčovým krokem ve zlepšení bezpečnosti krevních transfuzí. Objevitel krevních skupin Karl Landsteiner prokázal, že krev není jednotná tekutina, jak se dříve předpokládalo. Landsteiner objevil tři hlavní krevní skupiny, které se od sebe liší přítomností specifických antigenů na povrchu červených krvinek. Tento objev vedl k lepšímu pochopení, proč některé krevní transfúze fungují, zatímco jiné způsobují závažné reakce, které mohou vést k úmrtí. Zavedení systému AB0 umožnilo lékařům lépe rozlišovat krevní typy a zajistit, aby krev dárce byla kompatibilní s krví příjemce. Tento objev přispěl k dramatickému zlepšení úspěšnosti krevních transfuzí a stal se základem moderního transfuzního lékařství,“ doplňuje web mayoclinic.org. Znalost těchto krevních skupin umožnila lékařům lépe porozumět tomu, proč některé transfuze končily úspěchem, zatímco jiné vedly k vážným komplikacím nebo dokonce smrti.
Kdo, kdy a jak může darovat krev v České republice?
V České republice mohou krev darovat lidé ve věku od 18 do 65 let, pokud jsou v dobrém zdravotním stavu a váží alespoň 50 kilogramů. Dárce nesmí užívat antibiotika ani jiné léky, které by mohly ovlivnit kvalitu krve. Každý dárce prochází před odběrem podrobnou lékařskou prohlídkou, aby bylo zajištěno, že jeho krev je pro příjemce bezpečná.
„Darování krve je nezbytnou součástí zdravotnického systému. Bez dobrovolných dárců by bylo nemožné provádět život zachraňující operace a léčit vážně nemocné pacienty. Dárci krve se často stávají pravidelnými návštěvníky transfuzních stanic, kde darují svou krev každé tři až čtyři měsíce. Je důležité, aby dárci byli informováni o svém zdravotním stavu a podstupovali pravidelné kontroly. Před každým odběrem krve je dárce pečlivě vyšetřen, aby se zajistilo, že darování krve neohrozí jeho vlastní zdraví ani zdraví příjemce. Dárce je také poučen o správné výživě a hydrataci před odběrem, aby minimalizoval rizika spojená s odběrem krve,“ uvádí web who.int.
Teče vám často krev a vznikají modřiny? Krvácivost nepodceňujte, může jít o vážný problém
Odběr krve probíhá na transfuzních stanicích a trvá přibližně 10 až 15 minut. Daruje se kolem 450 ml krve a celý proces je prováděn jednorázovými sterilními nástroji, což minimalizuje riziko infekce. Dárce může krev darovat jednou za tři až čtyři měsíce, v závislosti na pohlaví a zdravotním stavu.
Jaký je rozdíl mezi odběrem krve a odběrem krevní plazmy?
„Odběr plazmy, známý jako plazmaferéza, je proces, při kterém se oddělí plazma od ostatních složek krve. Plazma tvoří přibližně 55 % objemu krve a obsahuje důležité bílkoviny, jako jsou albumin a imunoglobuliny, které se používají při léčbě pacientů s poruchami imunity, vážnými popáleninami a dalšími závažnými zdravotními stavy. Odběr plazmy trvá déle než odběr plné krve – přibližně 45 minut až jednu hodinu – a dárce může tento proces podstoupit častěji, obvykle každé dva týdny. Darování plazmy je stejně bezpečné jako darování plné krve a je klíčové pro výrobu mnoha léků, které nelze syntetizovat uměle,“ píše portál mayoclinic.org.
Podmínky pro darování krve
Dárci musí splňovat přísná kritéria. Kromě věku a dobrého zdravotního stavu je důležité, aby neprodělali v posledních šesti měsících vážná infekční onemocnění nebo chirurgické zákroky. Těhotné ženy, lidé po tetování či piercingu nebo osoby, které v nedávné době cestovaly do oblastí s rizikem malárie, jsou z darování krve dočasně vyloučeni. Tento postup zajišťuje, že krevní transfuze zůstanou co nejbezpečnější pro příjemce i dárce.
