Migréna mi vzala kus dětství, radost ze života, milované cestování a klid. Ukradla mi práci a rozbila vztah s manželem. Léky mi ničí játra a ledviny.
Tématu migrény a její efektivní léčby se dnes věnovala Ing. Barbora Mertová z MaVe PR, která o tom informovala v tiskové zprávě náš zdravotnický magazín s tím, že to vše a mnohé další uvedli lidé potýkající se s touto nemocí v anketě, která doprovázela festival Migréna nás spojuje. Pacientská organizace Migréna-help akci uspořádala už počtvrté – například kvůli tomu, aby se lidé s migrénou navzájem setkali a dozvěděli se od odborníků, jak na svou nemoc co nejlépe vyzrát. Pacientům navíc dala příležitost promluvit o migréně otevřeně a nahlas, bez obav z posměchu svého okolí.
„Lidé s migrénou se za svoje zdravotní potíže často stydí a obviňují se ze slabosti nebo méněcennosti. Ve svém okolí se totiž setkávají s nepochopením a slýchají, že migréna přece není žádná skutečná nemoc,“ vysvětluje předsedkyně pacientské organizace Migréna-help Rýza Blažejovská. „Migréna je tak velkým náporem nejenom na jejich zdraví, ale i psychiku. Proto je důležité, aby se nebáli a řekli si o pomoc,“ dodává.
S migrénou se v České republice potýká přes milion osob – kromě velmi intenzivních bolestí hlavy a zvracení je trápí také aury, při kterých prakticky nevidí, nebo závratě. Někteří lidé mívají pár záchvatů do roka, jiní několikrát týdně. Řadu jedinců velké bolesti paralyzují i více než 25 dnů v měsíci.
„Časté ataky lidem s migrénou významně komplikují život. Starají se navíc nejenom o sebe, ale i o děti a domácnost a musí také pracovat. Aby mohli fungovat, řeší své bolesti nadužíváním léků na bolest, což má ale ve svém důsledku nežádoucí účinky a vyvolává další komplikace. Je to začarovaný kruh,“ popisuje Rýza Blažejovská. Lidé s migrénou podle ní často trpí depresí a úzkostí, za svou nemoc se stydí a bojí se posměchu svého okolí. I z toho důvodu organizace Migréna-help uspořádala už počtvrté společné setkání pacientů, na kterém mohli o svých potížích promluvit otevřeně a bez obav. Na festival Migréna nás spojuje kromě nich dorazili i lékaři, s nimiž účastníci konzultovali své problémy a probrali témata, na která nezbývá čas v ordinacích. „Paní doktorka Eva Medová, specialistka na migrénu, návštěvníky seznámila s novými možnostmi terapie. Patří mezi ně inovativní preparáty, které slouží pro prevenci a léčbu záchvatů migrény. Asi 50 % lidí s migrénou podle ní reaguje dobře také na akupunkturu,“ říká Rýza Blažejovská. Na akci nechyběli ani další odborníci, například psychoterapeut, který příchozím prakticky předvedl, jak se dá uvolnit stres a bolest. „Účastníci si na místě vyzkoušeli fyzioterapeutickou práci s krční páteří. Navštívit mohli i pracovní a neurologickou poradnu,“ doplňuje předsedkyně Migréna-help.
Kdy bolest hlavy znamená více: průvodce pro každého
Letošní ročník festivalu Migréna nás spojuje doprovázela speciální anketa na téma Co mi migréna vzala. Zapojily se do ní desítky lidí. V anketě popsali svá trápení, strach a to, jak bojují nejenom s bolestmi, ale i s pohrdáním okolí. Objevilo se v ní ale i několik pozitivních komentářů – až díky migréně si totiž mnohdy lidé uvědomili, čeho si mají v životě vážit. „Jedna z pacientek uvedla, že je migréna její velkou učitelkou. Mnohem víc si díky ní považuje obyčejných věcí a nebojí se říkat ‚ne‘, když jí tělo vyšle signál, že je potřeba zvolnit,“ doplňuje Rýza Blažejovská. Anketu vyplňovali také rodiče dětí s migrénou, kterým podle nich často vzala celé dětství. Popisovali například, že zatímco ostatní děti si hrály venku, ty jejich ležely doma a zvracely.
Na festivalu se křtila i kniha s názvem Můj Bolehlávek určená právě dětem s migrénou.
K jejímu sepsání inspirovala spisovatelku Helenu Beránkovou osobní zkušenost s tímto onemocněním – sama se s ním od dětství potýká. O to víc si proto uvědomuje, jak důležitá je osvěta už v raném věku. Festivalu se zúčastnily také známé osobnosti. „Lidé migrénu zvládají lépe, když ví, že na ni nejsou sami. O svůj příběh se s příchozími tentokrát podělila Kateřina Brožová, kterou migréna začala trápit po těžké autonehodě. Její záchvaty někdy trvaly i pět dní v kuse,“ uzavírá Rýza Blažejovská.
