Umírání je nevyhnutelnou součástí života. Nové studie však naznačují, že tento proces může být šťastnější, než si myslíme.
„Studie ukazují, že umírající lidé často zažívají hluboké pocity klidu a přijetí. Navzdory fyzické bolesti se jejich emocionální stav zlepšuje, což vede k celkovému pocitu štěstí,“ píše Flowee.cz.
Pohled na smrt se mění
Výzkumy na univerzitě v Severní Karolíně ukázaly, že lidé s terminálními nemocemi jako je rakovina nebo ALS často zažívají pozitivní emocionální stavy, které jsou srovnatelné s pocity radosti a míru. „Mnoho pacientů vyjadřuje hluboké pocity uspokojení a smíření, a to i v posledních fázích života,“ uvádí k tématu zahraniční portál Independent.co.uk s odkazem na své zdroje.
Příznaky a fáze umírání
Umírání je proces, který má své specifické fáze. Během těchto fází může docházet ke změnám v chování a fyziologických funkcích těla. „V první fázi, která může trvat několik měsíců, dochází ke ztrátě zájmu o jídlo a pití, což vede k postupnému slábnutí těla,“ uvádí zdravotnický web Uzdravim.cz.
Další fáze zahrnuje větší únavu a potřebu spánku, zatímco poslední fáze před smrtí se vyznačuje změnami v dýchání a konečným poklesem tělesných funkcí.
Jak lékaři vnímají okamžik smrti
Lékaři se snaží přesně definovat okamžik smrti, což je důležité pro přesnou diagnostiku a poskytování péče. Moderní medicína se snaží lépe porozumět procesu umírání a pomoci pacientům i jejich rodinám lépe se s ním vyrovnat.
„Než praskne žárovka, někdy chvilku bliká. V srdci je to podobné. Okamžik smrti je z biologického pohledu proces. Z právního a etického hlediska však smrt za proces považovat nelze, a proto na základě celospolečenské dohody pracujeme se smrtí jako s okamžikem,“ vysvětluje lékařka Kateřina Rusinová, přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN. Jak tento okamžik určit, bylo předmětem mezinárodní studie DePPaRT, do níž se zapojily dvě desítky jednotek intenzivní péče v Kanadě, České republice a Holandsku.
Když je stav pacienta neslučitelný se životem, jeho orgány mohou zachránit život jiným
„Ve chvíli přijetí pacienta je prognóza neznámá a o pacienta pečujeme s cílem ho uzdravit. Když se ukáže, že je jeho stav neslučitelný se životem a zároveň, že jeho orgány by mohly pomoci někomu, kdo orgán potřebuje, pokračujeme v péči, která se nazývá péče o ‚potenciálního dárce orgánů‘. Je důležité rodinu s touto informací seznámit a společně probrat možnost zařazení jejich blízkého do dárcovského programu. Dialogu s rodinou se účastní ošetřující lékař a paliatr,“ říká na webu vitalia.cz Doc. MUDr. Kateřina Rusinová a dodává, že blízcí pacienta většinou potřebují čas, aby se se situací vyrovnali a dokázali se v ní správně zorientovat. V naprosté většině případů nakonec odběr orgánu podpoří. „Vnímají to jako smysluplnou a správnou věc, přestože první reakce může být někdy negativní.“
Pro příbuzné potenciálního dárce je v tomto ohledu zásadní mít absolutní jistotu, že smrt nastala skutečně nevratně a že zahájit dárcovský proces je bezpečné. Studie DePPaRT poskytne nyní lékařům podklady pro to, aby stanovení přesného okamžiku smrti bylo založeno na širokém vědeckém výzkumu. „Jsem rád, že výsledky vědecké práce týmu nynější Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN se projevují krátce po jejím založení. Ukazuje se, že výzkumný potenciál v této oblasti je značný a že toto fakultní pracoviště se naplno zapojilo do mezinárodní vědecké spolupráce,“ vyzdvihuje děkan 1. LF UK prof. Martin Vokurka.
Lékaři využívají různé metody a technologie, aby identifikovali přesný okamžik smrti a zajistili, že pacienti obdrží odpovídající péči až do konce.
