Cítíte se při cestování nevolně? Možná trpíte kinetózou, stavem, který ovlivňuje miliony lidí po celém světě.
„Kinetózu neboli cestovní nevolnost, zažil snad každý ať už aktivně či pasivně při školním výletu nebo cestě na dovolenou. Na stejném mechanismu pracuje i mořská nemoc, i když ani u kinetózy se vlastně o nemoc nejedná,“ vysvětluje k danému onemocnění v úvodu medicínský portál symptomy.cz.
„Kinetóza je stav nerovnovážného aparátu středního ucha. Když sedíte v autě a kocháte se krajinou, vaše oči sdělují nervovému systému, že se hýbete pomalu nebo dokonce vůbec. Oproti tomu pohybový aparát středního ucha vysílá impulsy o velmi rychlém pohybu (zvláště, pokud se vaše auto pohybuje nestejnoměrně nahoru, dolů a do stran). Tělo pak z dvou odlišných podnětů nedokáže určit, co se děje, a vám začíná být nevolno,“ upřesňuje dále medicínský portál.
Toto onemocnění je důsledkem nesrovnalosti mezi vizuálně vnímaným pohybem a pohybem, který cítí vnitřní ušní orgány zodpovědné za rovnováhu.
Diagnostika a symptomy
Kinetóza se obvykle diagnostikuje na základě typických symptomů hlášených pacientem. Lékař může položit otázky týkající se okolností, za kterých se příznaky objevují, a jejich intenzity. Příznaky kinetózy zahrnují závratě, zvýšenou slinivost, bledost kůže, studený pot, nevolnost a zvracení.
Příčiny a rizika
Hlavní příčinou kinetózy je rozpor mezi signály, které mozku posílají oči a vnitřní ucho. Když se například člověk pohybuje v autě, jeho vnitřní ucho zaznamenává pohyb, zatímco oči mohou vidět stacionární interiér vozu, což vede k rozporu signálů v mozku.
Kdy navštívit lékaře
Pokud jsou příznaky závažné nebo omezují každodenní činnosti, je vhodné vyhledat lékaře. Obvykle se tímto onemocněním zabývají lékaři obecné praxe nebo specializovaní otorinolaryngologové.
Léčba a prevence
„Léčba kinetózy může zahrnovat léky proti nevolnosti, jako jsou antihistaminika nebo léky proti závratím. Důležitá je také prevence, například výběr sedadla, kde je pohyb cítit méně, nebo fixace zraku na stabilní bod v dálce. Někteří lidé mohou mít prospěch z adaptace těla na pohyb prostřednictvím postupného zvykání,“ uvádí odborný zdravotnický portál stefajir.cz.
„Prevence má při cestování velký význam. Každý, kdo mívá projevy kinetózy, a ví to o sobě, by měl dodržovat určitá opatření, která souvisí s příčinami nemoci. Základem je nezahlcovat při cestování váš vestibulární aparát mnoha informacemi. Je proto vhodné sedět v autobuse (i v autě) co nejvíce vpředu, kde jsou menší otřesy, a dívat se ve směru jízdy, nikoliv z bočního okénka. Tím snížíme, nebo zcela vyrušíme informace o pohybu nahoru a dolů a do strany – zůstane jen informace o pohybu v před, a to je pro vestibulární aparát mnohem menší zátěž,“ vysvětluje dále stefajir.cz.
„Před cestováním je vhodné nejíst a nepít alkohol. Prý také pomáhá v dopravním prostředku cucat bonbon nebo žvýkat žvýkačku. Klimatizace nebo alespoň dostatečné větrání může také pomoci – chladný osvěžující vzduch tlumí pocity nevolnosti. Citlivost vestibulárního aparátu umíme kromě toho ztlumit pomocí léků, ty se hodí zejména u dlouhých cest u dětí. Nejznámějším zástupcem je sloučenina moxastin teoklát (lék Kinedryl), která se podává asi půl hodiny před vstupem do cestovního prostředku a pak během cesty v několikahodinových intervalech,“ doplňuje k léčně lékařský portál stefajir.cz.
Jak předcházet cestovní nevolnosti
„Na každého člověka, dítě nebo dospělého, může působit něco jiného. Časem sami poznáte, je-li pro vás lepší cestovat s plným čí prázdným žaludkem. Rozhodující u někoho také může být místo, kde v autě sedí. Odreagování a zlepšení stavu může přijít s dobrou hudbou nebo upovídaným řidičem. Co se však nedoporučuje, je četba. Za jízdy rychle unavuje a nevolnost by mohla spíše navodit,“ dodává portál symptomy.cz.
Historie a další poznatky
Kinetóza je známá už od dávných dob, kdy cestování lodí bylo běžným způsobem dopravy, ale první vědecká studie tohoto jevu byla publikována až v 19. století. Výzkum v oblasti kinetózy pokračuje s cílem lépe porozumět tomuto onemocnění a vyvíjet účinnější metody léčby.
Historie kinetózy sahá daleko do minulosti, kdy cestování nebylo tak pohodlné a rychlé jako dnes. První zaznamenané zmínky o cestovní nevolnosti se objevují v dílech starověkých řeckých a římských lékařů, kteří popisovali příznaky podobné těm, které dnes připisujeme kinetóze. Avšak systematické studium tohoto jevu začalo až v 19. století, kdy se rozvoj dopravních prostředků, jako jsou lodě a vlaky, začal dotýkat širší populace.
Výzkumy v 20. století, zejména během a po druhé světové válce, přinesly hlubší pochopení mechanismů kinetózy. Studie byly částečně motivovány potřebou řešit problémy cestovní nevolnosti u vojáků a námořníků. To vedlo k rozvoji prvních léčebných metod, včetně použití léků proti nevolnosti a dalších terapeutických přístupů.
Další poznatky ukázaly, že kinetóza není jen otázkou fyzické nevolnosti; má také psychologickou složku. Studie naznačují, že očekávání a zkušenosti s předchozími epizodami cestovní nevolnosti mohou zvýšit pravděpodobnost jejího výskytu. To naznačuje, že psychologické faktory, jako je úzkost a strach, mohou hrát roli v rozvoji a zintenzivnění příznaků.
Ve 21. století pokračuje výzkum kinetózy s využitím moderních technologií, jako je virtuální realita, která umožňuje lépe studovat a simulovat podmínky vedoucí k cestovní nevolnosti. To pomáhá lépe porozumět, jakým způsobem různé smyslové vjemy spolu interagují a vedou k nesouladu, který je základem kinetózy. Také se zkoumají nové léčebné metody, včetně neuromodulace a biofeedbacku, které slibují účinnější zvládání a potenciálně i prevenci kinetózy.
Přes veškerý pokrok v pochopení a léčbě kinetózy zůstává mnoho otázek otevřených, zejména co se týče individuálních rozdílů v náchylnosti k onemocnění a optimálních metodách jeho prevence a léčby pro různé typy cestování. Další výzkum v této oblasti je nezbytný, aby se zlepšila kvalita života lidí trpících kinetózou a aby bylo možné vytvořit personalizovanější a účinnější léčebné strategie.
Kinetóza je překážkou pro mnohé cestující, ale porozuměním jejím příčinám a správnou prevencí a léčbou je možné výrazně zmírnit její dopad na kvalitu života.