Únava není lenost. Je to tiché volání těla o pomoc, které příliš často ignorujeme nebo banalizujeme.
Únava je pro mnohé z nás každodenním společníkem. Po dlouhém dni, nevyspání nebo intenzivním výkonu si ji vysvětlíme jako přirozenou reakci těla. Jenže co když únava přetrvává i tehdy, kdy by měla dávno odeznít?
Co když nám nestačí víkendový odpočinek, spánek, ani volno? Existují stavy, kdy je únava pouze špičkou ledovce – projevem hlubšího problému, který se skrývá uvnitř organismu a zůstává nerozpoznán. Řada lidí žije s chronickým únavovým syndromem, aniž by o tom věděla. Místo diagnózy slýchají roky dokola: „Jsi jen unavený, dej si kafe.“ Jenže tady už káva nestačí – a někdy může být pozdě.
„ME/CFS je komplexní, chronické onemocnění, které zasahuje více systémů v těle a vyznačuje se hlubokou, neustupující únavou, jež není úměrná předchozí aktivitě a nezlepšuje se odpočinkem. Lidé s tímto onemocněním mohou pociťovat zhoršení symptomů po fyzické nebo psychické námaze, známé jako post-exertionální malátnost (PEM). Tento stav může trvat dny, týdny nebo déle. Mnozí pacienti mají také problémy se spánkem, bolestmi, problémy s myšlením nebo soustředěním (tzv. mozková mlha) a závratěmi. ME/CFS se může vyvinout náhle, například po infekci, nebo pozvolna. Onemocnění se vyskytuje napříč věkovými skupinami, i když nejčastěji u dospělých ve věku 40–60 let. Dopad na kvalitu života může být hluboký – někteří pacienti nejsou schopni vykonávat běžné denní činnosti a až čtvrtina z nich je upoutaná na lůžko nebo domov. Přesné příčiny ME/CFS nejsou známy, ale výzkumy ukazují na kombinaci genetických, imunitních, neurologických a metabolických faktorů,“ uvádí k tématu portál cdc.gov.
Únava jako příznak poruchy: když tělo nefunguje, jak má
Mnoho lidí vnímá únavu jako běžný důsledek každodenního stresu, náročné práce či rodičovských povinností. Jenže v některých případech nejde o pouhé vyčerpání, ale o vážný příznak, který signalizuje nerovnováhu v těle – často spojenou s hormonálním systémem, oběhovou soustavou, nebo metabolismem. Například nepoznaná hypotyreóza, skrytá anémie či začínající autoimunitní onemocnění se mohou zpočátku projevovat pouze tím, že se člověk cítí „unavený“, ačkoliv jinak „není nemocný“.
Chronická únava navíc často provází i psychická onemocnění, která bývají přehlížena, a její skutečný původ tak zůstává léta neodhalen. Dlouhodobé ignorování tohoto signálu může vést k progresi základní choroby, a především ke ztrátě kvality života.
„Únava může být důsledkem jednoho nebo více zdravotních problémů. Patří sem například anémie, onemocnění srdce, poruchy štítné žlázy, cukrovka, chronická bolest nebo deprese. Další příčinou může být i špatná životospráva – nedostatek pohybu, nadbytečný stres, nedostatek spánku či nevyvážená strava. Mezi méně časté, ale o to závažnější příčiny patří například spánková apnoe, chronická infekce nebo rakovina. Některé případy únavy jsou výsledkem kombinace fyzických i psychologických faktorů. Únava může být subjektivní i objektivní, přičemž pacient často uvádí neschopnost vykonávat běžné denní aktivity. Pokud únava přetrvává déle než několik týdnů, měla by být vždy konzultována s lékařem. V diagnostice je klíčové zohlednit nejen symptomy, ale i celkový zdravotní a životní kontext pacienta. Lékaři často využívají laboratorní testy, screening na psychické potíže, ale také hodnotí spánkové návyky a úroveň stresu. Důležité je vyhnout se zjednodušeným závěrům, protože únava není vždy pouze psychického původu. Může být také prvním příznakem závažnějšího onemocnění, které je třeba včas zachytit. Naopak i psychická zátěž může vyvolávat tělesné příznaky, včetně vyčerpání, bolestí hlavy či svalstva. Léčba únavy se proto vždy odvíjí od konkrétní příčiny. Úprava režimu, terapie nebo cílená léčba onemocnění může přinést výrazné zlepšení,“ upozorňuje, v krátké citaci s redakčním přepisem medicínský server mayoclinic.org.
Když únava přebírá velení: každodenní boj, který není vidět
Je těžké pochopit, jak vyčerpávající může být život s únavou, dokud se nestane vaší součástí. Lidé, kteří ji skutečně prožívají jako symptom hlubší poruchy, často čelí nepochopení okolí – „Vždyť vypadáš normálně“ nebo „To bude jen stres“ slýchají častěji než radu, aby navštívili odborníka. Problém ale spočívá v tom, že únava nebývá navenek viditelná, a přesto dokáže zcela ochromit každodenní fungování. Pacienti popisují, že i cesta do koupelny může být výkon, na který je potřeba se několik minut psychicky připravovat.
Obecný zdravotnický výzkum už dnes upozorňuje, že za únavou často stojí vážné patofyziologické procesy, které ovlivňují nejen fyzické, ale i neurologické a kognitivní schopnosti člověka. Taková únava není leností – je to forma tichého kolapsu těla, které volá o pomoc.
„Myalgická encefalomyelitida/chronický únavový syndrom (ME/CFS) je závažné, dlouhodobé onemocnění, které výrazně omezuje schopnost člověka fungovat normálně. Pacienti popisují extrémní únavu, která nepolevuje ani po delším odpočinku, a zhoršuje se i po mírné námaze – fyzické, ale i mentální. Příznaky zahrnují poruchy spánku, bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy, problémy s pamětí, soustředěním i řečí. Mnozí pacienti zažívají i přecitlivělost na světlo, hluk nebo pachy. Závažnost onemocnění se liší – někteří jsou schopni pracovat na částečný úvazek, jiní jsou trvale upoutáni na lůžko. ME/CFS se často objevuje náhle, například po virové infekci, ale může se rozvíjet i pozvolna. Přesná příčina zatím není známá, ale výzkumy naznačují souvislosti s imunitním, neurologickým i metabolickým systémem. Diagnostika je náročná – neexistuje jediný laboratorní test, který by onemocnění jednoznačně potvrdil. Léčba je zaměřena na zmírnění příznaků a zlepšení kvality života. Vyžaduje multidisciplinární přístup, včetně fyzioterapie, behaviorální terapie a někdy i medikamentózní léčby. Výzkum stále probíhá, například zkoumání abnormalit v mozkové aktivitě, mitochondriální dysfunkce či autoimunitních procesů. Pro pacienty i lékaře zůstává ME/CFS výzvou. Mnoho pacientů čelí stigmatizaci – onemocnění je často označováno za psychosomatické, i když vědecké důkazy jasně ukazují na biologický základ. V USA se výzkumu ME/CFS věnuje Národní institut zdraví (NIH), který financuje výzkumná centra a podporuje klinické studie. Cílem je nejen pochopit mechanismus onemocnění, ale také najít účinnější způsoby léčby. Výzkumy naznačují, že ME/CFS může souviset s postvirovými stavy, jako je například Long COVID. Společným jmenovatelem je chronická dysregulace těla. Při podezření na ME/CFS je klíčové včasné rozpoznání symptomů a přístup založený na spolupráci více odborností,“ uvádí portál nih.gov.
Neviditelná příčina kolapsu: co nám tělo skutečně naznačuje, když nás přepadne únava
Únava není jen tělesným projevem, ale mnohdy i signálem nervového systému, že se v těle odehrává něco zásadního, co mozek nedokáže jinak vyjádřit. Lidé často zaměňují běžné vyčerpání za hlubokou fyziologickou únavu, aniž by vnímali, že jejich autonomní nervový systém už delší dobu pracuje ve stavu nerovnováhy. V takovém případě totiž tělo nevypíná, když by mělo, a naopak nezvládá spustit správné regenerační procesy. Klíčovým ukazatelem je například porucha variability srdeční frekvence – zcela nenápadný, ale přesný biomarker toho, zda tělo zůstává v neustálé pohotovosti. Změny v této oblasti přitom často předcházejí i viditelným zdravotním komplikacím.
Dalším opomíjeným aspektem je vliv střevní mikrobioty na únavu. Málokdo ví, že bakterie žijící v našem trávicím traktu hrají zásadní roli v produkci neurotransmiterů, jako je například serotonin. Jeho hladina ovlivňuje nejen naši náladu, ale i schopnost regenerace, spánek a celkovou odolnost vůči stresu. Pokud je střevní mikrobiom narušen – ať už kvůli špatné stravě, antibiotikům nebo chronickému stresu – začíná kolabovat i systém, který má regulovat naši energii. Únava se pak může projevit i jako důsledek zánětlivé reakce v organismu, která probíhá tiše a dlouhodobě, bez zjevných příznaků.
Významným, ale veřejností málo známým faktorem, který stojí za únavou, je tzv. mitochondriální dysfunkce. Mitochondrie, označované za buněčné elektrárny, hrají klíčovou roli při produkci energie ve formě ATP. Pokud mitochondrie nepracují správně – což může být důsledkem oxidativního stresu, toxinů, infekcí nebo genetických predispozic – buňky nejsou schopny vyrábět dostatek energie ani pro základní činnosti. Člověk pak může zažívat stavy naprostého vyčerpání i po krátké námaze. Tento mechanismus je zásadní například u lidí s ME/CFS nebo u pacientů s postvirovým syndromem.
Kognitivní únava, která bývá s běžnou únavou často zaměňována, představuje další specifickou oblast. Nejde totiž jen o problém „myslet“, ale o narušení výkonnosti v oblastech, jako je pozornost, plánování, nebo schopnost rozhodování. Typické je, že mozek přestává zvládat podněty, rychle se „zahlcuje“ a vzniká dojem mozkové mlhy.
Tato forma únavy se často objevuje bez fyzického vyčerpání a bývá prvním náznakem neurozánětlivých procesů. Přesto zůstává přehlížená – jak ze strany pacientů, tak i lékařů, kteří ji často chybně vyhodnotí jako únavu spojenou s depresí nebo stresem.
Jedním z nejméně medializovaných rizik je chronická dehydratace. Zatímco většina lidí si uvědomuje, že voda je důležitá, málokdo ji skutečně pije v dostatečném množství. Dlouhodobě nedostatečný příjem tekutin ovlivňuje viskozitu krve, prokrvení mozku, činnost ledvin i schopnost těla odvádět metabolický odpad. Výsledkem je únava, kterou lidé vnímají jako běžné ochabnutí – a přitom jde o systémovou nerovnováhu. Dehydratace navíc snižuje schopnost termoregulace, což vede k přetěžování organismu i v klidovém stavu.
Specifickým a často opomíjeným faktorem je tzv. energetický nesoulad mezi vnějšími nároky a vnitřními rezervami. Moderní společnost vytváří iluzi, že výkonnost je standard, zatímco únava je slabost. Jenže ne každý organismus je schopen fungovat v rytmu, který určuje společenský tlak. Někteří lidé mají geneticky nebo metabolicky nastavený nižší práh odolnosti, a pokud tento signál ignorují, tělo jim to dříve či později dá najevo – formou vyčerpání, imunitního selhání nebo rozpadu vnitřní rovnováhy. Únava tak v tomto smyslu není slabostí, ale jedním z posledních nástrojů těla, jak nás donutit zpomalit, přehodnotit a přizpůsobit se.
Únava není nepřítel, ale posel: naslouchejte dřív, než vás zastaví
Únava není slabost. Není ostudou. Není ani leností, jak se často říká. Je to velmi jemně naladěný varovný systém těla, který nám včas signalizuje, že něco přestává fungovat tak, jak má. Pokud ji budeme dál ignorovat, potlačovat kávou, energetickými nápoji nebo přetvářkou „že to zvládáme“, jednou si tělo samo řekne dost.
Únava, která přetrvává, je jako rozsvícená kontrolka na palubní desce – nemusí znamenat, že motor selhal, ale že bez pozornosti brzy selže. Čím dříve tento signál rozpoznáme, tím větší šanci máme změnit kurz. Zpomalit. Přehodnotit své priority. Posílit spánek, výživu, hydrataci, a především mentální hygienu.
Základem je naučit se vnímat vlastní tělo ne jako stroj, který má vydržet co nejvíc, ale jako komplexní systém, který potřebuje regeneraci, rovnováhu a respekt. Pravidelný pohyb přiměřené intenzity, pobyt na čerstvém vzduchu, vědomá relaxace i kvalitní spánek jsou základními pilíři prevence. Pokud však únava přetrvává i po odpočinku nebo vás omezuje v běžném životě, neváhejte vyhledat odborníka. Včasná diagnostika může zabránit rozvoji chronických stavů, jejichž léčba je náročná a zdlouhavá.
Nezapomínejte, že tělo s námi nemluví slovy. Mluví symptomy. A únava je často to nejdůležitější sdělení, které nám může dát. Dovolme si ji slyšet – dřív, než už nebude cesty zpět.
