Jaký je život pro ty, kteří se nemohou orientovat? Odborníci odhalují dopady a strategie.
„Přestože si lidé z podobných zážitků často dělají legraci, v některých situacích se pro ně jejich neschopnost orientace stává stresující a mnohdy i ponižující záležitostí. Dokáže jim to znepříjemnit jak profesní, tak soukromý život. Někteří jedinci s velmi nízkou úrovní orientačního smyslu dokonce trpí komplexem méněcennosti, což se týká především mužů, kteří tento handicap jen velmi neradi přiznávají,“ píše k tématu web zena-in.cz.
„Jsem muž a mám hrozně špatný orientační smysl, nevím, čím to je, ale když někam jedu, třeba i několikrát po sobě, tak nejsem schopen si zapamatovat cestu a hrozně bloudím. Stává se někomu něco podobného?“ svěřuje se jistý pan Honza na jednom diskusním fóru. Stejně jako mnozí se totiž i on drží zažitého klišé, že špatný orientační smysl je převážně „ženskou záležitostí“. A to i přesto, že to doposud žádná studie neprokázala a vyvracejí to i lékaři. „Není zde žádná spojitost mezi pohlavími,“ potvrzuje pro web zena-in.cz MUDr. Zdeněk Kovařík, ředitel nemocnice v Měšicích. Přesto je cesta do poznání tohoto problému velmi složitá…
V moderním světě, kde je orientace považována za samozřejmost, se může zdát ztráta orientačního smyslu jako drobný problém. Nicméně pro jedince trpící tímto stavem, známým jako topografická disorientace nebo dezorientace, je to výzva, která zasahuje do každodenního života na mnoha úrovních.
To, že si někdo nedokáže ani po x-té zapamatovat směr jízdy, místo nebo trasu, má co dělat s kognitivními funkcemi, které souvisejí s tím, jak vnímáme, myslíme, jednáme, jak jsme schopni si určité věci zapamatovat, ale také jak se dokážeme učit a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám v prostředí. Patří sem také koncentrace, schopnost porozumět informacím, či řešení a plánování problémů. „Kognitivní funkce závisí na tom, jaké má člověk vrozené vlastnosti. To se týká například inteligenční, motorické nebo psychologické roviny,“ upřesňuje na webu zena-in.cz MUDr. Zdeněk Kovařík.
„Někteří lidé jsou schopni zapamatovat si přesně trasu nebo rozdělení místnosti v budově, či kde byl postaven jednotlivý kus nábytku, a to i přesto, že místo navštívili třeba jenom jednou v životě. Důležité totiž je, jak si tyto vjemy uloží,“ konstatuje lékař.
Jaké jsou projevy a příčiny?
Podle neurologů je dezorientace způsobena poruchami v částech mozku zodpovědných za zpracování prostorových informací a paměti. „Pro některé lidi je těžké si vybavit mapu svého okolí nebo si zapamatovat cestu, kterou už absolvovali několikrát,“ vysvětluje redakci námi oslovený lékař MUDr. Pavel Novák, neurolog. „Tento stav může být vrozený nebo vzniknout jako důsledek traumatu či degenerativních onemocnění,“ doplnil krátce neurolog.
Psychologické a sociální dopady
Ztráta orientačního smyslu může vést k sociální izolaci, úzkostem a snížené sebedůvěře. Psychologové zdůrazňují význam podpory a porozumění ze strany rodiny a přátel. „Je důležité, aby se lidé s touto poruchou necítili sami a nepochopeni,“ řekla magazínu ZdravíŽivot.cz Mgr. Jana Beránková, klinická psycholožka.
„Tato podpora může pomoci zmírnit psychické dopady a zlepšit kvalitu života,“ doplnila psycholožka.
Tématu se také okrajově věnuje portál Týden.cz, jen uvádí, že většina živočichů má v těle gen, který jim umožňuje vnímat magnetické pole a orientovat se v prostoru. Na rozdíl od zvířat ho člověk moc využívat neumí. A čím jsou technologie vyspělejší, tím méně se o to musíme snažit. Bez navigace GPS si už leckdo netroufne ani projet svým městem. Co taková pohodlnost provádí s naším mozkem? A co se stane, když se najednou musíme spolehnout jen na „vnitřní kompas„?
„Pokud lidé používají pravidelně GPS navigaci, vůbec netrénují strategie, jak se vyznat v cizím prostředí. Když se o to ovšem snaží sami, část jejich mozku – hipokampus – se tréninkem zvětšuje a zde přítomné místové buňky se aktivují,“ popisuje na serveru Týden.cz zákonitosti probíhající v mozku člověka Kamil Vlček, experimentální neurobiolog z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR.
Nezlehčujte schopnosti žen
Kdo si lépe zapamatuje trasu, kterou již projel? Kdo efektivněji nalezne cestu z místa, kde se již dříve nacházel? Podle expertů z Mezinárodní autonomní univerzity v Mexiku jsou to ženy. Vývoj mužských a ženských navigačních schopností se odvíjel během stovek tisíc let podle rolí, které obě pohlaví zastávala v společnosti. Zatímco muži jako lovci si během lovu formovali mentální mapy a lokalizovali sebe v rámci nich, ženy, jako sběračky, se neopíraly o takové mapy, ale spoléhaly na pamatování orientačních bodů. „Tato zjištění ukazují, že ženy si dodnes účinněji osvojují a rychleji využívají vyhledávací strategie, které jsou charakteristické pro životní styl sběraček,“ uvádí Luis Pacheco-Cobos, autor této studie z Mexika.
Tento fakt ve studii definovala Eleanor Maguirová z Londýnské univerzity – šlo o taxikáře. „Čím déle vykonávali svou profesi, tím větší hipokampus měli. U běžných lidí tomu tak nebylo,“ popisuje vědec výzkum irské neuroložky. Zmíněný princip funguje i opačně.
„Používáme-li orientační smysl málo, schopnost vyznat se v terénu pomalu ztrácíme. A to i tím, že se na ni přestáváme spoléhat,“ míní na webu Tyden.cz psycholog Jan Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl. Není to však pouze kvůli bezbřehé důvěře v moderní technologie. Svou roli hraje komplexní způsob života a prostředí, v němž trvale fungujeme. „Je hodně strukturované: všude máme různé návěsti, cedule, šipky, popisy… Protože jsou nejen ve městě, ale i v přírodě, už ani tam nepotřebujeme zapojovat instinktivní schopnost,“ uvádí dále Kulhánek.
Tudíž i při cestování za pomoci navigačních systémů má mozek de facto volno.
Strategie a pomůcky
Naštěstí existují různé strategie a pomůcky, které mohou lidem s dezorientací pomoci. Moderní technologie, jako jsou GPS navigace a aplikace pro chytré telefony, hrají klíčovou roli. Výzkumy také ukazují, že trénink paměti a prostorové orientace může v některých případech zlepšit schopnost orientace.
Závěr
Život bez orientačního smyslu představuje mnoho výzev, ale s vhodnou podporou a pomůckami je možné tyto překážky překonat. Pochopení a empatie ze strany okolí mohou výrazně přispět ke zlepšení kvality života těch, kteří se s tímto stavem potýkají. Věda a technologie nabízejí naději a ulehčení, ale největší sílu představuje lidské porozumění a podpora.
