Pro některé z nás je slovo „promiň” součástí každodenní komunikace. Omluva je někdy víc než potřebná.
Často se omlouváme i ve chvílích, kdy je slovo „promiň” zbytečné. Tématu se dnes věnovala redaktorka našeho magazínu Kamila Vargová.
I když se omlouvání může zdát jako neškodný a až příliš zdvořilý zvyk, nese své následky. Odborníci na duševní zdraví říkají, že přílišné omlouvání může vést například k hanbě za svou identitu. V jádru je totiž přílišné omlouvání sebezradou. Častým omlouváním bereme vinu a následky neoprávněně na sebe, čímž nás mozek nutí věřit, že chyba je ve skutečnosti naše.
Proč máme tendenci se příliš omlouvat?
Jessica Estrada v magazínu TZR zmiňuje, že jsme vychováni tak, abychom věřili, že naše přijetí od ostatních je založeno na tom, jak jsme zdvořilí a poddajní. Také jsme byli vedeni k potřebě hledání svých chyb v jakékoliv situaci. Jinak řečeno, společnost nás vycvičila, abychom věřili, že na pocitech druhých záleží více než na našich vlastních. Toto naučené chování je často spojeno s minulými zkušenostmi. Příkladem může být vyslovení alternativního názoru, který změnil konverzaci v konflikt, takže jste se rozhodli zachovat mír omluvou. V takovém případě se omluva stává způsobem, jak vyhrocenou situaci uklidnit a dosáhnout tak pocitu bezpečí.
Kdy máte tendenci se omlouvat?
Dle odborníků je důležité rozpoznat situace, kdy máte tendenci k častému omlouvání. Zamyslete se nad tím, v jakých situacích nebo v okolí kterých lidí cítíte největší tlak, který vede k omluvám. Zeptejte se sami sebe: „Čím jsou ti lidé natolik speciální, že si chci vzít na sebe vinu, která není moje? Co v nich ve mně vyvolává nutkání zapojit se do sebezrady?”
Proč se často omlouváte?
Přílišné omlouvání odhaluje nezahojenou ránu z minulosti. Tudíž pochopení, proč to děláte, je klíčovou součástí procesu hojení. Zajímejte se o původ tohoto zvyku a zeptejte se sami sebe: „Před čím se omluvou snažím chránit? Jakým způsobem mě omluva drží v bezpečí? Přinesla mi omluva v minulosti něco, co jsem chtěl nebo potřeboval?”. Toto porozumění se stává vstupní branou ke změně vašeho vztahu s omluvami a nakonec vás vede k tomu, že se budete cítit silnější a sebevědomější.
Pauza před odpovědí
Časté omlouvání je často reflexivní. Omluvíme se dřív, než si vůbec uvědomíme, že se omlouváme. Často se to stává, když chceme okamžitě reagovat na nepohodlí jiných lidí, protože se cítíme nepříjemně, když naše rozhodnutí nejsou dobře přijata. Zkuste se před automatickou reakcí na chvíli zamyslet, za co se máte omluvit a za co naopak ne. Během této krátké pauzy se zhluboka nadechněte a klidně dotyčnému řekněte něco ve stylu: „Děkuji za tvůj názor, dej mi chvilku na zpracování myšlenek.”
Procvičte si reakce pomocí alternativních frází
Možná se ptáte, co tedy říct, když ne slovo ”promiň”? Skvělým začátkem je vyměnit slovo „omlouvám se” za „děkuji”.
Fráze, které lze použít místo omluvy:
– Děkuji za sdílení tvého pohledu.
– Příště provedu zmíněné změny.
– Děkuji za rady. Provedu úpravy.
– Děkuji za názor. Moje myšlenky jsou…
– Děkuji za pochopení mého alternativního názoru.
– Děkuji, že jsi na mě počkal.
Klíč k úspěchu
Nezapomeňte, že pokud je omluva vhodná a potřebná, není na ní nic špatného. Klíčem k úspěchu je omluvit se pouze za to, co vás mrzí a za co jste odpovědní. Ovšem, rozhodnout se přestat se příliš omlouvat je snadné, ale praktikování je těžké. Na situace se můžete připravit vedením dialogů sami se sebou, kdy si nacvičíte obtížné situace a vaše reakce na ně.
