Angiografie odhaluje skryté problémy srdce a cév. Co přináší a jaké nese rizika?
„Angiografie neboli digitální subtrakční angiografie (DSA) slouží k zobrazení cévního řečiště, a podle toho, který úsek tohoto řečiště je právě zobrazován, bývá označována i jako arteriografie (zobrazení tepen). Samotný termín označuje v užším slova smyslu klasickou angiografii, což je rentgenová zobrazovací metoda, během které se do dané oblasti cévního řečiště vstříkne jodová kontrastní látka a požadovaná oblast se pak zobrazí pomocí rentgenových paprsků. Aplikace kontrastní látky se provádí zavedením katetru skrze stehenní tepnu z třísla,“ píše v úvodu k danému vyšetření medicínský portál symptomy.cz.
Toto vyšetření je neocenitelným nástrojem v kardiologii a angilologii, umožňuje lékařům detekovat a hodnotit různé vaskulární nemoci a stavy, včetně aterosklerózy, aneuryzmat, vaskulárních obstrukcí a dalších.
Typy angiografických výkonů
„Spektrum léčebných výkonů je velice široké, a kromě diagnostických metod zahrnuje i výkony na tepenném a žilním řečišti. Jedná se například o zlepšení či obnovení průtoku krve zúženou nebo zcela uzavřenou cévou pomocí balónků a speciálních kovových výztuží (tzv. stentů). Dále se provádějí imobilizační nebo speciální a kombinované výkony,“ uvádí dále portál symptomy.cz.
Kdy se angiografie používá
„Indikace výkonu jsou v zásadě buď diagnostické, nebo terapeutické, avšak s rozvojem nejmodernějších MR a CT přístrojů, které umožňují neinvazivní a velmi kvalitní zobrazení cévní soustavy, jsou v dnešní době diagnostické indikace používány jen zřídkakdy. Ve většině případů se tedy jedná o terapeutické indikace. Angiografické terapeutické výkony mohou také v určitých případech zcela přesně nahradit otevřený chirurgický zákrok nebo být pro pacienta jen jedinou možností léčby,“ vysvětluje dále medicínský portál.
Příprava a průběh vyšetření
Před angiografickým zákrokem je nutná důkladná příprava pacienta, která zahrnuje laboratorní testy a v některých případech i přerušení antikoagulační terapie. Po příchodu do zdravotnického zařízení pacient podstoupí krátké předoperační vyšetření, během kterého mu může být podán sedativní lék, aby byl uvolněný a co nejméně stresoval.
Vyšetření se provádí katetrizací, kdy je přes arterii v noze nebo ruce zaveden tenký pružný katetr až k příslušným cévám. Pro lepší vizualizaci cévního systému se do cév aplikuje kontrastní látka, která je obvykle na jodové bázi. Kontrast umožňuje lékařům na rentgenovém snímku jasně vidět stav cév.
Jaké mohou být komplikace výkonu?
„Hned v úvodu je třeba uvést, že vyšetření není zcela bez rizik, nicméně v rukou zkušeného katetrizujícího lékaře se jedná o metody bezpečné a výskyt komplikací se pohybuje řádově v desetinách procenta,“ uvádí k možným komplikacím pražský IKEM.
Přecitlivělost na kontrastní látku, která může vést k vážnému postižení orgánů, či dokonce smrti, je velmi vzácná a její vznik je redukován premedikací, tedy protialergickou přípravou před výkonem. V případě jejího vzniku máme k dispozici všechny prostředky k tomu, aby situace byla co nejefektivněji řešena.
„Závažné (život ohrožující) komplikace, jako je tvorba krevních sraženin, rozsáhlý krevní výron v místě vpichu vyžadující krevní transfúze, poškození nebo uzávěr cév, infarkt myokardu, mozková mrtvice s následným ochrnutím, popřípadě úmrtí, jsou rovněž velmi vzácné. Povšechně vzato, rizika jsou zanedbatelná ve srovnání s terapeutickým přínosem tohoto vyšetření. K významné redukci komplikací můžete přispět i Vy sami, budete-li informovat přijímajícího nebo katetrizujícího lékaře o výskytu některých přidružených onemocnění: například o tendenci ke zvýšenému krvácení (např. při drobných poraněních nebo zákrocích – trhání zubů), užívání léků snižujících krevní srážení (Warfarin, Pelentan), alergii (např. senné rýmě), přecitlivělosti na léky (především jód), potraviny, náplasti, vyskytla-li se u Vás při dřívějších kontrastních rentgenologických vyšetřeních vyrážka nebo jiná komplikace, máte zvýšenou funkci štítné žlázy,“ dodává pražský IKEM.
Po výkonu
„Katétr je odstraňován z tepny ošetřovatelským personálem zpravidla několik hodin po výkonu, po poklesu účinnosti protisrážlivých léků, které jsou během výkonu rutinně podávány. Po vyjmutí katétru je tepna manuálně stlačena asi 15 minut a následně bandážována elastickým obvazem na dobu 8 až 10 hodin. Během této doby se poraněné místo na tepně uzavře, je však nutno dodržovat klid na lůžku, ležet na zádech s nataženou nohou na straně vpichu. Zjistíte-li přes všechna opatření známky krvácení, projevující se nejčastěji jako pocity tepla, vlhka nebo bolesti v postiženém místě, brnění nebo necitlivost dolních končetin „(zvláště pak prstů), ihned informujte ošetřovatelský personál a lékaře,“ vysvětlují lékaři z pražského IKEMu.
Bližší pokyny k chování po tomto výkonu s ohledem na délku klidu na lůžku vám vždy podá ošetřující lékař.
Bolestivost a rizika
Samotné vyšetření je obvykle prováděno pod lokální anestézií a je minimálně bolestivé. Pacienti mohou pociťovat pouze mírný tlak nebo nepříjemný pocit při zavádění katetru. Mezi možné nežádoucí účinky patří alergické reakce na kontrastní látku, krvácení nebo tvorba hematomu v místě zavedení katetru.
Komplikace jako je poškození cév, srdeční arytmie, nebo dokonce infarkt jsou velmi vzácné, ale vyžadují okamžitou lékařskou reakci.
Lékaři a odborníci považují angiografii za zásadní diagnostickou metodu, která může zachránit životy tím, že poskytuje důležité informace o stavu kardiovaskulárního systému. Přestože s sebou nese určitá rizika, přínosy tohoto vyšetření pro pacienty s potenciálními srdečními a cévními onemocněními jsou neocenitelné.
Angiografie zůstává v rukou zkušených kardiologů a radiologů klíčovým nástrojem pro přesnou diagnostiku a efektivní plánování léčby.
Historie angiografie: od prvních pokusů po moderní diagnostiku
Počátky angiografie – Angiografie, metoda zobrazování krevních cév, má své kořeny v první polovině 20. století. Průkopníkem tohoto oboru byl portugalský neurolog Egas Moniz, který v roce 1927 poprvé předvedl možnost zobrazit cévy mozku pomocí rentgenu po injekci kontrastní látky. Monizova práce byla zásadní, protože představila způsob, jak vizualizovat cévní systém uvnitř lidského těla, což bylo do té doby nemožné.
António Egas Moniz – průkopník angiografie a nositel Nobelovy ceny z roku 1949. Zdroj: Artico M. / CC BY 2.0
Technologický vývoj – V prvních dekádách používání angiografie byly kontrastní látky založené na jodu, které byly aplikovány přímo do cév prostřednictvím katetrizace. Tyto kontrasty umožňovaly lépe zobrazit cévy na rentgenových snímcích. Technika zavedení katetru se postupně vyvíjela, což vedlo ke zlepšení bezpečnosti a snížení komplikací spojených s invazivním zákrokem.
Angiografie v dávné historii – I přes pokroky v oboru musíme brát v úvahu, že v „dávné historii“ jako takové angiografie neexistovala. Vizualizace vnitřních struktur těla, jak ji známe dnes, začala až s objevem rentgenu Wilhelmem Conradem Roentgenem v roce 1895 a následným rozvojem radiologických technik.
Moderní angiografie – Dnes se angiografie provádí s použitím sofistikovaných digitálních zobrazovacích technik, jako je digitální subtrakční angiografie (DSA), která umožňuje lékařům získat velmi detailní snímky cév s minimálním množstvím kontrastní látky. Tyto snímky jsou následně využívány k diagnostice a plánování léčby různých vaskulárních onemocnění, jako jsou aneuryzmaty, ateroskleróza nebo periferní arteriální onemocnění.
Od prvních experimentů Egase Monize po moderní digitální technologie se angiografie stala nezbytným nástrojem v medicíně. Postupy se neustále vyvíjejí a zlepšují, což umožňuje lékařům provádět méně invazivní a bezpečnější vyšetření, které přináší klíčové informace pro léčbu pacientů.
